Chronická bolest zasahuje každého pátého Evropana. Bere spánek, práci i běžný život

Praha, 21. října 2026

 Chronická bolest zasahuje mnohem dál než do místa, které bolí. V Evropě s ní žije přibližně každý pátý dospělý a její přímé i nepřímé náklady mohou v jednotlivých zemích dosahovat až 10 % HDP.¹ Za těmito čísly se skrývají pracovní neschopnosti, ztráta soběstačnosti, narušené vztahy i roky života s omezením. U příležitosti Evropského dne bolesti proto odborníci upozorňují na důsledky, které ve zdravotnických statistikách často nejsou vidět, pacienti a jejich blízcí je však nesou každý den.

Letošní Evropský den bolesti, který připadá na 21. října, nese téma „Skryté náklady bolesti“. Společnost pro studium a léčbu bolesti (SSLB) upozorňuje, že skutečnou cenu bolesti nelze vyčíslit jen podle výdajů za vyšetření, léky nebo hospitalizace. Promítá se také do pracovních absencí, nižší výkonnosti, invalidity, narušených vztahů, vyčerpání blízkých nebo do let života, během nichž člověk nemůže dělat to, co pro něj bylo dříve samozřejmé.

Každý pátý Evropan žije s chronickou bolestí

Chronická bolest je bolest, která přetrvává nebo se opakovaně vrací déle než tři měsíce. Někdy pokračuje i poté, co se původní poranění zahojilo nebo byla odstraněna jeho předpokládaná příčina. V takové situaci už bolest nemusí být pouze varovným signálem. Může se stát samostatným onemocněním, které vyžaduje cílenou a dlouhodobou léčbu.

V Evropě se se středně silnou až silnou chronickou bolestí potýká přibližně 20 % dospělé populace, tedy asi 150 milionů lidí.¹ Nemoci spojené s bolestí zároveň patří mezi hlavní příčiny života prožitého se zdravotním omezením. Celosvětově připadá na nemoci pohybové soustavy přibližně 17 % všech roků života se zdravotním postižením. Vyšší podíl mají pouze duševní poruchy.²

„Akutní bolest můžeme přirovnat k požárnímu alarmu. Upozorňuje, že se v těle něco děje a je třeba reagovat. U chronické bolesti však může alarm znít dál, i když původní nebezpečí pominulo. Nervový systém se postupně mění a bolest se stává nemocí sama o sobě. Proto nestačí pacientovi pouze opakovat, že si musí zvyknout, nebo mu dlouhodobě tlumit příznaky bez hledání komplexního řešení,“ vysvětluje doc. MUDr. Tomáš Gabrhelík, Ph.D., předseda SSLB a primář Oddělení anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny v Krajské nemocnici T. Bati.

V Česku jde o miliony pacientů a ztracených pracovních dnů

Rozsah problému ukazují také česká data. V roce 2023 vyhledalo lékařské ošetření kvůli nemocem svalové a kosterní soustavy 4,1 milionu pacientů. Bolesti zad byly hlavní diagnózou u 1,6 milionu z nich.² Za těmito čísly nejsou jen jednotlivé návštěvy ordinací, ale lidé, kterým bolest omezuje pohyb, spánek, péči o rodinu nebo schopnost vykonávat svou práci.

Nemoci pohybové soustavy vedly v roce 2025 k celkem 23,2 milionu dnů pracovní neschopnosti. Jeden případ přitom trval v průměru déle než dva měsíce.² Dlouhodobá pracovní neschopnost přitom nezasahuje jen samotného pacienta, ale také jeho rodinu a pracovní život.

 „Když mluvíme o nákladech bolesti, většina lidí si představí účet za léky, vyšetření nebo operaci. To je ale jen viditelná část problému, podobně jako vrchol ledovce. Pod hladinou zůstávají dlouhé pracovní neschopnosti, pokles produktivity, invalidita a každodenní pomoc rodiny. Právě tyto následky bývají pro pacienta i společnost často nejtěžší,“ říká doc. Gabrhelík.

Dopady dlouhodobých obtíží se promítají také do invalidity. Nemoci svalové a kosterní soustavy byly v roce 2025 nejčastější příčinou nově přiznaných invalidních důchodů I. a II. stupně.² Chronická bolest tak není pouze otázkou nepohodlí. U části pacientů zásadně omezuje soběstačnost a může změnit jejich pracovní i osobní budoucnost.

Skryté náklady platí také rodiny pacientů

Bolest málokdy zůstane problémem jediného člověka. Pokud pacient nezvládá běžné domácí činnosti, péči o děti, dopravu nebo nákupy, přebírají je jeho blízcí. Rodina často přizpůsobuje společný program tomu, co pacient v daný den zvládne. Dlouhodobá nejistota může ovlivnit partnerský život, finanční situaci i psychickou kondici pečujících. Pro okolí je přitom obtížné pochopit něco, co není na první pohled vidět. Pacient s chronickou bolestí nemusí používat žádnou zdravotní pomůcku a navenek může působit bez omezení. To však neznamená, že bolest není skutečná. Její intenzita se může v průběhu dne měnit a činnost, kterou člověk zvládne jednou, pro něj může být podruhé příliš náročná.

Právě neviditelnost bolesti někdy vede k podceňování potíží, pocitu nepochopení a oddalování odborné pomoci. Pacienti mohou opakovaně navštěvovat různá pracoviště, absolvovat dílčí vyšetření a hledat vysvětlení, aniž by se dostali ke koordinované péči. Cena takové cesty se nepočítá jen v korunách. Tvoří ji také měsíce nebo roky života ve strachu, nejistotě a omezení.

Cesta ke správné léčbě může být dlouhá

Skryté náklady bolesti ukazuje také zkušenost paní Vlasty Štochlové. Po operaci meningeomu v roce 2016 se potýkala se silnými bolestmi hlavy, částečnou ztrátou zraku a dalšími dlouhodobými následky. Úlevu našla až ve specializovaném Centru pro léčbu chronické bolesti v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. „Po operaci jsem si prošla peklem. Postupně mi došlo, že můj příběh není jen můj. Podobně žije mnoho dalších lidí,“ říká Vlasta Štochlová, která svou zkušenost později proměnila v pomoc ostatním a založila Pacientskou organizaci CHRONICKÁ BOLEST, z. s.

Její zkušenost může být příběhem jednoho člověka, podobnou cestu však absolvuje mnoho dalších pacientů. Každé odložené vyšetření, nenavazující doporučení nebo léčba zaměřená pouze na jeden dílčí problém může prodlužovat období, během něhož bolest získává stále větší prostor v pacientově životě.

Léčba musí vidět celého člověka

Moderní léčba chronické bolesti vychází z biopsychosociálního přístupu. Nezaměřuje se tedy pouze na místo, které bolí. Sleduje také psychický stav, kvalitu spánku, pohybové možnosti, pracovní podmínky a sociální zázemí pacienta. Podle příčiny a průběhu obtíží může léčba zahrnovat léky, rehabilitaci, psychologickou podporu, změny denního režimu nebo specializované intervenční výkony. Podstatou léčby není pouze snížit číslo, kterým pacient hodnotí intenzitu bolesti. Stejně důležité je, zda se člověk dokáže lépe vyspat, bezpečněji se pohybovat, zvládat každodenní činnosti a postupně se vracet k práci nebo zájmům.

Potřeba specializované péče v Česku výrazně roste. Počet evidovaných návštěv algeziologických pracovišť se zvýšil z 1 714 v roce 2010 na více než 100 tisíc v roce 2022.² Tento vývoj ukazuje rostoucí využívání specializované péče zaměřené na léčbu bolesti. Zároveň zdůrazňuje význam dostupné sítě odborných pracovišť a spolupráce mezi praktickými lékaři, specialisty, rehabilitačními pracovníky a dalšími zdravotníky.

Bolest nesmí být považována za nevyhnutelnou součást života

Dlouhodobá bolest by neměla být automaticky přijímána jako běžný důsledek věku, fyzické práce nebo prodělané operace. Pokud přetrvává, vrací se, narušuje spánek nebo omezuje každodenní život, je namístě řešit ji s lékařem. Včasná diagnostika a vhodně zvolená péče mohou snížit riziko, že se bolest stane dlouhodobým problémem.

Skryté náklady bolesti totiž nezačínají až ve chvíli, kdy člověk opustí zaměstnání nebo požádá o invalidní důchod. Vznikají každý den, kdy kvůli bolesti špatně spí, nezvládne běžnou činnost, odmítne setkání s blízkými nebo zůstává bez péče, která odpovídá jeho potřebám. „Bolest nemusí být na člověku vidět, přesto mu může zásadně ovlivňovat kvalitu jeho života dlouhé roky, v některých případech i po celý zbytek života. Neměli bychom proto čekat, až pacient přestane zvládat práci nebo běžné fungování. Čím dříve dostane správnou pomoc, tím větší je šance, že bolest nebude určovat, jak bude žít,“ uzavírá doc. Gabrhelík.

Zdroje:

1. European Pain Federation EFIC. European Pain Awareness Day 2026: The Hidden Cost of Pain.
2. Epidemiologie bolesti zad a preskripce analgetik v ČR; Otevřená data ÚZIS, SÚKL a ČSSZ