Žák Ladislav: Kvalita naší doby…
Praha 12. listopadu 2026
Nabízím čtenářům hlavní body mého vystoupení na kulatém stole „Myšlenkové dědictví Jurije Pavloviče Adlera: Principy, které mění svět“. Kulatý stůl byl připraven ve spolupráci s organizací Roskachestvo, Katedrou modelování a systémové analýzy Fakulty informačních technologií a analýzy velkých dat Finanční univerzity při vládě Ruské federace a Katedrou certifikace a analytické kontroly Národního technické univerzity MISIS. Uskutečnil se 11. listopadu 2026 na Finanční univerzitě v Moskvě…
Vážení kolegové, dámy a pánové,
všem srdečné pozdravy z Prahy. Jsem poctěn pozváním ke Kulatému stolu, kladoucímu si cíl spojovat lidi nadšené pro kvalitu ve všech jejích podobách. Jsem rád, že mohu díky vyzvání profesorky Ščepetové říci na téma kvalita naší doby několik slov.
O kvalitě a jejích různorodých kontextech toho bylo řečeno a napsáno mnohé. Na březnovém setkání nad odkazem Jurije Adlera jsem hovořil o vztahu kvality a etiky. Na tomto podzimním Kulatém stolu bych se rád zaměřil na to, co nám možná tak trochu, a přitom stále více uniká…
Dovolte mi několik otázek. Jaký je vývoj obsahu pojmu kvalita v čase, jaký obsah měl dříve, jaký má v naší době a jaký bude mít v budoucnosti…?!? A jaký je stav vývoje pojmu kvalita v jeho různých kontextech…?!? Pro jednoduchost kontexty rozdělme na naše vnímání kvality produktů kulturní evoluce, především pak technologické produkce, a na náš pohled na výsledky přírodní evoluce prizmatem pojmu kvalita.
Kvalita technologické produkce prochází neustálým vývojem. Od původního požadavku na přesnost, její opakovatelnost a shodu výrobku s normami jsme se minulém století dostali od pouhé výstupní kontroly se přesunulo k preventivnímu řízení procesů např. statistickému řízení kvality a postupně vyzrál koncept Total Quality Management. Ten postavil kvalitu do středu celého řízení organizace a za klíčové měřítko určil spokojenost zákazníka a trvalé zlepšování všech činností.
Dnes je kvalita chápána jako holistický a dynamický koncept. Nezahrnuje pouze funkčnost a spolehlivost produktu či služby, ale také zákaznickou zkušenost, udržitelnost, ekologické dopady, bezpečnost dat a společenskou odpovědnost. Moderní chápání kvality tak znamená schopnost organizace dlouhodobě naplňovat i překračovat očekávání všech zainteresovaných stran. Tento trend vývoje chápaní věcí a jevů od jednoduchých závislostí ke komplexnímu vztahovému poli bude nejen v oblasti kvality v budoucnosti prohlubovat.
Vše ale závisí v konečném důsledku především na nás, lidech, a našem vztahu ke kvalitě. Říká se, že není problém postavit loď schopnou plout po moři, problémem je získat dostatek lidí, toužících plout za obzor. Kde je touha a trochu vůle, tam je i cesta. Musíme si každý den klást otázku, zda a nakolik toužíme po opravdové kvalitě a zda to, po čem toužíme, je skutečná kvalita nebo jenom pomíjivé pozlátko…?!? Jsou to, podle mého názoru, dvě dobré otázky a je naší povinností hledat na ně odpovědi…
Současný obsah pojmu kvalita života se významně proměňuje. Je to v důsledku toho, jak se proměňuje nejen vnímání pojmu kvalita a zároveň samotné vnímání obsahu pojmu život. Už nejde jenom o náš vlastní život, jako kdyby mimo něj nic neexistovalo. Současný vývoj vědy nám stále přesvědčivěji ukazuje, že život je především vztah a bez vztahu nejen nemá sám o sobě smysl, ale zdá se, že vlastně ani neexistuje. Jde opět o myšlenkový posun od individuálního chápání života, přes pochopení důležitosti lineárního, a především nelineárního vztahu, až k pojmu komplexního vztahového pole a jeho pochopení.
Na pomoc při modelování vztahového pole si můžeme půjčit z architektury pojem tensegrita, tedy pojem, který naše prostředí převádí do složitého souboru tlaků a tahů, představujících vztahy. Naše prostředí v něm drží pohromadě díky dynamickému předpětí. Samotné bytí a bytosti, nejenom lidské, jsou spíše rezonátory ve vztahovém poli než vymezené objekty.
Pokud bych měl poukázat na některé klasiky ruské vědy, kteří nás učili vnímat a chápat vztahové pole, pak bych jmenoval V. Vernadského, P. Florenského, A. Bogdanova… Jejich vhled do problematiky vztahového pole byl skutečně hluboký a neomezoval se jenom na teoretické otázky. Často zůstali nepochopeni, ale v současnosti, kdy se prosazuje relační interpretace reality Carla Rovelli, kdy studium vztahových polí přináší poznání v oblasti fungování umělé inteligence, nejen k těmto klasikům stále častěji vracíme. Nabízí se parafráze Komunistického manifestu. …nastupuje sdružení, kde kvalita života každého je podmínkou kvality života všech. V duchu logiky vztahového pole je důležité tuto myšlenku přeformulovat v tom smyslu, že na kvalitě života každého závisí kvalita života ostatních….
Skutečným měřítkem kvality života není to, jak vysokého standardu dosáhne horních pár procent, ale jaká je základní rovnováha, snesitelnost a produktivita celého vztahového pole pro většinu. Pokud systém vyprodukuje exkluzivní kvalitu na jednoho člověka za cenu usoužení či vyloučení deseti dalších, celkové pnutí v určitém místě vztahového pole vzroste a systém ztrácí tensegritní stabilitu i etickou legitimitu.
Je patrné, že kvalita života stále více souvisí a bude souviset s přehodnocením samotné podstaty lidskosti. V době vědomí komplexity vztahových polí a existence algoritmů a umělé inteligence je to stále patrnější. Budoucí kvalita života nespočívá v tom, kolik toho vyprodukujeme nebo jak drahé služby si koupíme, ale v udržení lidství – tedy v lidské důstojnosti, duševní autonomii, hledání času pro smysluplnou existenci a opravdových vztahů s jinými, nejen lidskými, životy. Zatímco tradiční lidskost stavěla na tom, co všechno dokážeme získat a ovládnout, budoucí lidskost se bude lámat na tom, co dokážeme uchránit, unést a smysluplně propojovat.
Závěrem si dovolím jedno velice vážné varování. Jde o nejrůznější rádoby vědecké pokusy o třídění lidských životů podle nejrůznějších vnějších kritérií a občanských ratingů. Připomenu dílo německých vědců, profesorů Bindinga a Hocheho Povolení ke zničení života nehodného života / nehodného žití. Tato vědecká práce stála v základu legitimizace a legalizace vraždění miliónů fyzicky a duševně odlišných, později rasově odlišných a konečně názorově odlišných lidských jedinců. Také norimberské zákony stály na vědeckých základech. Nezapomínejme na to nikdy, když nás přepadne touha třídit lidi na vyšší a nižší, vhodné a nevhodné, naše a cizí nebo na dobré a zlé. Mějme na paměti poslední dopis novináře, který jsme asi měli všichni možnost číst na Piskarevském hřbitově …když vedou mě, není, kdo by řval…
Lidskost zůstává výhradní doménou lidské mysli. Žádný algoritmus a žádná AI do ní nedokáže doopravdy vstoupit. Jestli se mám čeho bát, pak je to tedy především sama sebe. Záleží jen a jen na nás, jakou podobu lidskosti dáme bližním, obci, městu a světu pocítit.
Každý lidský život zasluhuje úctu a důstojnost. Bez tohoto základního pochopení nám zůstane hájemství skutečné kvality uzavřeno…