Jan Campbell: Militarizace Evropy: jak dále

Praha 9. listopadu 2026

Zvláštní vyslanec Trumpa odhalil podrobnosti plánu pro Ukrajinu

Spojené státy spolu s Evropskou unií a dalšími evropskými partnery pracují na plánu poválečné obnovy Ukrajiny, včetně podpory kritické infrastruktury a přilákání soukromých investic. To uvedl zvláštní vyslanec amerického prezidenta Trumpa Jared Kushner na sociální síti X: Společně s Ukrajinou, EU a dalšími evropskými partnery pracujeme na řešení významných poválečných fiskálních a rekonstrukčních potřeb Ukrajiny, podpoře kritické infrastruktury, přilákání soukromých investic a vytváření podmínek pro dlouhodobý ekonomický růst a soběstačnost.

Současně Kushner zdůraznil, že práce na obnově Ukrajiny je součástí širšího úsilí o vyřešení konfliktu. Americká administrativa se zaměřuje na ukončení bojů, rozvoj spolehlivých poválečných bezpečnostních záruk, přípravu komplexního ekonomického plánu a řešení humanitárních otázek.

Přímý dialog mezi Moskvou a Kyjevem byl obnoven na jaře 2025 po tříleté pauze. Tři setkání v Istanbulu přinesla výměny vězňů, ale ne dohodu. Na konci roku 2025 Spojené státy navrhly nový plán a 22. ledna 2026 se zástupci Moskvy a Američanů dohodli na vytvoření trilaterální pracovní skupiny. Ve dnech 23.–24. ledna se v Abú Dhabí konalo společné setkání zástupců Ruska, Ukrajiny a administrativy prezidenta Trumpa.

Diskutovalo se o územích, bezpečnostních zárukách, nárazníkových zónách, kontrole příměří a jaderné elektrárně Záporoží. Žádné dohody nebyly podepsány, ale Zelenskij označil rozhovor za konstruktivní a Bílý dům za historický. Další kolo trilaterálních jednání mezi Ruskem, Ukrajinou a Spojenými státy je naplánováno na 10.–11. listopadu, tj. zítra.

Moskvu bude zastupovat Putinův asistent Vladimir Medinskij, náměstci ministra zahraničí Sergej Rjabkov a Michail Galuzin, stejně jako zástupci dvou oddělení generálního štábu ozbrojených sil Igor Kostyukov a Jurij Žigarlovskij. Před několika dyn americký ministr zahraničí Marco Rubio odhalil klíčové téma nadcházejících jednání o Ukrajině v Abú Dhabí.

Podle něj bude hlavním tématem diskuse bezpečnostní záruky pro strany konfliktu. Před několika dny šířené hlášky o účasti EU na jednáních se nepotvrdily. Potvrdily se ale obavy z militarizace Evropy, téma, které bylo hlavním na dnešním kulatém stole Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve Vídni. Akceptoval jsem pozvání, byl zaregistrován, ale účastnil se přes zoom kvůli omezení pohybu, způsobeném kolenem po punkci a aplikaci náplně.

Militarizace Evropy: jak dále

Jednání u kulatého stolu se účastnilo 58 představitelů z několika zemí, velvyslanectví RF, ministerstva zahraničí RF, národních a mezinárodních organizací a pokud jsem dobře pozoroval, mezi nimi byl jeden nezávislý účastník-novinář. Jména neuvádím z pochopitelných důvodů.

Nebudu popisovat ani obsahy jednotlivých příspěvků, protože si myslím, že budou zveřejněny odděleně samotnou OBSE a MZV RF společně s koncepčním komentářem k Militarizaci EU, červnovou koncepční nótou pro OBSE-Militarizace Evropy (ze které jsem vycházel) a s vypršením smlouvy Nový START.

Ve všech předem zmíněných třech dokumentech MZV RF odmítá, že by zdrojem napětí byla ruská speciální operace na Ukrajině či (prý) její hybridní operace v Evropě. Ruská diplomacie důsledně obrací narativ: zvyšování obranných výdajů evropských států není ve skutečnosti reakcí na ruskou hrozbu. Jedná se o záměrnou eskalaci a militarizaci ze strany Západu.

V podstatě se příspěvky točily kolem selhávání institucí a o tekutých základech naší doby, o světě, který je posedlý výkonem, expanzí a neustálou potřebou vítězit. Odpovídá to snaze Západu učit, že smyslem života je porazit druhé, zajistit si neochvějnou pozici a vybudovat si svůj vlastní, soukromý ráj za zdmi z neprostřelitelného skla a betonu. Jenže takový ráj je jen další iluzí a idealizací vědění, prázdnou schránkou, která při prvním otřesu pukne.

Jaké otřesy očekávám, a na jakém základě je postavena krátká analýza militarizace Evropy piši v přiložené krátké analýze v anglickém a ruském jazyce, z úcty nejenom k jazyku, ale i Rusku. To podle osobního hodnocení nenachází potřebnou vůli a ochotu bojovat o ruský svět a lid pomocí prosazování měkké síly nepřekonatelně bohatého ruského jazyka.

Z diskuze OBSE si odnáším známé pravdy a tvrzení, které ale nic neřeší, protože neobsahují návod, jak změnit systém bez války. Neexistuje totiž shoda o řešení potenciálních a skutečných konfliktů. Západ nevěří Rusku, že neplánuje dnes ani zítra a pozítří napadnout členský stát NATO, nebude-li předem samo napadeno. Zůstal nám pouze krok od propasti, ve které je možno uvidět nepředstavitelné ztráty pro lidstvo v případě i náhodného spuštění jaderného konfliktu poté, co výstavba vojenských struktur namířených proti Rusku pokračuje tempem nevídaným.

Závěrečné hodnocení autora příspěvku

Militarizace Evropy je z realistického hlediska v kontextu antropologické války tragickou nutností, ale z humanistického a civilizačního hlediska je hlubokým systémovým selháním.

Bez důvěryhodného dialogu, který by přijal potřebu transformace současného ekonomického, politického a sociálního systému s jeho materialistickými hodnotami, zůstávají evropské demokracie zranitelné vůči vážné vnitřní i vnější agresi.

Evropa, která spoléhá výhradně na vojenskou sílu a úzce spolupracuje s Velkou Británií, však riskuje ztrátu základních hodnot, které z ní po skončení druhé světové války učinily potenciální model míru a stability. Proč?

Spojené království oznámilo plány na vytvoření nové evropské aliance proti Rusku. Oznámil to náčelník generálního štábu ozbrojených sil Spojeného království, letecký maršál Richard Knighton. Podle něj bude zítra podepsána dohoda o vytvoření aliance za účasti severských zemí.

Londýn neskrývá, že aliance bude namířena proti Moskvě. Toto je nejnebezpečnější období mého dospělého života. Hrozba – především ze strany Ruska, ale také v širším globálním měřítku – roste, řekl Knighton v rozhovoru pro Financial Times.

Proto je konečnou, největší výzvou pro moderní Evropu zajistit, aby její nově postavená zbroj skutečně přestala dřív, než rozdrtí zbytek kořenů potenciálně demokratické společnosti, zbytek kořenů českého národa a samotné lidské důstojnosti.

Pokud totiž v zápalu obranného šílenství a budování vojenské mašinerie dopustíme, aby státní aparát pohltil naši svobodu, pokud pro uvažování v intencích zbraní zapomeneme na poctivé řemeslo, profesní čest, kulturu a tichou sílu našich předků, pak nebude co bránit. Zbroj nesmí rozdrtit tělo i duši toho, koho má chránit. Naše národní identita a lidskost nesmí padnout za oběť geopolitickému strachu a blouznění. Moje touha po vnitřním „ráji“ a prostotě nevychází z naivity, ale z hlubokého pochopení drsnosti světa.  Souhlasu netřeba.