Praha 12. září 2026

Když rodiče vybírají školu, většinou začnou podobně. Dívají se na výsledky, jazyky, nabídku předmětů, prostředí nebo na to, kam se absolventi dostávají dál. To všechno je důležité. Jenže zdaleka ne všechno. Možná je užitečnější začít jinou otázkou: Jaký člověk z téhle školy za čtyři roky odejde?

Bude umět hlavně dobře napsat test a odmaturovat? Nebo se během studia naučí také přemýšlet, rozhodovat se, převzít odpovědnost, zvládnout náročnější období a postupně zjistit, kam chce vlastně směřovat?

Právě na to by se podle Ireny Tůmové, COO a výkonné ředitelky skupiny Fostra, měli rodiče při výběru školy ptát. „Maturita je samozřejmě důležitá. Ale škola by podle nás měla přemýšlet i o tom, co bude se studentem potom. Jestli je připravený na vysokou školu, jestli se umí rozhodovat, pracovat s informacemi, komunikovat a nést odpovědnost za vlastní práci,“ říká.

Jak tedy poznat školu, která má svou koncepci skutečně promyšlenou?

1. Umí škola říct, co má být výsledkem čtyř let studia?

Slovo „moderní“ dnes používá řada škol. Moderní výuka, technologie, projektové dny, umělá inteligence, nové učebny, zaměření na cizí jazyky. Zajímavější je zjistit, jak si škola představuje svého absolventa. Co by měl po čtyřech letech umět? Jak by měl přemýšlet? V čem by se měl posunout?

„Pro nás není výsledkem jen student s maturitou. Chceme, aby s dobrým akademickým základem, uměl samostatně pracovat, komunikovat a zároveň už má nějakou představu o tom, kam chce pokračovat, “ říká Tůmová.

Odpověď na tuto otázku by pak měla být vidět i v učebním plánu, způsobu hodnocení nebo práci učitelů.

2. Jak škola zachází s nároky na studenta?

Otázkou není jen to, zda je škola náročná. Důležité je také jak s nároky pracuje. Student by měl zažívat situace, které pro něj nejsou jednoduché. Zároveň by ale měl mít jasné vedení, zpětnou vazbu a možnost požádat o pomoc.

„Nechceme snižovat laťku. Když má ale student něco náročného zvládnout, musí mít jasné vedení, zpětnou vazbu a možnost požádat o pomoc. Pro nás wellbeing neznamená, že se student nikdy nedostane do stresu nebo nezažije náročné období. To by ani nebyla dobrá příprava na život,“ připomíná Tůmová.

Rodiče se proto mohou zeptat jednoduše: Co se stane, když se studentovi přestane dařit? Právě odpověď na tuto otázku často ukáže, co škola skutečně myslí individuálním přístupem.

3. Kolik odpovědnosti může škola chtít po patnáctiletém člověku?

Samostatnost je důležitá. Dospívající by se měli učit rozhodovat, zkoušet vlastní cestu a nést následky svých rozhodnutí. Současně ale není úplně realistické očekávat, že čtrnáctiletý nebo patnáctiletý student bude od prvního dne perfektně vědět, co chce, v čem je dobrý a jak si má své vzdělávání řídit.

„Studentům chceme dávat prostor. Ale nechceme jim říct: tady máš svobodu a nějak si poraď. V tomhle věku ještě potřebují dospělé lidi, kteří je znají a dokážou jim pomoct rozhodovat se lépe,“ vysvětluje Tůmová.

Dobrá škola tak může postupně přenášet odpovědnost na samotné studenty, ale zároveň jim k tomu poskytovat dostatek zkušeností, zpětné vazby a struktury.

4. Co vlastně škola čeká od učitele?

Technologie a umělá inteligence mění způsob, jakým se učíme. Role učitele tím ale nemusí být menší, naopak může být ještě důležitější.

„Učitel pro nás není člověk, který jen zadá práci a pak stojí stranou. Měl by být odborník, ale zároveň někdo, kdo studenta zná, umí ho motivovat a dokáže poznat, kdy potřebuje přitlačit a kdy naopak pomoct,“ uvádí Tůmová.

Něco z toho lze pozorovat už během dne otevřených dveří. Jak učitelé se studenty komunikují? Reagují na chybu jako na problém, nebo jako na součást učení? A působí jejich autorita přirozeně?

5. Co znamená „individuální přístup“ v praxi?

Individuální přístup dnes slibuje mnoho škol. Proto je dobré zjistit, co konkrétně se pod ním skrývá. Jak škola sleduje, že se student posouvá? Kdo si všímá jeho silných stránek a rezerv? Co se děje, když potřebuje větší podporu – nebo naopak větší výzvu?

„Pro nás individualizace neznamená, že si každý dělá, co chce. Znamená to znát studenta dost dobře na to, abychom věděli, v čem je silný, kde má rezervy a co je pro něj v danou chvíli přiměřená výzva,“ říká Tůmová.

Takový přístup je ve skutečnosti pro školu docela náročný. Vyžaduje dobré učitele, čas a pravidelnou práci se studentem. Nestačí jen deklarovat svobodu.

6. Proč vypadá učební plán právě takhle?

Rodiče často porovnávají počet hodin angličtiny, biologie nebo volitelných předmětů. Samotná čísla ale ještě neříkají, jestli je učební plán dobře postavený. Důležitější je, zda škola dokáže vysvětlit, proč má výuka právě takovou podobu. Jinou cestu může potřebovat student, který míří na medicínu, jinou někdo, kdo teprve hledá svůj směr, a jinou student, který se připravuje na studium v zahraničí.

Právě proto Fostra nepracuje s jedinou vzdělávací cestou pro všechny. Vedle kvalitního všeobecného gymnaziálního základu nabízí studentům možnost zvolit si směr podle toho, kde se právě nacházejí a kam chtějí pokračovat. Někteří svůj budoucí obor teprve hledají, jiní už mají jasnější představu třeba o medicíně, psychologii nebo mezinárodním studiu.

7. Co škola dělá se znalostmi ve chvíli, kdy odpověď umí najít AI?

Umělá inteligence ve školství otevřela trochu nepříjemnou otázku: co vlastně děti potřebují umět ve chvíli, kdy si velkou část faktických informací dokážou během několika sekund dohledat? Odpovědí podle Tůmové rozhodně není rezignace na znalosti. Bez nich totiž není moc o čem přemýšlet.

Vedle samotných znalostí tak získává na významu schopnost informace propojovat, ověřovat, vysvětlovat vlastní závěry a používat je v nových situacích.

Čeho si můžete všimnout už během první návštěvy školy

Nemusíte studovat desítky stran prezentací. Některé věci lze poznat přímo na místě. Jak spolu mluví studenti a učitelé? Mají studenti prostor se ptát? Jak učitelé reagují na chybu nebo nesouhlas? A dokáže vám škola vysvětlit nejen co dělá, ale hlavně proč? A pak je tu ještě jedna jednoduchá otázka pro dítě: Dokážeš si představit, že sem budeš chodit každý den?

Škola se totiž nevybírá jen podle výsledků a učebního plánu. Dítě v ní stráví čtyři důležité roky svého života.

„Naším cílem není studentovi odstraňovat všechny překážky ani ho nechat, aby si se vším poradil sám. Chceme, aby měl prostor dospívat a postupně přebírat odpovědnost, ale zároveň kolem sebe lidi, kteří ho znají a dokážou ho vést. Pokud po čtyřech letech ví víc o světě, o sobě a o tom, kam chce pokračovat, pak podle mě škola udělala svou práci dobře,“ uzavírá Tůmová.

—

O vzdělávací skupině Fostra – Fostra provozuje soukromá gymnázia a základní školu v Praze. Ve vzdělávání klade důraz na individuální přístup, osobní růst studentů, rozvoj jejich silných stránek a schopnost převzít odpovědnost za vlastní vzdělávání a budoucnost.