Žák Ladislav: Tři světy a tři časy Felixe Černocha…
Praha 7. září 2026
Umění vést je především odpovědností za prostor mezi lidmi…
Když nás někdo opustí, přirozeně se ptáme, co po něm zůstává. Nejde přitom jen o věci, které po sobě zanechal, ani o vzpomínky, které si na něj uchováme. Někteří lidé totiž zůstávají přítomni způsobem, jehož podoba se hledá a popisuje obtížněji.Jsou lidé, kteří s námi přes všechny okolnosti zůstávají. Mezi takové lidi bezesporu patří i Felix Černoch, čestný předseda našeho Spolku, který nás opustil na konci prázdnin letošního roku. Můžeme namítnout, že na takovýto silný názor je možná příliš brzo, ale ambicí tohoto textu je ukázat, že tomu tak není, že v tomto případě rozhodně neplatí ono okřídlené sejde z očí, sejde z mysli…
Jsou lidé, jejichž životy lze poměrně snadno zařadit. Patří k určité profesi, oboru, generaci nebo instituci a jejich životní příběh se dá vyprávět jako souvislá cesta jedním směrem. A pak jsou lidé, u nichž podobné rozdělení nefunguje. Čím déle se na jejich život díváme, tím více se zdá, že se přirozeně pohybovali mezi světy, které spolu na první pohled příliš nesouvisejí.
Felix Černoch, byl jedním z nich. Byl racionálním akademikem stejně jako entuziastou plným emocí. Zabýval se vědou, ale současně uměním. Byl sběratelem exlibris a drobné grafiky, člověkem citlivým ke kráse a lidské tvorbě, a zároveň se zabýval otázkami míru a vědou o něm, paxologií. Tedy otázkami, které míří daleko za hranice jakéhokoliv individuálního života. Byl člověkem, který se nikdy nespokojoval pouze s tím, co je. Zajímalo ho ve vzácné rovnováze, co bylo, co právě je a neméně to, co bude…
Byl tulákem mezi poznáním, krásou a vírou. Mezi poznáním, především vědeckým, krásou spojenou s uměním a estetikou, a nakažlivou vírou v člověka a v možnost lepšího, mírového světa. Mezi krásou, poznáním a vírou leží prostor, kam se podle klasiků kybernetiky i andělé bojí vstoupit. Jen nemnohým je dáno do něj vstoupit a umět v něm být doma. Na druhou stranu je těmto nemnohým, této mocné hrstce, dáno být v něm nalézáni ještě dlouho a dlouho potom, co odejdou z tohoto světa. Tohle místo je podobou věčnosti svého druhu. Jestli tedy říkáme, že někdo odešel na věčnost, neplatí to vždy a pro každého. Pro Felixe Černocha to platí bezezbytku…
Život Felixe Černocha se však dá číst nejen ve třech světech krásy, poznání a víry, ale rovněž ve třech časech. V minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Tři světy však nejsou zcela stejné. Víra, která otevírá pohled do budoucnosti, se u člověka činu nakonec musí proměnit v jednání, v konkrétní čin tady a teď.
Prvním z těch světů byl svět krásy. Sběratelství není jen shromažďování předmětů. Je to určitý vztah k času. Každé exlibris, každý list drobné grafiky, který přežil svého tvůrce i svou původní dobu, je malým poselstvím z minulosti. Sběratel rozhoduje, co stojí za to uchovat, co nemá zmizet v anonymitě času. Není přitom vlastníkem minulosti. Je spíše jejím dočasným opatrovníkem. Felix Černoch tak svou sběratelskou činností minulost nejen uchovával. Přijímal za ni odpovědnost.
Druhým jeho světem bylo poznání. Nejen vědecké hledání vztahů mezi člověkem, technikou a světem kolem nás představuje úplně jiný způsob pohledu. Přesto možná nebyly od světa umění tak vzdálené, jak se může zdát. Umění hledá vztahy, struktury a významy, věda hledá vztahy, struktury a zákonitosti. Obojí vyžaduje schopnost vidět za jednotlivostí něco obecnějšího. Hledání hranic mezi vědou, estetikou, poznáním a tím, co je hlubší než pouhé vysvětlení jednotlivých jevů. Prostor, do něhož se i andělé bojí vstoupit, je obrazem, kde přestávají platit jednoduchá rozdělení a kde se jednotlivé světy začínají dotýkat. Přecházet mezi nimi je nejednoduché, podobně jako je nejednoduché se pohybovat mezi světy zjevného zjevného, zjevného skrytého, skrytého zjevného a skrytého skrytého, tvořící čtyři úrovně lidského vhledu do skutečnosti. Felix Černoch se v takových prostorech a místech i mezi nimi pohyboval přirozeně a s elegancí. Vnímal nejen spojitosti, ale i prázdnotu mezi nimi.
Jeho třetím světem byl svět jednání. Člověk nemůže zůstat pouze u úvah o tom, co by mělo být nebo o tom, co může nastat. Budoucnost můžeme promýšlet, minulost můžeme poznávat. Jednat však můžeme pouze v přítomnosti. Hic Rhodus, hic salta. Tady je Rhodos, tady skákej… Přítomnost není pouze okamžik, který musíme přečkat mezi minulostí a budoucností. Je to jediný čas, v němž můžeme něco změnit.
Felix Černoch byl mužem přítomnosti a přítomného činu právě v tomto smyslu. Přemýšlení u něj nebylo spojeno s absencí činu. Naopak, zdá se, že poznání mělo pro něj svou hodnotu především tehdy, když mohlo vést k jednání. Jednání, které zdaleka vždy nebylo bez chyb a omylů, ale právě zvládání vlastní omylnosti děla lidský život hodnotným a poučným.
Právě zde, v přítomnosti se všechny tři světy a tři časy Felixe Černocha začínají spojovat. Sběratel se obrací k minulosti, aby něco uchoval. Vědec se obrací k přítomnosti, aby něčemu porozuměl. Člověk jedná v přítomnosti, protože některé věci nelze odložit. Entuziasta zabývající se mírem se ptá, jak bude svět vypadat zítra. Minulost, přítomnost a budoucnost tak nejsou tři oddělené části života. Jedna přechází v druhou. Minulost nám dává to, z čeho vycházíme. Přítomnost je prostorem našeho jednání. Budoucnost je prostorem naší odpovědnosti.
Možná právě v tom spočívá nejhlubší smysl odkazu člověka, který myslí dopředu. Odkaz totiž nemusí být jen to, co po člověku zůstane. Může jím být také to, co díky němu teprve vznikne. Felix Černoch se staral o minulost prostřednictvím umění, o přítomnost prostřednictvím vědy a činu a o budoucnost prostřednictvím přemýšlení o míru. Nebyly to tři oddělené zájmy. Byl to jeden způsob života.
Možná právě proto má smysl připomínat si ho nejen vzpomínkou. Člověk, který celý život myslel na budoucnost, který nás vedl tím, že přebíral odpovědnost za prostory mezi lidmi, nejen v SSPE, ale i mimo nej, by nám snad ani nedovolil zůstat příliš dlouho u pouhých vzpomínek. Něco jsme od něj převzali. Něco uchováme. Něco budeme muset udělat sami.
A pak po nás přijdou zase jiní.
Tři světy. Tři časy. A jeden bohatý, různorodý a pestrý život Felixe Černocha, který je dokázal spojit. Je skvělé, že tu zůstane s námi a vytrvá a my víme, kde ho máme po jeho odchodu hledat…