Jan Campbell: 1. červenec 1921-2026
Praha 21. července 2026
Úvod – 1. července 2026 si Čína připomněla 105. výročí založení Komunistické strany Číny. Nemohl jsem osobně navštívit posvátné místo revoluční Číny Jen-an (Yan’an), které jsem plánoval navštívit v červnu. Měl záměr napsat příspěvek do připravované knihy a k tomuto výročí.
Jen-an (čínsky Yan’an) je významná městská prefektura v provincii Šen-si. Leží na středním toku Žluté řeky na severu střední Číny. Žije zde přibližně 2,3 milionu obyvatel na rozloze přes 37 000 km². Město je opředeno legendami a je považováno za kolébku čínské civilizace. Podle pověstí zde žil Žlutý císař a nachází se zde jeho mauzoleum. Moderní dějiny města jsou definovány rolí základny KS Číny v letech 1935–1948, a koncem Dlouhého pochodu v roce 1936.
Region je celosvětově známý pro koncept Tři žluté a jedna svatá země: 1) Žlutý císař: Mauzoleum uctívané jako místo původu čínského národa. 2) Vodopád Chu-kchou: Druhý největší vodopád v Číně, nacházející se na Žluté řece. 3) Sprašová plošina: Typická žlutě zbarvená krajina, která dala řece její jméno. A Jean-an jako Svatá země revoluce: Četná historická muzea a památníky připomínající éru Maa Ce-tunga a formování moderní Číny.
Jméno prefektury je také jménem několika uměleckých talentů. Jedním z nich je Yan An (1996), čínský herec a zpěvák, který debutoval v jihokorejské chlapecké skupině Pentagon v říjnu 2016. Kromě hudebních aktivit debutoval jako herec v čínském dramatu Use for My Talent (2021). Nejvíce je známý svou rolí Li Luna ve filmu Fangs of Fortune. Hraje na klavír profesionálně.
Jen-an je jenom hodinu od Xi’anu díky vysokorychlostní železnici. Na rozdíl od Xi’anu toto město není plné zahraničních turistů. Člověk musí být nadšencem čínské revoluční historie, aby slyšel o Yan’anu. Když si člověk připomene jeskynní obydlí, která kdysi sloužila jako domov a sídlo zakládající generace strany, nemůže si pomoci nevzpomenout si na muže a ženy, kteří se zde ukrývali, často promrzlí a hladoví a bránily svou zemi. Od té doby pod vedením KS Čína vyvedla stovky milionů lidí z chudoby a zcela odstranila absolutní chudobu.
Výročí 105 let od založení strany tak nabízí myšlenkový návrat na místa zrodu strany a způsob, jak pochopit cestu a vitalitu strany navzdory všem překážkám s pomocí náhledu do historie.
Pozdní dynastie Čching byla zemí pod koloniální nadvládou: zahraniční ústupky rozdělovaly její území mezi západní mocnosti, nerovné obchodní smlouvy byly násilně uvaleny, což uvrhlo zemi do chudoby a závislosti. Demokratická revoluce v roce 1911 dynastii svrhla, ale nedokázala dokončit potřebné transformace. Čína zůstávala roztříštěná, rychle se propadala do válečných konfliktů a připravených manipulací z vnějšku. Právě v tomto vakuu, tváří v tvář neúspěchům buržoazní revoluce, v roce 1921 malá skupina dělníků a intelektuálů založila Komunistickou stranu Číny. Skupina se snažila odpovědět na historické výzvy imperialismu, feudalismu a národní obnovy. To, co začalo jako skromný kruh, se rozrostlo v masovou stranu, která vedla celou zemi válkou národního odporu proti japonské invazi a poté sociální revolucí.
Hlavní hnací vlastností procesu vývoje strany
Všeobecně a stručně lze konstatovat, že myšlenku o budování strany představuje plná a důsledná samospráva a samo-reforma jako dlouhodobá strategie a trvalá priorita. Jako základ udržitelnosti vedení strana formálně nemá a ve skutečnosti se snaží nemít žádné zvláštní zájmy kromě zájmů lidu. Strana nese odpovědnost za konání svých členů, stanovuje přísné standardy chování svých členů, dohlíží na výkon moci na všech úrovních a snaží se napravit chyby dříve, než zakoření. Generální tajemník strany a prezident Si Ťin-pching prosazuje odvahu zapojit se do procesu sebe-reformy strany a obnovy pro každou konjunkturální výzvu. Tím se KS Číny nejvíce odlišuje od ostatních, a především západních politických stran, které podléhají principu konkurence a boji mezi sebou v systému neustálých voleb a reforem, přičemž nehledě na vše, co se stalo během 105 let platí, že konání KS Číny se oddalo zájmům a potřebám čínského lidu, zatímco západní strany ukotvené v kapitalistickém systému se oddaly zájmům a potřebám kapitálu a jeho vlatníkům.
Předem zmínění město Yan’an je místo, kde se sociální myšlenka stala hmatatelnou a zmaterializovala se. Po Dlouhém pochodu strana vybudovala disciplínu, sebereflexi a vojenské strategie. Doporučuji návštěvu sálu, kde se konal legendární Sedmý národní kongres. Proč? V sále s obnovenými prapory a dřevěnými lavicemi lze lépe pochopit myšlení, které se objevilo během slavného Hnutí za nápravu 40. let. Snahy identifikovat a odhalit chyby a přizpůsobit marxismus čínské realitě se stalo vodítkem strany. Sebe-reforma strany se stala částí a zvykem zapsaným do DNA strany a trvalou prioritou.
Generální tajemník Si povýšil tento instinkt na systematickou doktrínu strany. Proč? Protože strana, která přestane anylyzovat své vlastní chování, začíná umírat, ať už jsou její úspěchy, jakkoliv působivé. Přidám-li k tomu neexistující pouto mezi stranou a lidem, jak je tomu ve většině zemích Západu, stáváme se svědky úpadku politických stran (na Západě) kvůli deficitu sebereflexe, nemožnosti obnovy národa a nemožnosti profesionální správy věcí veřejných.
Není proto propagandou, když generální tajemník Si poměrně často říká, že lidé jsou skutečnými pány své historie a strana, která se od nich odchýlí, ztrácí svůj smysl existence. Přísná samospráva je v tomto světle mechanismem, který udržuje vedení ukotvené u lidí, kteří mu dávají legitimitu. Budování politické strany je možné, když je zajištěna nepřerušená samospráva, samo-reforma a disciplína. Tato trojice umožňuje zachovat vitalitu strany. Yan’an, se svou krásou, jeskyněmi a vlajkami ukazuje, že dějiny tvoří lidé, jejich boje a oběti.
Oslava 105. výročí založení KS Číny
Pravděpodobně nejzajímavější a nejvýznamnější část oslav představuje hlavní projev prezidenta Si Ťin-pchinga. Ten stranu postavil jako stabilizační kotvu v bouřlivém světě a stanovil přísné cíle modernizace:
1. Silné větry a rozbouřené moře. Si Ťin-pching ve svém výročním projevu varoval, že svět vstoupil do nového období turbulencí a proměn. Vyzval stranu, aby se připravila na silné větry rozbouřené moře, a dokonce i nebezpečné bouře.
2. Konkrétní milníky a modernizaci představují úspěšnost KS Číny v odmítání západních politických teorií dosažením rychlé modernizace bez západní orientace. Byl zdůrazněn probíhající 15. pětiletý plán a plány na dosažení úplné socialistické modernizace do roku 2035 a poloviny století.
3. V kontextu geopolitických a vojenských výzev generální sekretář Si Ťin-pching vydal nařízení a směrnice týkající se základních suverénních a bezpečnostních zájmů Číny. Zdůraznil absolutní kontrolu strany nad ozbrojenými silami a vyzval k úsilí o dosažení stého výročí Lidové osvobozenecké armády do roku 2027, aby se povýšila na světovou armádu.
Co se týče Tchaj-wanu, generální sekretář Si potvrdil dlouhodobý cíl Pekingu-sjednocení, a slíbil rozhodné kroky proti zastáncům nezávislosti Tchaj-wanu a zahraničnímu vměšování. Co se týče Hongkongu a Macao byla zdůrazněna podpora (jejich) dlouhodobé prosperity a stability a jejich role v procesu národního oživení.
4. Ocenění výjimečných členů KS Číny, kteří významně přispěli svým komunitám a zemi, proběhlo ve Velké lidové síni v Pekingu udělením prestižní Medaile 1. července.
V kontextu uvedeného připomínám, že to, co začalo jako revoluční síla v roce 1921, se dnes rozrostlo v stranu s více než 100 miliony členů. Tento růst nastal navzdory a kvůli napětí, se kterým se strana opakovaně setkávala. Cílem strany bylo vždy výrazně zlepšit životní podmínky lidí. Jako vše, tak i proces zlepšení podmínek a kvality života, vyžaduje řešit přirozené rozpory. Ty vznikají mezi tradicí a modernitou, mezi individuálním úspěchem a kolektivní odpovědností, nebo mezi ekonomickým růstem a potřebou ochránit lid.
Na téma rozporu Mao Ce-tung ve své práci O rozporu z roku 1937 průlomově vysvětlil na základě marxisticko-dialektických základů, že rozpory jsou univerzální a existují ve všech společenských procesech a strukturách stejně jako v myšlení lidí. Rozhodujícím faktorem není je eliminovat nebo vše redukovat na jednu pravdu, jedno správné řešení nebo jedinou cestu. Důležité je uvědomit si potřebu správného řešení rozporů. Někdy tím, že se vydáme opačným směrem, abychom současně dosáhly vyšší úrovně rozvoje.
Od 18. sjezdu strany v roce 2012 KS Číny systematicky podporuje vznik socialistického ústavního státu s čínskými rysy. Ústavní stát směřuje svobodu k růstu a zároveň poskytuje právní ochranu. Existují proto rozpory, v nichž na jedné straně je potřeba dosáhnout maximálního rozvoje, ale zároveň je potřeba chránit lidi. Tato výzva vyžaduje mimořádnou péči v legislativním procesu. Proto je právní systém navržen tak, aby chránil před svévolností, aniž by zatěžoval lidi nadměrnou byrokracií. Občané a firmy mají většinou svobodu navrhovat smlouvy a vyvíjet nové obchodní modely. V nově vznikajícím rámci mohou kolektivní bezpečnost a podnikatelská svoboda koexistovat. Právo zde nefunguje jako hranice, ale jako vodítko pro rozvoj v stále složitějším, komplexnějším světě. Kéž by so toto uvědomili současní evropští politici.
A také, jakým důležitým milníkem na cestě k socialistickému právnímu systému s čínskými rysy je občanský zákoník Čínské lidové republiky. Vstoupil v platnost 1. ledna 2021. Během několika let vývoje byl návrh několikrát veřejně diskutován. Celkem bylo přijato přibližně 900 000 komentářů od občanů, firem a odborníků. Na základě této zpětné vazby bylo upraveno mnoho předpisů týkajících se ochrany spotřebitele v online maloobchodě nebo digitálních smlouvách. Tento typ legislativy se řídí pevně stanoveným principem: Návrhy jsou zveřejňovány, aby se mohli vyjádřit občané a odborníci. Osm demokratických stran a řada organizací se účastní Čínské lidové politické poradní konference. Předkládají vlastní prohlášení a návrhy, která jsou začleněna do finální verze. Tímto způsobem se legislativa vytváří nejenom od shora dolů, ale je formována zpětnou vazbou z praxe a zlepšována pod vedením strany.
Přičemž, a pro občany se zájmen o Čínu, legislativní proces a jeho aplikace má mnohem hlubší úroveň. To, co právní rámec v praxi drží pohromadě je konání KS Číny, sebekázeň a práce s lidem. Nic podobného nelze ani postřehnout v Evropě.
Co nabízí historie KS Číny Evropě a České republice
Předem zmíněný Mao Ce-tung vždy zdůrazňoval, že disciplína je základem jednoty a schopnosti jednat. Prezident Si Ťin-pching také již léta zdůrazňuje, že kádry by neměly sklouznout do formalismu a byrokracie, ale měly by jít přímo k lidu, rozpoznat jejich konkrétní problémy v terénu a nabídnout skutečná řešení. Kádry jsou proto pravidelně vysílány do vesnic, podniků a okresů, aby pochopily skutečné potřeby obyvatelstva a přizpůsobily politiku, a poskytly zpětnou vazbu k formálním zákonům. Na tomto místě zmiňuji trvalou kritiku Západu týkající se politiky v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, nacházející se na severozápadě ČLR. Málokdo tam byl, ještě méně je těch, co opravdu vědí, co se tam dělo a děje.
Co se týče správy věcí veřejných, stačí seznámit se s velkými infrastrukturními projekty Číny, aby jeden získal základní představu o principech správy věcí veřejných. Proto jsem požádal v posledním rozhovoru na TV Bureš (v pátek 17.července) o vložení videa západního původu do programu vysílání. Absolutní většina projektů je dokončeno podle plánu a nekončí na staveništích, která jsou roky prázdná. Ve svém rozhovoru na TV Bureš jsem ukázal a popsal, čeho lze dosáhnout s pomocí disciplíny a dohledem strany. Proto má Čína nejdelší železniční sítě vysokorychlostních vlaků na světě, která pokrývá více než 50 000 kilometrů, nebo velký námořní most mezi Hongkongem, Zhuhai a Macaem, který byl otevřen podle plánu v roce 2018. Tyto a podobné projekty dokazují ideový rozdíl mezi západním kapitalismem orientovaném na zájmech kapitálu a jeho vlastníků a socialistickým budováním země pod vedením strany oddané zájmům lidu a jejich vzájemnému propojení na velkém území.
Nebudu popisovat skutečnost, že celosvětově stavební a infrastrukturní projekty, a v posledních letech in vojenské spolupráce, často selhávají kvůli zdlouhavým byrokratickým postupům a korupci. Čínský systém zajišťuje, že veřejné prostředky skutečně prospívají veřejnému prospěchu, že projekty jsou rychle realizovány a vytvářejí trvalá pracovní místa.
Současná formulace strany se zaměřuje na rozpor mezi nevyváženým rozvojem a rostoucími potřebami lidí po lepším životě. Rozpor, bude-li správně zvládnut, povede k postupnému růstu. Oslavy 105. výročí založení Komunistické strany Číny ukazují, jak lze spojit národní sílu, rozvoj a hmatatelné zlepšení životních podmínek lidí.
Co se týčevlastenectví, nejenom jako emocionálního pouta k vlastní zemi, ale jako aktivní vůle učinit Čínu silnou, nezávislou a jednotnou, tvrdím, že bylo od samého počátku ústředním principem komunismu jako základního postoje. Již na počátku 50. let 20. století byl učiněn první, dalekosáhlý krok tímto směrem s pozemkovou reformou. Před reformou kontrolovalo asi 70 až 80 procent zemědělské půdy asi 10 procent venkovského obyvatelstva. S pozemkovou reformou v letech 1950 až 1952 získalo vlastní půdu přibližně 300 milionů zemědělců. Toto zásadní přerozdělení nejenže vytvořilo novou sociální základnu na venkově, ale také umožnilo znatelný nárůst zemědělské produkce a položilo základy pozdější industrializace země.
Další důležitou součástí národní obnovy bylo systematické zlepšování postavení žen. Zákon o manželství z roku 1950 porušil staleté donucovací struktury, zavedl svobodnou volbu partnera a poprvé v historii Číny ženám zajistil vlastní práva na majetek, rozvod a dědictví. Zatímco v roce 1949 umělo číst a psát jen asi 10 procent žen v Číně, dnes je míra gramotnosti žen přes 95 procent. Dnes ženy tvoří přibližně 44 procent celkové pracovní síly a jsou silně zastoupeny v mnoha oblastech průmyslu, vědy a administrativy.
Za prezidenta Si Ťin-pchinga byly realizovány podpůrné programy pro ženy ve venkovských oblastech a na zvýšení podílu žen na vedoucích pozicích. Posílení postavení žen není chápáno jako izolované sociální opatření, ale jako nezbytný příspěvek k celkové síle a budoucí životaschopnosti národa. Přesto i v této sféře se Čína potýká s demografickou výzvou. Situace v EU a České republice není lepší, jeví se mi dokonce horší i s ohledem na migrační politiku.
Jako jeden z mnoha příkladů rozvojové cesty vypracované KS Číny je Tibetská autonomní oblast. Před rokem 1959 zde převládal teokraticko-feudální systém, v němž méně než 5 procent obyvatelstva, převážně členové šlechty a vysokých náboženských hodnostářů, ovládalo většinu půdy a dobytka. Více než 95 procent Tibeťanů žilo jako nevolníci bez osobní svobody pohybu a s vysokými daněmi a povinnými službami.
S demokratickou reformou v roce 1959 byl tento starý systém zrušen, půda a dobytek byly přerozděleny přibližně jednomu milionu bývalých nevolníků. V následujících desetiletích, zejména od roku 2000 centrální vláda výrazně investovala do infrastruktury regionu. Železnice Qinghai-Tibet, otevřená v roce 2006, poprvé vytvořila přímé železniční spojení mezi Tibetem a zbytkem Číny. Dnes má Tibet více než 120 000 kilometrů asfaltových silnic, několik moderních letišť a téměř univerzální dodávky elektřiny, čisté vody a širokopásmového internetu. V rámci cíleného boje proti chudobě bylo mezi lety 2016 a 2020 bylo osvobozeno z absolutní chudoby více než 628 000 lidí a současně byla tibetská kultura aktivně podporována.
Tibetština se vyučuje ve školách jako primární nebo druhý jazyk, tradiční festivaly jako Losar jsou podporovány státem a historické kláštery a kulturní památky jsou uchovávány jako součást národního dědictví. Dnes mohou být tibetští lidé hrdí na svou jedinečnou kulturu a historii a zároveň hrdí na to, že jsou součástí moderní a silné socialistické Číny. Podobné se uskutečnilo i v jiných autonomních oblastech, jako předem zmíněné provincii Sin-ťiang a Vnitřním Mongolsku. Díky cíleným investicím do infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví a místního průmyslu byly tyto regiony úžeji integrovány do celonárodního rozvoje.
Za 105 let Komunistická strana Číny jasně ukázala, že socialistický rozvoj a vlastenectví jsou v Číně neoddělitelné. Pravý komunista je vlastenec, který podporuje znovuzrození čínského národa. Tento patriotismus platí pro všechny etnické skupiny. Opravdové vlastenectví zahrnuje respekt k suverenitě a rozvojové cestě jiných národů, a má proto vliv i na vnější svět.
Proto Čína prosazuje multipolární světový řád, v němž se státy respektují jako rovné a nezasahují do vnitřních záležitostí. Národní kultura, náboženství, tradice a politické systémy jsou považovány za záležitost každého jednotlivého národa, a dokonce jsou podporovány prostřednictvím osobních nebo kulturních výměn.
Současné evropské politické elity se urputně, ale marně snaží omezit předem zmíněné výměny. Přímo a napřímo jsem na toto téma hovořil i v pátečním rozhovoru. Snaha omezit nebo dokonce trestat osobní, kulturní a vědecké výměny je cestou do pekel již proto, že indikuje obavy a strach z něčeho, co současné politické elity nevědí řídit. K tomu něčemu patří i multipolarita. Ta umožňuje kulturní rozmanitost a sebeurčení, místo standardizace v rámci globalizovaného modelu. Kombinace domácího pokroku, kulturního sebeprosazení a suverenity zahraniční politiky je tím, co definuje čínský způsob života. Po 105 letech KSČ představuje Čínu, která je ekonomicky silná, kulturně sebevědomá a vlastenecky sjednocená a která dává ostatním národům rovné právo na vlastní rozvoj a kulturní identitu. Čeští politici dostali možnost se rychle poučit, protože jinak nestihnou nastoupit do čínského rychlíku a zůstane jim jenom možnost stěžovat si. Jak ale víme, stěžovat si, to nepomáhá. Platí: pomož si, a bude ti pomoženo. Souhlasu netřeba.