Milan Syruček: Nejsmutnější výročí – Černobyl
Praha 25. dubna 2026
Dne 26. dubna si připomínáme jedno z nejsmutnějších výročí – čtyřicet let od černobylské havárie. Připomínáme si nejen samo toto výročí, ale také vše, co se kolem havárie dělo a zřejmě dosud děje. Mohu o tom napsat, protože jsem v Černobylu byl celkem pětkrát, když jsem na Ukrajině žil a pracoval osmnáct let – od roku 1990 do roku 2018, jednou jsem jel do Černobylu v autě s prezidentem Kučmou. Nebylo možné nevěnovat pozornost místu, které otřáslo celým světem. Nebudu popisovat samu havárii, to učinili již povolaní odborníci, ale chtěl bych připomenout okolnosti, které ji provázely. Nejotřesnější asi byl fakt, že lidé vůbec nebyli informováni o tom, co se stalo, jaké nebezpečí jim hrozí a nechali jak závodníky tak diváky velice prestižního Závodu míru, který byl dlouho připravován, aby závod v plánovaném termínu 1. máje v Kyjevě proběhl. Byl to doslova zločin, ale zločinný byl celý sovětský systém a jedním z důsledků bylo to, že pro pofiderní oslavu 1. máje a závodu byly bezprostředně ohroženy životy tisíců lidí, což se také později projevilo.
Je však málo známo, že nejstatečněji se zachoval Armand Hammer, který zaplatil americký tým vědců, kteří léčili lidi postižené po havárií kostní dření a dělal vše pro to, aby jim co nejvíce usnadnil jejich obětavou práci. Když vedoucí amerického týmu například zatoužil po americkém pivu, Hammer poslal do USA své letadlo, aby mu to pivo přivezlo. To je jen zlomek toho, čím vším Hammer přispěl, aby se zmenšily hrůzné důsledky havárie. Zaznamenal jsem i tento fakt, protože se v našich sdělovacích prostředcích neobjevil. Nebyl jistě podstatným, ale významným.
Foto: pixabay.com/sk/