Marie Vilánková: Léčba informací – Nakladatelství ARGO
Praha 13. listopadu 2018
Myslíte si, že jen léky s účinnou látkou mohou léčit? Mýlíte se! Existují preparáty, do kterých se nahrávají informace. Ty dokáží léčit mnohem účinněji a navíc bez škodlivých vedlejších účinků. Zní to jako zázrak. Nicméně informační preparáty jsou budoucností medicíny. V podstatě jde o to, naučit tělo novým dovednostem: dokázat se samo zbavit všech škodlivých toxinů, patogenních mikroorganismů, svých vlastních poškozených, nefunkčních a rakovinových buněk a negativních, poškozujících emočních programů. Snáze pak odolá negativním vlivům, bude se lépe regenerovat, dostane se do potřebné rovnováhy a vy budete zdraví a šťastní. V této knize se seznámíte s tím, jak tělo uzdravit pomocí informačních preparátů, a zároveň pochopíte princip homeopatie, léčitelství, proutkařství a dalších dosud nevysvětlených jevů.
„Měla jsem krásné dětství. Vyrostla jsem v menší obci v předhůří Šumavy a volné chvíle jsem trávila u prababičky na malé samotě v lese. Dostala jsem od rodičů velký dar. Měla jsem v dětství svobodu a důvěru, nechali mne volně běhat po loukách, mezích a lesích, lézt po stromech, jezdit na polodivokém koni. Pozorovala jsem přírodu a kladla si množství otázek. Proč naše kosti nejsou ze dřeva? Jak jsou velké hvězdy? Proč jsou kytky barevné? Na řadu z nich jsem dostala odpověď ve škole a v knihách. Četla jsem o přírodě, historii a starých civilizacích. Milovala jsem knihu o Velikonočním ostrově, toužila jsem vyluštit jejich staré písmo. Mnoho mých otázek bylo zodpovězeno, ale zároveň se vynořila řada dalších. Po absolvování gymnázia ve Strakonicích jsem se přihlásila na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Proč? Měla jsem dojem, že matematika je jednoduchá a nestrávím velké množství času učením se z knih. Velmi rychle jsem pochopila svůj omyl, ale nevadilo mi to, protože si mne svět matematiky a informatiky získal. Bavilo mne poznávat zákonitosti čísel, světa a celé přírody. Pokud jsem se něco chtěla naučit, potřebovala jsem to pochopit, abych byla schopná si to zapamatovat. A to provází celý můj život. Abych něco přijala za své, musím tomu do hloubky porozumět.“
Řada věcí, které oficiální věda nechce vidět a nálepkuje jako nevědecké, jsou ve skutečnosti přirozené vlastnosti a schopnosti živých organismů. Telepatie, léčení informačními preparáty, homeopatiky, pomocí energií, virgulí, modlitby, schopnost pomocí vědomí ovlivňovat události, správně si přát, aby se přání splnila… To vše je přirozené, funguje a dá se jednoduše vysvětlit. To, že přístroje zatím nedokáží měřit a rozšifrovat bioenergii a informace jí nesené, neznamená, že neexistují.
Více informací na [email protected]
Ivana Bednářová
Ukázka z knihy Léčba informací, autorka Marie Vilánková
- kapitola – ŽÁDNÁ CESTA NENÍ SLEPÁ, ALE VRAŤME SE KE KOŘENŮM
Každý chce být zdravý. Podvědomě cítíme, že pokud jsme nemocní, někde se stala chyba, naše tělo a duše dělají něco špatně. Nemoc nás omezuje, blokuje naše schopnosti, možnosti a mrzačí náš život. Pokud jsme zdraví, bereme to jako samozřejmost. Když dostaneme například chřipku, rakovinu či infarkt, hledáme cesty, jak se toho nechtěného dárku zbavit. Jenže my jsme nic nedostali, my jsme si ve skutečnosti problém vypěstovali a jsme za něj zodpovědní. Uzdravíme se, jen když nemoc, chyby či nedokonalosti dokážeme odstranit, včetně všech kořenů a kořínků, ze kterých vyrůstají.
Stejně jako se vyvíjela lidská společnost, tak se vyvíjelo i lékařství a péče o zdraví a krásu. Mnoho tisíciletí se používala přírodní medicína, protože lidé si museli vystačit s tím, co v přírodě našli. Měli oproti nám ale výhodu, byli to dokonalí pozorovatelé přírody. Byli na ní totiž zcela závislí. Dnes však žije většina populace ve městech. Lidé pracují uvnitř budov, přemisťují se auty a počasí je nemusí moc trápit. Málokdo už dokáže podle přírodních jevů, jako je rosa, červánky, směr a síla větru, předpovědět, jaké bude počasí zítra a dalších pár dnů. V minulosti ale lidé byli na přírodě a počasí závislí. Museli tedy dobře odhadnout, kdy je vhodné posekat louku, aby jim seno uschlo, opakovaně nezmoklo a nezplesnivělo, neboť toxiny plísní by způsobily problémy jejich dobytku. Toxiny plísní by lidé posléze mohli sníst nebo vypít v mléce, což by ovlivňovalo jejich zdraví. Proto existuje celá řada pranostik, které radí sedlákům, kdy je vhodné sekat trávu, sít obilí, orat…
A kdy by se naopak měli určité činnosti vyvarovat. Neměli žádné postřiky, v boji proti škůdcům či plísním si museli vystačit s přírodními prostředky. Používali různé bylinné nálevy pro ochranu proti housenkám a broukům, sázeli k sobě vhodné rostliny. Podobně při léčení používali různé rostliny, ale i minerální látky jako bahno, písek či sůl.
Zahodit staré postupy a lidové recepty může být hodně krátkozraké, neboť často je v nich obsažena velká moudrost. V minulosti se na větší otevřené rány dávaly pavučiny, staré plesnivé hadry nebo plesnivý chléb. První nás napadne – takový nesmysl, další špína do rány. Ale co se dnes používá na rány? Antibiotika. A co jsou antibiotika? Produkty plísní, které mají zabránit množení bakterií, plísně si tím chrání svůj zdroj potravy. Několikrát jsem ve velmi negativním kontextu četla o tom, že ekzémy a plísně se v obličeji a na těle léčily dětskou močí. Když se ale podíváme na složení krémů používaných při ekzémech, zjistíme, že v řadě z nich je urea, močovina, kterou organismus vylučuje nejen močí, ale jež přirozeně vzniká také v pokožce a pomáhá ji chránit. Nevím, co je šokujícího na tom, že natržení hráze, poranění pochvy nebo svalových svěračů se léčilo bylinnými obklady. Mně osobně se díky dubové kůře hráz po porodu rychleji zahojila. Pohoršovat se nad tím, že na dnu byly předepisovány obklady z medu, rozmarýnu a kozích bobků, nás může sice utvrdit v tom, že je dobře, že můžeme užívat léky, ale opravdu jsme si jistí, že obklad by při dnovém zánětu nepomohl? Vždyť med a rozmarýn působí protizánětlivě. A co když kozí bobky v sobě obsahují nějaký druh bakterií, jež mohou hrát také roli v uklidnění bolestivého zánětu? Co když tím, že se starým receptům vysmíváme, zároveň zahazujeme šanci najít v přírodě něco účinného na řešení našich zdravotních obtíží?
Každé místo, věc, rostlina, zvíře či člověk… vše ve vesmíru má svou informační složku. Někdy tuto informační složku vnímáme intuitivně. Jsou to například informace o tom, jak má rostlina vyrůst, jak má vypadat, jak se má rozmnožovat, jak má přetvářet energii ze slunečního záření, jak se má natáčet a růst za světlem. Ukládá i informace, jež na ni působily během jejího života.
Sami intuitivně cítíte, že je rozdíl mezi rajčetem, které vyrostlo ve vytápěném, uměle nasvíceném skleníku pomocí hydroponického pěstování, v živném roztoku bez zeminy, a mezi rajčetem vyrostlém na políčku uprostřed přírody, přirozeně dozrálém na sluníčku. A ten rozdíl není jen v minerálních látkách, v množství cukru, vlákniny, výživných látek, obsahu vody a dalších složkách, ale i v tom, jak na rostlinu působilo bezprostřední okolí. Poznáte to nejen na jeho chuti, ale i na tom, jak na vás působí. Více informací na [email protected]
Celou historii lidstva se k léčení používaly léčivé byliny, které na tělo působily jak na hmotné úrovni – díky léčivým sloučeninám, tak i na úrovni informační – pomocí rostlinné informační složky. Dá se říci pomocí „duše“ rostliny. Farmakologie a výroba chemických léků je z pohledu historie jen velmi krátkou, přibližně šedesátiletou epizodou, kdy se soustředí pozornost jen na hmotnou rovinu a vyrábí se léky, jež zasahují do metabolických a hormonálních procesů. Buď je zastavují, nebo spouštějí.
Organismus je řízen podle informací a má nějaký záměr. Pokud chce něčeho dosáhnout a my se mu v tom snažíme zabránit zasáhnutím do jeho řízení, často dojde k tomu, že zvolí alternativní cestu. Potlačíme nebo odstraníme jeden příznak, třeba poškozování kloubů zánětem, ale nastartovaný degenerativní proces se může přenést do jiné části těla, například na nervový systém. Tam je pak situace mnohem horší a může dojít až k rozpadu organismu. Pokud nenajdeme pravou příčinu, proč imunita zasahuje a ničí vlastní buňky, a nedokážeme, aby tělo samo rozhodlo, že tento proces zastaví, nemůžeme mluvit o léčení. Léčení je proces, který vede k uzdravení. Co to ale zdraví ve skutečnosti je?
- kapitola – ŽIVOT A VĚDOMÍ JSOU TVOŘENY SPOJENÍM A SDÍLENÍM
Hlavním smyslem života je sbírání, analyzování a předávání informací jak na mikro-, tak i na makroúrovni. Mikroúroveň jsou informace potřebné pro činnost buněk, orgánů a samotného těla. Na jejich základě se třeba produkují enzymy pro trávení potravy, vylučují se hormony pomáhající přenést živiny do buněk a podobně. Když se narodí miminko, umí sát mateřské mléko, pomocí enzymů ho rozložit na základní složky, vstřebat přes střevo do těla, donést pomocí krve k buňkám a přeměnit na energii. Tyto informace má uložené ve svém těle. Makroúroveň představuje znalosti potřebné pro život v naší společnosti, od schopnosti mluvit, číst, psát, tvořit, odpočívat, meditovat až po znalost společenských pravidel, umění jednat s lidmi, povídat si s nimi a sdílet.
Všichni se celý život učíme. Náš život je dlouhá cesta, či spíše soustava propletených cest, labyrint, v němž se lidstvo, příroda a vlastně celý vesmír ubírá stále dopředu. Jak po těchto cestách jdeme, učíme se. Naši rodiče, předkové už ušli obrovský kus. Kam došli, tam jsme se narodili. Někdo v polovině cesty, někdo daleko za polovinou. A my máme jít dál po cestách a učit se. Nemusíme projít každou pěšinu a zákrutu. Pokud dokážeme myšlenkově sdílet i jiné cesty, pochopit je a znát, můžeme jít zkratkou. Naopak když část labyrintu nepochopíme, nenajdeme z jeho uzlu východ, bloudíme na místě. Všechny informace o cestě mají cenu zlata, je to návod na život, a proto si je tělo, duše a vesmír pamatují. Život je cesta a cesta jsou příběhy jejích poutníků.
Teď si představte, že vše, co umíte, že žijete, je závislé na tom, zda vaše primitivní, jednoduché buňky spolu umí komunikovat. Kdyby spolu komunikovat přestaly, tělo by se doslova fyzicky i mentálně rozpadlo. Součástí jejich komunikace je vytváření bílkovin a dalších sloučenin, kterými se buňky vzájemně drží. Třeba kožní buňky se drží pevně, aby mezi nimi nebyly volné prostory, a do těla se tak nedostávaly škodliviny zvnějšku a zároveň neodtékaly potřebné tekutiny s živinami volně do okolí. Každý člověk toho umí spoustu. Umí chodit, házet míčem, umí číst a psát, kreslit, mluvit, zpívat. Když zablokujeme komunikaci mezi buňkami, v tu chvíli nedokážou vůbec nic. Ani se pohnout, natož něco přečíst, nebo dokonce tomu rozumět. Lidské tělo je zcela závislé na komunikaci a spolupráci svých buněk.
Odpověď na otázku „Co je naše tělo?“ tedy zní: Je to hromada primitivních, živých buněk. Musíme k tomu ale dodat, že díky tomu, že spolu spolupracují a komunikují, vytvářejí úžasný celek, lidskou bytost s vědomím, která zvládne někdy až neuvěřitelné věci. Buňky jsou nosičem a vykonavatelem informace o nás, o naší duši.
Aby organismus jako celek přežil, je nutné, aby se uměl vyrovnat s různými změnami ve svém okolí a se změnami uvnitř těla. Společenství buněk se musí udržet v potřebné vnitřní rovnováze neboli homeostáze. Co to znamená? Více informací na [email protected]
V těle máme tři informační systémy – nervový pro řízení, hormonální pro zásobování a imunitní pro ochranu a úklid. Ve skutečnosti se ale jedná o jeden celek. V každém tomto systému buňky mluví svým jazykem, posílají si mezi sebou zprávy. Systémy však nejsou oddělené, ale úzce spolupracují. Buňky rozumí řeči ostatních systémů. Nervové buňky vnímají veškerou komunikaci mezi hormonálními a imunitními buňkami, doslova čtou dopisy, které si posílají hormonální a imunitní buňky. Naopak imunita poslouchá, o čem mluví nervový i hormonální systém. Je to důležité.
Všechny buňky v těle si musejí plnit svou funkci a musejí vědět, co se v těle a okolo něj děje. Pokud se do těla dostane infekce, imunita má za úkol ji zlikvidovat a potřebuje hodně energie a stavebního materiálu pro tvorbu protilátek a zabijáckých imunitních buněk. Nervový systém alarm imunity okamžitě zaregistruje. Je to pro něj důležitá informace, která ovlivňuje jeho rozhodování. Najednou cítíte únavu a nechuť k činnosti. Nejraději byste zalezli do teplé postele a jen tak se váleli. Většinou to kvůli povinnostem udělat nemůžete, ale bylo by to to nejlepší, co byste pro sebe mohli udělat. Šetřit energií pro imunitu, aby rychle, a hlavně důkladně odstranila všechny bakterie nebo viry a nedošlo k jejich namnožení a propuknutí nemoci. A také aby se nerozšířily po celém těle a nevytvořily si schránky, kde se skryjí před imunitou. Tato mikrobiální, infekční, zapouzdřená ložiska, pevnosti mikroorganismů nám pak mohou způsobit řadu problémů.