Zdraví

Parkinsonova choroba nemusí začínat třesem. První příznaky se mohou projevit roky předem

Praha 20. listopadu 2026

Parkinsonova choroba se může v mozku rozvíjet dlouho předtím, než se objeví typické problémy s pohybem. Mezi první signály mohou patřit poruchy spánku, zhoršený čich, dlouhodobá zácpa nebo zmenšování písma. Za vznikem onemocnění přitom nestojí jediná příčina, ale souhra věku, vlivů prostředí a genetických předpokladů. Žádný z těchto příznaků sám o sobě diagnózu neznamená, jejich kombinaci ani dlouhodobé přetrvávání však není dobré přehlížet.

Parkinsonova choroba je pomalu postupující neurodegenerativní onemocnění, při kterém zanikají nervové buňky produkující dopamin, tedy látku důležitou pro řízení pohybu. Typickým nálezem jsou také shluky bílkoviny alfa-synukleinu uvnitř nervových buněk, označované jako Lewyho tělíska, detekovatelné pomocí zobrazovacích metod nebo histologicky. Nemoc postihuje především hybnost, ale může ovlivňovat také náladu, spánek, trávení nebo paměť. Po Alzheimerově chorobě jde o druhé nejčastější neurodegenerativní onemocnění. Odborná literatura uvádí 100 až 300 případů na 100 000 obyvatel a počet pacientů v Česku se odhaduje na desítky tisíc.

Nemoc se typicky začíná projevovat mezi 55. a 65. rokem života a postihuje především muže, zhruba desetina případů se ale objeví už před padesátkou. „Zrádné je, že se typické příznaky neobjeví hned. Motorické obtíže přicházejí až ve chvíli, kdy je dopaminový systém v mozku výrazně narušený. Nemoc se proto může vyvíjet skrytě mnoho let předtím, než si člověk všimne prvních problémů s pohybem,“ vysvětluje MUDr. Jakub Trizuljak, Ph.D., primář oddělení klinické genetiky v GHC Genetics.

První varování může přijít roky předem

Nejznámějším motorickým příznakem je klidový třes, který často začíná na jedné ruce a při pohybu ustupuje. Přidává se zpomalení pohybů, svalová ztuhlost a postupně také změny chůze, držení těla, mimiky nebo hlasu. Řadu pacientů ale výrazně zatěžují i nemotorické projevy, například depresivní nálady, úzkost, poruchy spánku, únava nebo zácpa. Některé obtíže se přitom mohou objevit dlouho před typickými poruchami hybnosti. Patří mezi ně například porucha spánku v REM fázi, při které člověk své sny fyzicky prožívá, mluví nebo kope kolem sebe.

Dalšími signály jsou zhoršení čichu, dlouhodobá nevysvětlitelná zácpa, postupně se zmenšující písmo nebo snížený souhyb jedné paže při chůzi. „Žádný z těchto příznaků není sám o sobě diagnózou a každý může mít řadu jiných vysvětlení. Pokud se ale kombinují nebo dlouhodobě přetrvávají, je vhodné poradit se s lékařem. Parkinsonovu chorobu diagnostikuje neurolog především na základě klinického vyšetření a včasné zahájení léčby může výrazně zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu života,“ upozorňuje Trizuljak.

Většina případů Parkinsonovy choroby je sporadická, tedy bez jasně prokazatelné dědičné příčiny. Genetika přesto může u některých pacientů sehrávat významnou roli. Vzácnější monogenní formy nemoci jsou spojeny s autozomální dědičností a mutacemi genů SNCA, PRKN, DNAJC6, případně s dalšími vzácnými dědičnými příčinami. V těchto případech je vhodná genetická konzultace spojená s testováním symptomatických jedinců. U zdravých příbuzných je testování možné po předchozím neurologickém a psychologickém vyšetření a důsledném zvážení možného přínosu vyšetření a dopadu na pacienta a jeho rodinu.

U dalších genetických variant není souvislost s onemocněním tak jednoznačná a některé z nich představují spíše rizikové faktory. „Jedním z významných genetických rizikových faktorů je například patogenní varianta v genu GBA1. Neznamená ale, že její nositel Parkinsonovu chorobu nutně dostane. Kromě variant s výraznějším účinkem známe i desítky běžnějších genetických změn, z nichž každá ovlivňuje pravděpodobnost jen nepatrně. Výsledné riziko proto vzniká kombinací genetických předpokladů s dalšími faktory,“ popisuje odborník.

Roli hrají i vlivy prostředí

Výskyt Parkinsonovy choroby v rodině zvyšuje pravděpodobnost jejího rozvoje, neznamená ale, že se nemoc musí projevit. Klinické genetické vyšetření se proto v rámci zdravotní péče zvažuje především u pacientů s časným začátkem onemocnění nebo výrazným rodinným výskytem. Vedle genetických předpokladů a věku, který patří k nejsilnějším rizikovým faktorům, se uplatňují také vlivy prostředí. Dobře popsaná je například souvislost s dlouhodobým kontaktem s pesticidy a herbicidy. Zkoumá se také působení některých průmyslových chemikálií, znečištěného ovzduší nebo opakovaných a závažnějších úrazů hlavy. Pozornost vědců se v posledních letech obrací i k takzvané ose střevo–mozek.

Spolehlivý způsob, jak Parkinsonově chorobě předejít, dnes neexistuje. Důležitou roli ale hraje zdravý životní styl, zejména pravidelný pohyb. U lidí, kteří už nemoc mají, pomáhá aerobní aktivita a cvičení rovnováhy či koordinace udržovat pohyblivost. Význam má také kvalitní spánek, duševní a sociální aktivita, vyvážená strava nebo důsledná ochrana při práci s pesticidy a rozpouštědly. Lidé, kteří chtějí znát své genetické predispozice, mohou využít také genetické vyšetření. Panel neurogenetiky v rámci testu GenScan od GHC Genetics sleduje vybrané varianty spojené mimo jiné s Parkinsonovou chorobou a může být relevantní zejména pro jedince s rodinným výskytem onemocnění.

„Je důležité vědět, co genetický test umí a co ne. Neřekne nám, že člověk Parkinsonovu chorobu dostane, pouze může upozornit na zvýšenou predispozici. Stejně tak negativní výsledek neznamená nulové riziko, protože většina případů vzniká bez jasné dědičné příčiny. Výsledek je proto vždy potřeba hodnotit v širších souvislostech a ideálně jej konzultovat s odborníkem,“ uzavírá Jakub Trizuljak.

Foto: Unsplash

Zdroje

  • Neurologie pro praxi – přehledové články o Parkinsonově nemoci (epidemiologie, rizikové a protektivní faktory, patogeneze) a o genetice Parkinsonovy nemoci.
  • VZP ČR – informace o Parkinsonově chorobě a počtu pacientů v České republice.
  • Rozhovory s prof. MUDr. Robertem Jechem, Ph.D. (Neurologická klinika 1. LF UK a VFN) – počty pacientů, nárůst výskytu, raná stadia onemocnění.
  • Meta-analýzy prevalence Parkinsonovy choroby podle věkových skupin.
  • Odborné práce o klinickém genetickém testování u Parkinsonovy choroby – podíl monogenních forem, role genů GBA1 a LRRK2, neúplná penetrance.
  • Funayama M, Nishioka K, Li Y, Hattori N. Molecular genetics of Parkinson’s disease: Contributions and global trends. J Hum Genet.
  • WHO – Parkinson disease fact sheet (celosvětový počet nemocných).
  • GHC Genetics – GenScan: rozsah panelů včetně neurogenetiky, průběh vyšetření a návazná konzultace s klinickým genetikem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *