Chodidlo jako senzor: Ztráta citlivosti nohou může vést i k chronickým bolestem zad

Praha 5.dubna 2026

Chodidlo si většina lidí spojuje hlavně se stabilitou a oporou. Ve skutečnosti ale funguje jako vysoce citlivý smyslový orgán, který mozku nepřetržitě dodává informace o okolním prostředí i o tom, jak se tělo pohybuje v prostoru. Právě tato komunikace stojí za tím, jak jistě chodíme, jak držíme rovnováhu nebo jak efektivně zapojujeme svaly v celém těle. V běžném životě se ale často děje pravý opak – chodidlo postupně přichází o citlivost a tělo o důležitou zpětnou vazbu.

Chodidlo patří k nejbohatěji inervovaným oblastem lidského těla. V každém z nich se nachází zhruba 200 tisíc nervových zakončení, která v reálném čase vyhodnocují tlak, vibrace nebo změny těžiště a posílají tyto informace do mozku, kde se okamžitě propojují s řízením pohybu.

„Z chodidel přijímáme překvapivě velké množství informací o vnějším světě, podle odhadů až 70 %. Nejde jen o to, po čem jdeme, ale i o to, jak na změny povrchu reaguje celé tělo. Tyto signály se zpracovávají v mozku prakticky okamžitě a ovlivňují držení těla i zapojení svalů,“ vysvětluje Mgr. Mirka Najbrtová, certifikovaná fyzioterapeutka ze společnosti Movero.

Když chodidlo přestane komunikovat

Přirozená funkce chodidla se může postupně utlumit. Nejčastěji vlivem dlouhodobého nošení nevhodné obuvi, která omezuje kontakt s podložkou a redukuje množství podnětů. Tvrdé podrážky, úzké špičky nebo celkově pevná konstrukce bot fungují jako izolace, jež přerušuje přirozenou komunikaci mezi chodidlem a mozkem.

„Pokud chodidlo nedostává dostatek podnětů, začne se jeho funkce postupně utlumovat. Bota v tu chvíli funguje trochu jako dlaha – noha se přestává aktivně zapojovat, ztrácí citlivost a vzniká takzvaná ‚němá noha‘,“ popisuje Najbrtová.

Podobný efekt může mít i nedostatek variability v prostředí, například dlouhodobá chůze po rovných tvrdých podlahách, nebo zdravotní komplikace, jako je diabetes či cévní onemocnění. V těchto případech dochází ke snížení citlivosti v důsledku poškození nervových zakončení nebo zhoršeného prokrvení.

Citlivost se dá znovu obnovit

Jakmile mozek přichází o informace z chodidel, snaží se situaci kompenzovat. Dochází ke změně pohybových vzorců, jinému rozložení zátěže a postupně i k přetížení jiných částí těla. Zhoršuje se stabilita, chůze bývá méně jistá a objevují se svalové dysbalance. Časté jsou i bolesti kolen, kyčlí nebo zad, které si lidé s chodidly běžně nespojují.

Přestože může být útlum funkce chodidla postupný a dlouhodobý, nervový systém má schopnost se znovu adaptovat. Díky takzvané neuroplasticitě lze citlivost chodidla postupně obnovit a posílit jeho propojení s mozkem.

Jak chodidla aktivovat?

„Nejde jen o chůzi naboso. Pro aktivaci chodidla velmi dobře funguje i cílená stimulace kůže – například jemné hlazení, práce s měkkým kartáčkem nebo masážním ježkem, které aktivují receptory a pomáhají znovu nastavit pohybové programy v mozku. Podobně působí i chůze po oblázcích nebo nerovném povrchu,“ popisuje Najbrtová.

Významnou roli hrají také teplotní a vibrační podněty. Střídání studené a teplé vody ve sprše nebo jemné vibrace, například elektrickým kartáčkem, mohou podle odbornice pomoci stimulovat nervová zakončení nebo upravit jejich přecitlivělost. Do praxe se čím dál více dostávají i cílené techniky, jako je cvičení „malé nohy“, které využívají například balanční plochy. Ty učí mozek zapojovat svaly chodidla automaticky a reflexně, bez vědomé kontroly.

„Zajímavým nástrojem je i takzvaná stereognózie, tedy schopnost rozpoznávat předměty bez zrakové kontroly. Když člověk nohama naslepo zkoumá různé materiály, třeba ručník, vatu či suchý zip, nebo se snaží uchopit drobné předměty, velmi efektivně tím obnovuje spojení mezi chodidlem a mozkem,“ vysvětluje Najbrtová.

V neposlední řadě hraje roli i to, jaké podmínky chodidlu dopřáváme při každodenní chůzi. Pomoci mohou senzorické vložky se speciální strukturou, která při každém kroku aktivuje konkrétní mechanoreceptory, stejně jako barefootová obuv, jež chodidlu ponechává prostor pro přirozený pohyb. Právě ten je důležitý nejen pro jeho správnou funkci, ale i pro celkové nastavení pohybového aparátu.