Žák Ladislav: Svět se mění nenápadně…

Praha 10. března 2026

Nabízím čtenářům text svého vystoupení na Kulatém stole „Ideové dědictví Jurije Pavloviče Adlera“ za účasti zástupců podnikatelské a vědecko-výzkumné obce, který se konal na Finanční univerzitě v Moskvě za účasti CEMI RAN, MISaS University, ASE, APK, Mezinárodní gildy kvality a dalších institucí 10. března 2026.

Vážení kolegové, milí přátelé, dámy a pánové,

všem vám srdečné pozdravy z jarní Prahy. Děkuji za pozvání k tomuto, Kulatému stolu, věnovanému odkazu J.P. Adlera. Dovolte mi několik poznámek na téma drobných a nenápadných změn našeho světa a vlivu, který má na tyto změny kvalita našeho jednání.

Dovolte mi, abych začal jedním z principů naší činnosti, které, podle mého názoru mají klíčový vliv na náš svět. Zní „dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá“. V českém kontextu je připisován učiteli národů, Janu Ámosu Komenskému, vynikajícímu evropskému mysliteli 17. století. Není sám, jiné zdroje se zmiňují třeba a Henry Fordovi a dalších osobnostech. Tato teze upozorňuje na bohaté propojení kvality a etiky.

Vztah mezi etikou a kvalitou je možné pohlížet jako na jejich vzájemnou komunikaci, na jejímž počátku je nějaká tvůrčí činnost. Ať se již jedná o jakoukoliv produkci, ta vysílá do svého prostředí poselství o existenci a intencích svých, stejně jako o existenci a intencích svého tvůrce. Děje se tak prostřednictvím celého spektra různých signálů. Mezi nimi budeme věnovat pozornost signálům etickým. Jde o možné rozlišovat v zásadě tři druhy těchto signálů.

První druh signálů nese čistě etické poselství, například prostřednictvím kontroverzního materiálu, funkce nebo podoby produkce. Někdy je tato kontroverze dána prostě jenom vyšším typem mentální či společenské inovace, na který není prostředí spotřeby připraveno. Inovace je tedy ve své podstatě především etickým poselstvím.

Druhým typem signálu je samotná kvalita zpracování produkce, tedy signál kvality odvedené práce. Jako zvláštní komplexní druh etického signálu je nutné uvést cenu a jiné deklarované hodnoty, například životnost. Cena je etickým poselstvím sama o sobě samozřejmě i ve spojení s životností produkce, materiálem a kvalitou odvedené práce.

Třetí typ signálu je typ společenské užitné hodnoty vnímané spotřebiteli. Může jít o technický vynález, který v inicializační fázi svého vstupu na trh musí překonat jistou rezistenci spotřebního prostředí a svou vysokou spolehlivostí a kvalitou inspirovat potencionální spotřebitele. Princip „dělat věci dobře i když se nikdo nedívá“ zde může nemalou měrou rozhodnout o úspěchu či neúspěchu. Zde je ve hře mnoho faktorů, ale zásadní je přesvědčit, že se z hlediska etiky kvality se jedná o důvěru spotřebitele, která se nesmí zklamat.

Zde se už začíná rýsovat odpověď na otázku „proč dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá…?!?“ Pokud kvalitou své produkce vysílám nějaký signál nebo dokonce poselství, pak je v každém ohledu lepší, když je toto poselství pozitivní. Důvod je jednoduchý. U pozitivního poselství je větší pravděpodobnost toho, že pozitivní bude i odezva. Svědčí o tom především prostá životní zkušenost, byť je život plný zklamání.

Komunikace kvality a etiky se bude rovněž řídit nejjednodušším pravidlem „tit for tat“, tedy, „jak ty mě, tak já tobě“. Toto pravidlo strategie komunikace má řadu podob, například variantu „velkorysou“, která zvyšuje počet pozitivních signálů, až k „házení perel sviním“. Jejich použitelnost a efektivita závisí na podobě aktuálního kontextu.

Přístup „jak ty mě, tak já tobě“ není univerzální nebo dokonce evolučně stabilní, protože strategie, podobně jako vše ostatní v našem prostředí vznikají a zanikají, „vznikají jako zanikavé, a platí si pokutu podle času“, jak napsal Anaximandros z Milétu, ale rozhodně platí, že prvním pozitivním krokem nelze nic podstatného pokazit. To znamená vyslat prostřednictvím kvality své produkce pozitivní poselství bez ohledu na pozornost prostředí. Tedy, jednoduše řečeno, „dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá…“

To platí bez ohledu na to, zda hodláme páchat zlo nebo dobro. Pokud se už rozhodneme cokoliv udělat, dělat to svým jménem a na svůj účet, dělejme to pořádně nebo přijdeme o jméno nebo o účet, nejčastěji pak o obojí. Mimo jiné tím vysíláme důležité etické poselství, že je nám vlastní odpovědnost vůči sobě samému a to dává našemu prostředí oprávnění k tomu, aby se mohlo domnívat, že budeme odpovědní i k druhým, ke společenství, k obci a okolní komunitě. To je skvělá etická odezva přesto, že jsme prakticky sledovali především vlastní zájem.

Nezapomínejme, že nemůžeme svým sousedům a svému prostředí dát nic, co bychom sami neměli. Je příjemnější, když navíc můžeme rozdané postrádat nebo když toho, co dáváme, s rozdáváním neubývá.

Odpověď na otázku: „Proč dělat věci dobře, i když se nikdo nedívá“, zní: „Protože nás to dělá spokojenější s námi samými. A to v tomto světě opravdu stojí za to…“ Možná nás takový přístup nedělá jenom spokojenější s námi samými… Možná nás dělá dokonce lepšími a tím dělá o trochu lepším i svět… Jsou to změny malé a nenápadné, ale záleží na každém z nás a máme je každý ve své moci

Ale soud o takové možnosti měnit sebe a svým prostřednictvími svět je třeba ponechat především na každém z nás a tak trochu i na našich bližních…

Děkuji vám za pozornost a přeji vám vše dobré…