Milan Syruček: Proč Sověti 10 let ozařovali velvyslanectví USA v Moskvě – Národní bezpečnostní archiv odhalil nová tajemství
Praha 26. září 2022
Když se ministr zahraničí USA Henry Kissinger připravoval na cestu do Moskvy, která se uskutečnila 9. prosince 1975 a jejím cílem bylo jednání o kontrole zbrojení, zavolal naléhavě sovětskému velvyslanci Anatoliji Dobryninovi ve Washingtonu. Přátelili se a proto si rovněž tykali.
„Chci s tebou mluvit o signálu,“ řekl Kissinger Dobryninovi. „Ten paprsek, který posíláte na naši ambasádu v Moskvě… Možná byste ho mohli vypnout, než tam přijedu.“ Uprostřed diplomatických žertů o tom, jak by mu Sověti „mohli dát radiační léčbu“, vydal Kissinger jasné varování: mikrovlnné záření, jímž Sověti denně mířili na budovu amerického velvyslanectví po více než deset let, hrozilo, může v USA vyvolat velký skandál ve vztazích se SSSR. ,,Skutečně na tom tady sedíme, ale ví o tom příliš mnoho lidí,“ řekl Kissinger. ,,Bude to peklo, pokud nebudeme moci říct, že se něco děje a my to nezastavíme.“
Přepisy Kissingerových telefonátů Dobryninovi, získané podle zákona o svobodě informací (FOIA) Národním bezpečnostním archivem, patří mezi zvláštní sbírku dokumentů, která byla nyní zveřejněna o skandálu „Moskevský signál“. Už jsem několikrát uvedl, že s tímto archivem spolupracuji řadu let a získávám od něj tajné vládní informace, které tento archiv zveřejňuje, jakmile skončí doba platnosti jeho utajení. Tentokrát se týkají amerického naléhání na Sověty, aby ukončili každodenní mikrovlnné vysílání směrované na budovu velvyslanectví USA v Moskvě.
Úsilí USA na vysoké úrovni tlačit na sovětské vůdce, aby zastavili radiační aktivitu, začalo v roce 1967 a pokračovalo pod čtyřmi prezidenty až do Carterovy éry. Mikrovlnné přenosy, o nichž se věřilo, že souvisejí s odposlouchávacími zařízeními ukrytými ve zdech velvyslanectví, pokračovaly po celá desetiletí poté, co byly poprvé detekovány, když se na začátku 50. let otevřelo americké velvyslanectví. Mimo chodem, Amerikčané museli postavit novou budovu, tu první stavěli Sověti a bylo v ní takové množství ,,štěnic´´ – odposlouchávacích zařízení, že při jejich odstraňování hrozilo žer se celá budova zřítí. Také ji stavěli na jiném místě – ta původní stála naproti jiné sovětské budově z niž Sověti pomoci chvění okenních skel mohli zaznamenávat hovory uvnitř místností.
Tento příspěvek na téma „Mikrovlnná diplomacie: 1967-1977“obsahuje řadu pozoruhodných záznamů, které byly publikovány poprvé.
„Tyto přenosy vytvořily úrovně radiace na ambasádě, které mohou podle názoru našich lékařských autorit představovat riziko pro zdraví amerických rodin žijících a pracujících v této budově, “ napsal americký prezident Gérard Ford nejvyššímu sovětskému představiteli v prosinci 1975. V reakci na to Brežněv popřel jakýkoli sovětský záměr ohrozit zdraví amerického personálu a tvrdil, že „elektromagnetické pole v oblasti amerického velvyslanectví v Moskvě [je] průmyslového původu.´´ Pozval však americké specialisty, aby přijeli do Moskvy a setkali se se sovětskými úředníky, aby porovnali měření radiace, která byla podle něj „několikrát nižší, než je standard, který je ve Spojených státech oficiálně uznávaný jako neškodný pro lidské zdraví“.
Tajná jednání mezi Scowcroftovým pobočníkem Williamem Hylandem a sovětským úředníkem Julijem Voroncovem: Dokumenty odhalují tajná jednání směřující k dohodě, podle níž by USA zrušily svou dozorovací boudu na střeše velvyslanectví výměnou za to, že by Sověti „vypnuli své záření“.
Poselství velvyslance Waltera Stoessela: Velvyslancovy odtajněné depeše odhalují, že je neopěvovaný hrdina skandálu Moscow Signal. Stoessel naléhal na Kissingera celé měsíce, aby zesílil tlak na sovětské vedení, aby zastavilo mikrovlnné paprsky, a podpořil instruktáž pro personál velvyslanectví, který byl držen v nevědomosti o každodenním vystavení jich a jejich rodin mikrovlnami. Stoessel poprvé navrhl „protest“ sovětským představitelům v červnu 1975, když byly detekovány nové mikrovlnné signály. 31. ledna 1976 se setkal se sovětským ministrem zahraničí Andrejem Gromykem a varoval ho, že bude muset informovat zaměstnance americké ambasády, pokud nebudou mikrovlnné signály zastaveny. Poté, co Kissingerova kancelář náhle zrušila briefing s americkými zaměstnanci, plánovaný na 4. února, Stoessel protestoval s odkazem na rostoucí nespokojenost a bující podezření moskevského diplomatického sboru, že něco není v pořádku. Jak velvyslanec oznámil do Washingtonu 5. února: „Rychle se blížíme k neudržitelné situaci“ na velvyslanectví.
Historie moskevského signálu získala v posledních měsících obnovenou pozornost médií jako potenciální historický precedens pro „havanský syndrom“ – záhadnou konstelaci kognitivních a neurologických symptomů, jimiž trpěli pracovníci CIA a ministerstva zahraničí v Havaně a které vedly k zabednění americké budovy a drastickému snížení počtu zaměstnanců na americké ambasádě v Havaně před pěti lety.
Nehledě na významné rozdíly mezi těmito dvěma jevy, v rozhovorech a článcích řada bývalých diplomatů, kteří byli vystaveni moskevskému signálu, obě epizody srovnávala. „Dnešní havanský syndrom je jako ,,déjà vu´´ znovu‘,“ napsal v článku s názvem „Před Havanským syndromem existoval Moskevský signál“ pro The Foreign Service Journal bývalý diplomat James Schumaker, u kterého se po službě v Rusku v 70. letech rozvinula leukémie.
Americká vláda měla obavy z mikrovlnného záření, které Sověti vysílali na americké velvyslanectví od počátku 60. let. USA si na to v 60. letech stěžovaly Moskvě, ale bez úspěchu. V prosinci 1975 se obě země zapletly do kontroverze poté, co Moskva zvýšila intenzitu mikrovln. V telefonickém rozhovoru se sovětským velvyslancem Anatolijem Dobryninem se ministr zahraničí Henry Kissinger zeptal na „paprsek, který vysíláte na naši ambasádu v Moskvě“. Kissinger řekl, že Fordova administrativa „to schytá, pokud neřekneme, že se něco děje“, a poznamenal, že „příliš mnoho lidí [již] ví o mikrovlnách´´. Kissinger vtipkoval o tom, že dostane „radiační léčbu“ během nadcházejícího jednání o kontrole zbrojení v Moskvě.
I když Kissinger na okamžik zažertoval o mikrovlnách, věděl, že tu není nic k smíchu, v neposlední řadě kvůli důsledkům zahraniční politiky a nejistým zdravotním účinkům mikrovlnného záření. Odtajněné dokumenty ukazují, že pro americkou vládu byl Moskevský signál – polooficiální označení pro mikrovlnné paprsky – „formou obtěžování“, kterou Sověti museli zastavit. Přesto již za Johnsonovy a Nixonovy administrativy, když vysocí američtí diplomaté protestovali, Sověti odmítli připustit, že existuje problém. Podle odtajněného telegramu z roku 1969 sovětský diplomat popřel, že by došlo k jakémukoli „speciálně řízenému radiovému ozáření budovy velvyslanectví“.
Toto sovětské popírání bylo součástí vzoru: když administrativa Forda a Cartera vznesla protesty proti zvýšené síle mikrovlnného záření, nejvyšší sovětští představitelé, včetně ministra zahraničí Andreje Gromyka a generálního tajemníka komunistické strany Leonida Brežněva, zdrhli. Podle odtajněného telegramu Gromyko v lednu 1976 řekl americkému velvyslanci Walteru Stoesselovi, že jde o „imaginární záležitost“.
Tento příspěvek je první publikovanou sbírkou odtajněných dokumentů americké vlády o diplomacii kolem Moskevského signálu. Pomocí široké škály archivních záznamů, od telegramů ministerstva zahraničí až po záznamy telefonických rozhovorů Henryho Kissingera (získaných v roce 2004 prostřednictvím soudního sporu Národního bezpečnostního archivu), zachycuje tento příspěvek některé z klíčových momentů v historii diplomatického úsilí USA vypnout tajemné paprsky. Tato málo známá historie, pokrývající konec 60. let 20. století prostřednictvím administrativy prezidenta Jimmyho Cartera, zahrnuje protesty ministrům zahraničí, zprávy amerických prezidentů protestujících proti mikrovlnám a někdy rozzlobené sovětské reakce. Poprvé jsou zveřejněny stížnosti prezidenta Geralda Forda Brežněvovi a jeho odpovědi.
Moskevský signál byl po tolik let tak tajný, že dokonce zaměstnanci americké ambasády nebyli o něm informováni až do začátku roku 1976, kdy se to dověděli na oficiálním brífinku Kissingera. chtěl přísné utajení a zdráhal se informovat zaměstnance ambasády.
Ale velký počet zaměstanaců pracujících na velvyslanectví znemožňoval zachovat tajemství. Okamžitě po brífinku 6. února 1976 skutečně začala prosakovat iínformace. Podle odtajněného telegramu reportér Los Angeles Times sídlící v Moskvě volal na velvyslanectví, že má „celý příběh“ z briefingu velvyslanectví.
Velmi brzy po rozhovoru velvyslance Stoessela s Gromykem, Sověti, aniž by cokoli přiznali, snížili sílu mikrovlnného signálu, což USA hned ěti odmítli mikrovlnky úplně vypnout.
Utajení bylo také problémem při rozhodování o tom, kdo z komunity velvyslanectví by měl být informován o mikrovlnách. Tajný brífink z února 1976 byl pouze pro zaměstnance velvyslanectví a zakázal „neoficiální Američany“, jako jsou manželé či manželky, i když bydleli v bytech umístěných uvnitř Chancery. Teprve v polovině roku 1976, po opakovaných stížnostech, ministerstvo zpřístupnilo manželům či mAnželkám diplomatů neutajovaný, ale kontrolovaný „Fakt Sheet“. Ty však nedokázaly vyřešit otázky o zdravotních dopadech nízkoúrovňového mikrovlnného záření, a to ani poté, co ministerstvo zahraničí zadalo studie univerzitě Johns Hopkinse.
Jedna dlouho utajovaná, ale důležitá epizoda z historie Moskevského signálu se týká jednání mezi zástupcem amerického poradce pro národní bezpečnost Williamem Hylandem a sovětským diplomatem Julim Voroncovem, která se uskutečnila na začátku roku 1976. Hyland nabídl Sovětům obchod – pokud Sověti vypnou mikrovlnky. (včetně těch, které vycházejí z jejich zařízení ve Washingtonu), USA by zbouraly svůj elektronickou zpravodajský „domek“ na střeše Chancery. Sověti by také strhli elektronický domek na střeše jejich washingtonské ambasády.
Rozhovory byly obnoveny, když v říjnu 1977 Sověti náhle zvýšili úroveň výkonu mikrovlnných signálů. Prezident Carter protestoval v dopise do Kremlu, ale Sověti jeho stížnost zamítli. Depeše velvyslanectví z listopadu 1977 popsala Brežněva, jak „bušil do stolu“ a zvolal: „To je hloupost“.
Proč přesně Sověti vysílali mikrovlny na Chancery, zůstává záhadou. Zatímco odtajněné dokumenty ukazují, že během 50. let minulého století objevili radiooperátoři na americké ambasádě „rádiový signál“, který byl později určen jako „nepřetržitý mikrovlnný signál“, žádný podrobný pokus o vysvětlení toho, co měli Sověti na mysli, nebyl odtajněn. Mocné sovětské organizační zájmy, včetně KGB, možná podpořily mikrovlnný program velvyslanectví, ale o jejich účelu se objevily pouze dohady. Věrohodnější interpretace byla, že se Moskva pokoušela zasahovat do amerických elektronických zpravodajských operací vedených z velvyslanectví.
Moskevský signál je plný neznámých. V desítkách telegramů z roku 1976 uložených na mikrofilmu na ministerstvu zahraničí existují značné mezery v tom, co lze vědět. Zatímco o diplomatické historii moskevského signálu během 60. a 70. let bylo odhaleno mnoho, významné dokumenty zůstávají nedostupné a mnohé byly zničeny.