Félix Černoch: EU versus NATO respektive NATO contra EU

Praha 10. listopadu 2019

Moravcův nedělně – polední setrvačník si 10. listopadu letošního roku předsevzal hned na úvod právě vztah vyjádřený výše uvedeným titulkem. Východiskem se mu stal nedávný výrok francouzského prezidenta Macrona o prognóze klinické smrti NATO. Pochopitelně prohlášený ihned za kontroverzní. To přinejmenším. Zvýšenější měrou pak označen jako úlitba  podpoře  roztěšené nálady v  Kremlu. Tomu přispěchal vzápětí na pomoc dvojtandem apriorních apologetů obou institucí:  VJ + PP. Měli ovšem co dělat, když se jim vynořil oponent z Cardifu. Nezbývalo jim tudíž nic jiného, než se uchýlit k málo udržitelným frázím, jestliže se vyhnuli řeči konfrontace faktů. Čí pravdě věřit?  Tázáno sloganem televizního moderátora Fokusu i pojednávaného pořadu.

Tak tedy fakta, je-liž pravda zrovna v nich skryta či dokonce z nich vyjevenou. Dozajista nikdo nepopře aktuální postoje vrcholných představitelů Spojených států anebo Turecka vůči Evropě a danému tématu vůbec. Aniž bychom to museli prokazovat konkréty z posledních dnů. Už jen ta sama o sobě prozradí, že tu není něco v pořádku. Minimálně z hlediska vnitřní jednoty názorů, ale i činů v rámci Severoatlantické aliance. Nadto jsou tu rozpornosti se svými vlastními principy. Projevují se nedodržováním či dokonce porušováním ducha i litery jejích zakládacích dokumentů. Opět zbytečné snášet, rozvíjet a komentovat příklady na důkaz podloženosti onoho tvrzení. Jsou natolik obecně známé, že to učiní za nás.

Cožpak Sýrie napadla Turecko anebo USA byly napadeny Jugoslávií, nemluvě o dalších zemích amerického angažmá ozbrojenou silou. Rozhodně tu padají důvody aktivizovat spojence k připojení se podle příslušného článku Washingtonské smlouvy. Zato v případě nelegálního překročení hranic EU organizovanými útvary tzv. běženců tomu tak bylo. NATO si počínalo přesto netečně a EU se nebránila. Třeba něco k tomu dodávat?

Jak tedy zajišťuje NATO bezpečnost EU, jestli se tomu neděje ani v tak okatých případech? Kdy a kde by se to fakticky mělo stát a hlavně čím? Jsou vůbec nějaké jistoty, na něž možno spoléhat? Nezávisí třeba na subjektivitě aktérů a jejich libovůli, jaké jsme právě nyní svědky? Proberte si to sami na skutečnostech uváděných ilustrativně v předchozích rozborech nebo soustředěných cestami osobní zvídavosti a zkušenosti. Zkuste to bez váhání a odkladů.

                ,