Žák Ladislav: Jakýma očima se dívat na svět kolem nás…?!?
Praha 15. května 2026
Předkládám čtenářům text připravený pro vystoupení na Kulatém stolu věnovanému pohledu na společnost a hospodářství očima současného systémového paradigmatu. Kulatý stůl byl součástí konference věnované jubileu profesora Georgije Borisoviče Klejnera.
Vážení kolegové, dámy a pánové…
Srdečné pozdravy z májové Prahy. Děkuji za pozvání a možnost říci na tomto váženém shromáždění několik slov. Nejprve bych rád popřál jménem svým i jménem svého kolegy profesora Miroslava Svítka váženému Grigoriji Borisovičovi hodně zdraví, štěstí a tvůrčích sil.
Dal jsem svému krátkému vystoupení název „Jakýma očima se dívat na svět kolem nás…?!? Než se pokusím na tuto otázku odpovědět, musím se zmínit v duchu názvu našeho Kulatého stolu o vidění našeho světa, společnosti a ekonomiky prostřednictvím současného systémového paradigmatu.
Klasické systémové myšlení vnímá systém jako souhrn jeho částí a zároveň jako část systému systémů. Často se systému přičítá i nějaká funkce, funkčnost nebo dokonce účel. Je to zejména u systému, které jsme jako lidé stvořili. Jsou to také systémy, od kterých si můžeme jako tvůrci udržet odstup a uhájit tvrzení že jako tvůrci a pozorovatelé nejsme jejich součástí. To ale o člověku, jeho společenstvích, společnostech a společenských systémech jako je například ekonomika, spravedlnost, bezpečnost nebo kultura opravdu říci nemůžeme. Často se tak ovšem chováme a díky pýše vyvoleného tvůrce sklízíme neúspěchy tam, kde jsme pouhými spolutvůrci nebo dokonce víceméně objekty tvůrčích sil, na nichž je náš podíl zcela marginální.
Nejsme pány světa stojícími v od světa odděleném velínu, jsme uzlíky vztahů uvnitř světa a někdy na něj máme docela špatný výhled. O to hůře se nám potom popisuje a navrhují se postupy ve smyslu „co se to děje“, „co dělat“ nebo „kudy kam“.
Současný systémový pohled upřednostňuje vztahy jednotlivých svých částí před jimi samotnými. To vychází z poznání, že systém je složen z více elementů a jeden bez druhého sám o sobě nemá smysl. To, co je důležité jsou jejich vzájemné vztahy, které je definují komplexněji než sebelepší vědecký nebo úplný technický popis. To platí rovněž i u námi stvořených technických systémech a strojích. Počínaje kolem, nakloněnou rovnou a pákou a konče atomovou elektrárnou nebo výpočetní technikou. Skutečnost je taková, že když při nejrůznějších potížích dekonstruujeme vlastní systémové dílo, nalézáme vztahy, na které jsme při konstrukci nepomysleli.
Stále platí a stále na to zapomínáme, že celek je více než součet částí. Stále pro stromy nevidíme les. Jistě to neplatí pro vědeckou systémovou komunitu, ale když se podíváme kolem sebe tak vidíme tolik nejrůznějších rozhodnutí, která jsou příkladem systémové slepoty a uprostřed stromů na les ani nepomyslí. Radostně optimalizujeme jednotlivé části a pak se divíme, že les umírá. Na straně druhé býváme často okouzleni celkem a ve jménu jeho ještě větší krásy a užitečnosti necháváme odumírat jeho části. Pro les nevidíme ani stromy ani houby. Zdá se, že nejde ani tak o to, jak dobře umíme celek rozebrat na jeho části, ani to, jak ho dokážeme poskládat dohromady. Jde o to, abychom si byli vědomi toho, že celek bez částí stejně jako časti bez jiných částí a bez celku nemají smysl. Jejich sítě vztahů jsou tím, oč tu běží. Naše setrvávání v korpuskulárním modelu systému je překonán podobně jako byly už někdy před stoletím v částicoví fyzice překonány korpuskulární modely hmoty.
Pokud se mám pokusit odpovědět na otázku, jakýma očima se máme dívat na náš svět, pak bych vám navrhnul odpověď: „očima pečujícíma…“. Abych ty oči propojil s lidskou bytostí, pak tedy „pečujícíma očima poutníka…“ Možná „očima poutníka pečujícího“ o svět kolem cesty, kterou prochází. Samo sebou se rozumí, že náš poutník by měl rozumět systémovým vztahům a vědět, že i ten největší společenský nebo ekonomický celek stojí a padá s kvalitou lidských vztahů, s důvěrou a kvalitou péče o věci, které nejdou změřit, ale neunikají našim smyslům a zejména srdcím…
Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám všechno dobré…