Jak oslavit čtyřicátiny Ideálně sportem v davu 17 tisíc lidí, rozhodla se wimbledonská vítězka
Praha 25. března 2026
Krátce po skončení kariéry profesionální tenistky přišla Barbora Strýcová na chuť vytrvalostním běhům. Loni dokonce absolvovala v rámci seriálu RunCzech Pražský mezinárodní maraton a teď se dvojnásobná vítězka wimbledonské čtyřhry chystá na start Generali 1/2Maratonu Praha, který se uskuteční už v sobotu 28. března. „Běhání mi dává něco, co snad ani nedokážu popsat. Je to možná i jistý druh terapie nebo útěku, ale také sportu, při kterém vím, že jsem pro sebe udělala něco dobrého, příjemně mě to unaví,“ popsala Strýcová svůj vztah ke své nové zálibě.
Loni jste v rámci seriálu RunCzech absolvovala maraton a v cíli jste pronesla, že jste na trati prošla určitou krizí. Jak na to vzpomínáte?
Předně bych chtěla říct, že jsem běžec amatér. Že jsem na té trati prožila dokonce spoustu krizí, myslí, že je úplně normální. Kolem třicátého druhého kilometru tam byla ta krize velká, až jsem přemýšlela o tom, jestli to vůbec dokončím.
Ale dokončila jste. Svůj první maraton v život jste zvládla v solidním čase 3:18:39…
Kdokoli dokončil maraton, je pro mě velký hrdina. Kdokoli z mých známých, kdo běžel maraton, mi potvrdil, že i on krize měl. A to vám ukáže, jak jste mentálně silní.
Takže vás to všechno od běhání neodradilo?
Neodradilo. Pár dní po maratonu to samozřejmě bylo takové, že už nechci běhat nikdy v životě, ale na druhou stranu vás to zase nakopne takovým způsobem, že si hledáte, jaký nejbližší maraton byste běželi.
Ale bolelo to, že?
Ano, v tom závodě se projevuje bolest. A já nejsem člověk, který by běžel „jen tak“, vždycky tam chci mít nějaké svoje cíle.
Po skončení vrcholové tenisové kariéry se právě běhání stalo vaším dominantním sportem? Nebo dokonce vášní?
Mojí vášní se to rozhodně nestalo. Ale běhání mi dává něco, co snad ani nedokážu popsat. Je to možná i jistý druh terapie nebo útěku, ale také sportu, při kterém vím, že jsem pro sebe udělala něco dobrého, příjemně mě to unaví. A je to nejjednodušší, prostě nasadíte kecky a můžete běžet kdekoliv a za jakéhokoliv počasí. Baví mě na tom, že je to nejkomfortnější sport z hlediska té praktické stránky.
Jak často od té doby běháte? Jak vypadají vaše tréninkové jednotky?
Minulý rok od října jsem běhala skoro obden minimálně 17 kilometrů. Pak mě ale na dlouho zastavila únavová zlomenina kotníku, a ta pořád není vyléčená. Běhám podle aplikace Stryd, která mě připravovala i na loňský maraton, a musím říct, že mě to zatím hrozně sedí. Já jsem člověk, který se rád připravuje, to u mě platilo vždycky. I když je pro mě běhání hobby, ta připravenost mi dodává sebevědomí být ready.
Když běháte pro kondici, jste obvykle sama, nebo ráda trénujete ve skupině?
Rozhodně běhám sama, ve skupinách běhat nechci. Tréninkové skupiny mám ráda, ale ne ty běhací.
Spolupracujete s atletickými trenéry?
Momentálně ne. S atletickými trenéry jsem pracovala během své kariéry, ale teď už trenéry nevyhledávám. Běhání je pro mě hobby, a spíš se soustředím na závody, které jsou pro mě hezké, nemířím na výkony.
Na loňský maraton jste šla se zraněním kolena. Jak jste na tom teď?
Koleno bylo opotřebované z mých tréninků, možná jsem to přepískla. A tento rok je to možná i horší, protože jsem si prošla tou únavovou zlomeninou kotníku, která není vůbec vyléčená. Nemyslím si, že jsem na půlmaraton dobře připravená, takže vůbec nevím, co mě na trati čeká. Chci dokončit, ale cíle nedávám žádné.
Jaká máte očekávání od ikonického půlmaratonu, na jehož start se postaví až 17 tisíc lidí?
Já se na ten závod za prvé hrozně moc těším, protože jsem už od spousty lidí slyšela, jaká je to krásná akce. Doufám, že mi to kotník dovolí, a já můžu ten závod dokončit. Těším se, poběží spousta mých kamarádů, vedle kterých se ale na trati pohybovat nebudu, protože oni také radši běhají sami. Atmosféra bude moc krásná.
V den Generali 1/2Maratonu Praha slavíte narozeniny, dokonce kulatiny. Jak to vnímáte?
Samozřejmě to pro mě bude významný den, protože čtyřicátiny jsou takové číslo, které by chtělo oslavit. Sport ke mně patří, a běhání teď taky, a běžet v době narozenin hrozně fajn.
Budete mít díky osobním oslavám okolo trati víc příznivců, kamarádů a rodinných příslušníků?
Nebudu, kolem trati nebudu mít skoro nikoho, protože musí být někdo doma s dětmi, a to budou přítel i moje máma. Ale já nejsem úplně člověk, který by lákal svoje známé: Pojďte se kouknout na můj závod! Ne, prožiju si to sama.
Vzpomenete si, jakou nejzajímavější sportovní akci jste v den svých narozenin zažila?
Svoje narozeniny jsem většinou prožívala v Americe, protože probíhal turnaj Miami Open. A když ne přímo na něm, tak jsem právě po Miami byla už doma, tak jako během svých třicátin.