Milan Syruček: Zahájen soudní spor s Vladimirem Putinem v souvislosti s archivy Memcons/Telcons

Washington, DC/Praha 24. prosince 2025

Doslovné přepisy rozhovorů s Georgem W. Bushem ukazují trajektorii od totálního partnera USA po 11. září k zarmoucenému partnerovi po Iráku, protibalistickém boji, rozšíření NATO a barevných revolucích

Doslovné přepisy schůzek a telefonních hovorů Vladimira Putina s americkým prezidentem Georgem W. Bushem z let 2001 až 2008 byly včera zpřístupněny veřejnosti v důsledku žaloby Národního bezpečnostního archivu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

Dokumenty ukazují, že ruský prezident Putin byl v roce 2001 Bushovým blízkým spojencem a sdíleli společné zaměření na boj proti terorismu – Putin na Čečensko a Bush na Al-Káidu, až do té míry, že Bush zvolal: „Jsi typ člověka, kterého rád mám se mnou v zákopu.“

Ale na konci Bushova působení v úřadu Putin na mnoha místech, včetně slavného mnichovského projevu v roce 2007, ostře kritizoval americkou politiku, jako je invaze do Iráku a rozšiřování NATO. Bush si v telefonní konferenci v roce 2008 stěžoval, že Putin „byl velmi efektivní, když chcete být tvrdý a neústupný“, takže prosím buďte ve svých komentářích na summitu NATO v Bukurešti „gentleman“, aby Bush mohl poté navštívit Putina v Soči.

Dnešní publikace obsahuje tři nejvýznamnější rozhovory Putina a Bushe z let 2001, 2005 a jejich posledního setkání v roce 2008.

Putin o své podpoře Izraele : „Pokud potřebují, abych podstoupil obřízku, tak to nemohu udělat.“

W v roce 2001 : „Jsi ten typ chlapa, kterého rád mám se mnou v zákopu.“

W v roce 2007 : „Musím přiznat, že jsem si neuvědomil drsnost vaší reakce na systém [protiraketové obrany]. To je moje chyba.“

Putin o Čečencích v roce 2001 : „Jsou to studenti bin Ládina. Bin Ládin je vycvičil. Kdybyste viděli fotky, poznali byste to. Dokonce vypadají jako on.“  

Putin 2008 : „Odpálení rakety z ponorky v severní Evropě by trvalo pouhých šest minut, než by dosáhlo Moskvy.“ Bush: „Chápu.“ Putin: „A my jsme zavedli soubor reakčních opatření – na tom není nic dobrého. Během několika minut bude veškerá naše schopnost jaderné reakce v oblacích.“

Ředitelka ruských programů Národního bezpečnostního archivu Dr. Světlana Savranská poskytla v listopadu 2023 knihovně George W. Bushe podrobnou žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu ke všem rozhovorům mezi Putinem a Bushem na počátku 21. století, a to na základě svého výzkumu kalendářů a informačních bloků v Bushově knihovně v Dallasu a ještě více webových stránek Kremlu, které často shrnovaly každé setkání a rozhovor.  

V červnu 2024 však knihovna George W. Bushe informovala archiv: „Náš nejlepší odhad v tuto chvíli je, že [přezkum odtajnění žádosti dle zákona FOIA] by mohl být dokončen přibližně za 12 let.“  

Archiv, zastoupený pro bono advokátní kanceláří Goodwin Procter, podal v listopadu 2024 žalobu k federálnímu soudu, v níž zpochybnil odhadované dvanáctileté nevyřízené žádosti o informace o prezidentských záznamech, které má v držení Národní správa archivů a záznamů (NARA). V důsledku žaloby NARA v roce 2025 dokumenty zpracovala, informovala bývalého i současného prezidenta pro případ, že by měli námitky, a 22. prosince informovala Archiv o jejich zveřejnění.

Archiv obzvláště děkuje příkladným právníkům společnosti Goodwin Procter, kteří vykonali tuto obrovskou veřejnou službu, v čele s Jaime Santosem a Andrewem Kimem.

Dokumenty poskytují dříve nedostupné důkazy o úzkém partnerství mezi Putinem a Bushem po útocích z 11. září, včetně mimořádných Bushových komentářů k americkým záměrům v Afghánistánu, každoročního hodnocení amerického debaklu v Iráku a mnoha žertovných rozhovorů mezi oběma prezidenty.

Postupem času se rozhovory stávají obtížnějšími, zejména ohledně ruské kritiky amerických argumentů pro protiraketovou obranu a Putinově rostoucí nedůvěry k americkým záměrům v ruském „blízkém zahraničí“, tedy v oblastech bývalého Sovětského svazu, kde Putin neustále prosazuje svou vynikající znalost reality v terénu a svých vlastních národních zájmů.

Přepisy také obsahují otevřené diskuse na nejvyšší úrovni o íránských jaderných ambicích, realitě severokorejského jaderného programu a rostoucí moci Číny (Bush: „Čína je pro nás oba největším dlouhodobým problémem.“ Putin: „Víc pro vás.“ Bush: „Nejsou na našich hranicích…“).

Nezisková nestranická organizace National Security Archive se sídlem na George Washington University vydala oceňované knihy a referenční sbírky o vztazích mezi USA a Sovětským svazem a USA a Ruskem, včetně záznamů ze summitů za vlády Reagana, Bushe 41 a Clintona s jejich protějšky Michailem Gorbačovem, Borisem Jelcinem a Vladimirem Putinem. Archiv získal prestižní cenu George Polka v oblasti žurnalistiky za „prolomení sobeckých závojů vládního tajemství“.

Archiv již v minulosti podal několik žalob podle zákona o svobodném přístupu k informacím a dalších federálních zákonů o záznamech, které uchovávaly e-maily Bílého domu z doby Reaganovy a Bushevy administrativy a které zachránily přes miliardu e-mailových záznamů Bílého domu a zpráv WhatsApp z doby prvního funkčního období prezidenta Trumpa. Žaloby týkající se archivu otevřely historické sbírky od dopisů Kennedyho a Chruščova během kubánské raketové krize, přes dokumenty Chiquita až po „sněhové vločky“ Donalda Rumsfelda napsané během války v Iráku a Afghánistánu.

PŘEČTĚTE SI DOKUMENTY

Dokument 1

Memorandum o rozhovoru. Předmět: Setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v omezeném rozsahu

16. června 2001

Zdroj – Žaloba podle zákona FOIA Národního bezpečnostního archivu, Knihovna George W. Bushe

Na tomto prvním osobním setkání na Brněnském hradě ve Slovinsku si Vladimir Putin a George W. Bush vyjádřili vzájemnou úctu a touhu po navázání blízkého vztahu. Putin Bushovi vypráví o svém náboženském přesvědčení a příběhu o svém kříži, který přežil požár jeho dače. Během krátkého setkání mezi čtyřma očima probrali všechny nejdůležitější otázky americko-ruských vztahů, jako je strategická stabilita, smlouva o protilehlých balistických raketách, nešíření jaderných zbraní, Írán, Severní Korea a rozšiřování NATO. Bush svému ruskému protějšku říká, že Rusko považuje za součást Západu a nikoli za nepřítele, ale zároveň zpochybňuje Putinovo zacházení se svobodným tiskem a vojenskými akcemi v Čečensku.

Putin raději mluví o potřebě boje proti terorismu a bezpečnostním hrozbám. Je asertivní a dominuje konverzaci, čímž odvádí Bushovu otázku na omezení tisku. Bushovi dává krátkou historickou přednášku o (své interpretaci) rozpadu Sovětského svazu: „Co se doopravdy stalo? Sovětská dobrá vůle dobrovolně změnila svět. A Rusové se dobrovolně vzdali tisíců kilometrů čtverečních území. Neslýchané. Ukrajina, po staletí součást Ruska, darovaná. Kazachstán darovaný. Také Kavkaz. Těžko si představit, a to udělali straničtí šéfové.“ Putin zpochybňuje ruské členství v NATO a říká, že se Rusko cítí „vynecháno“.

Dokument 2

Memorandum o rozhovoru. Předmět: Vladimir Putin, prezident Ruské federace

16. září 2005

Zdroj – Žaloba podle zákona FOIA Národního bezpečnostního archivu, Knihovna George W. Bushe

Putin se setkává s americkým prezidentem v Oválné pracovně na plenárním zasedání, které se zabývá především otázkami nešíření jaderných zbraní a americko-ruské spolupráce v otázkách Íránu a Severní Koreje. Rozhovor ukazuje působivě blízké postoje k Íránu a Severní Koreji, přičemž Putin se prezentuje jako horlivý a podporující partner. Bush Putinovi říká: „Nepotřebujeme spoustu náboženských bláznů s jadernými zbraněmi“, s odkazem na Írán. Putin Bushovi podrobně vysvětluje ruské chápání a obavy ohledně íránského jaderného programu a také důvody, proč se Rusko zapojuje do projektu reaktoru v Búšehru. Putin se Bushe ptá, zda USA vyvíjejí malou jadernou zbraň. Po Rumsfeldově podrobném vysvětlení skutečných diskusí o takovém návrhu Bush říká: „Rumsfeld právě prozradil všechna naše tajemství.“ Putin říká, že si je všechna přečetl na internetu. Obvyklé žertování, jaké je vidět ve většině rozhovorů mezi Putinem a Bushem. Když Putin přechází do Severní Koreje, popisuje svou nedávnou návštěvu země a Bushovi náhle umožňuje nahlédnout do jeho vlastní minulé oddanosti komunistické ideologii: „Býval jsem členem Komunistické strany. Věřil jsem v myšlenky komunismu. Byl jsem připraven za ně zemřít. Je to dlouhá cesta k vnitřní transformaci. Lidé jsou omezeni na kóji, ve které žijí. A mnozí jsou upřímní v tom, čemu věří.“

Dokument 3

Memorandum o rozhovoru. Předmět: Setkání s prezidentem Ruska

6. dubna 2008

Zdroj – Žaloba podle zákona FOIA Národního bezpečnostního archivu, Knihovna George W. Bushe

Toto je poslední setkání Putina a Bushe, které se koná v Putinově rezidenci v Bočarově Ručeji v Soči u Černého moře. Tón se nápadně liší od prvních rozhovorů, kde oba prezidenti slíbili spolupráci ve všech otázkách a vyjádřili závazek k silným osobním vztahům. Toto setkání se koná hned po summitu NATO v Bukurešti, kde vzplanulo napětí ohledně americké kampaně za pozvání Gruzie a Ukrajiny do NATO. Putin je laskavým hostitelem a Bush zdvořilým hostem, ale nemohou se vyhnout neshodám. Přesto je působivé, jak jsou stále schopni konstruktivně diskutovat o podstatných otázkách. Putin dobře vysvětluje ruský pohled na rozmístění protiraketové obrany v Polsku a České republice. Bush slyší ruské obavy, ale svůj postoj by nezměnil. Pokud jde o rozhovory v Bukurešti, Putin vyjadřuje svůj silný nesouhlas s členstvím Ukrajiny a Gruzie v NATO a říká, že Rusko by se spoléhalo na síly proti NATO na Ukrajině a „neustále by na Ukrajině vytvářelo problémy“, protože se obává „hrozby rozmístění vojenských základen a nových vojenských systémů v blízkosti Ruska“. Bush v reakci překvapivě vyjadřuje obdiv nad schopností ruského prezidenta prezentovat svůj názor: „Jedna z věcí, které na vás obdivuji, je, že jste se nebál říct to NATO. To je velmi obdivuhodné. Lidé pozorně naslouchali a o vašem postoji neměli žádné pochybnosti. Byl to dobrý výkon.“

Předměty: Utajení a zákon o svobodném přístupu k informacím

Projekt: Zákon o svobodném přístupu k informacím Ruské programy

Sestavili a upravili Světlana Savranská a Tom Blanton

Informační kniha č. 913