Milan Syruček: Chtěla CIA zlikvidovat některé světové vůdce?

Washington DC/Praha 21. listopadu 2025

Svědectví amerického Národního bezpečnostního archivu

 Už několikrát jsem na tomto místě uvedl velmi zajímavá a neznámá fakta zejména o americké zahraniční politice. Jsou to fakta, která pravidelně dostávám od amerického Národního bezpečnostního archivu. Včera jsem dostal další svazek a pro jeho zajímavost jsem ho přeložil. 

Před padesáti lety zvláštní senátní výbor vedený senátorem za Idaho Frankem Churchem odhalil tajemství tajných snah Ústřední zpravodajské služby (CIA) o atentát na konkrétní zahraniční vůdce. Churchův výbor překonal intenzivní tlak ze strany Bílého domu za Geralda Forda, aby zprávu, která odhalila operace CIA zaměřené na „neutralizaci“ vůdců, jako byli Fidel Castro na Kubě, Patrice Lumumba v Kongu a generál René Schneider v Chile, nezveřejnil, a vyvolal velký skandál ohledně etiky zahraniční politiky USA a slučitelnosti neodpovědných tajných operací s demokratickou společností.

„Důkazy prokazují, že Spojené státy byly zapleteny do několika atentátů,“ uvádí se v úvodu 285stránkové zprávy s oficiálním názvem Údajné atentáty s účastí zahraničních vůdců. „Výbor se domnívá, že kromě války je atentát neslučitelný s americkými principy, mezinárodním řádem a morálkou. Měl by být odmítnut jako nástroj zahraniční politiky.“

50. výročí zveřejnění zprávy o atentátech přichází v době, kdy Trumpova administrativa otevřeně vyhrožuje zabitím venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Podle zpráv z médií vyvíjí kancelář právního poradce Bílého domu právní argument, v němž tvrdí, že Maduro je „narcoterorista“, protože je spojován s neurčitou zločineckou sítí zvanou Cartel de los Soles, a proto je legitimním cílem k eliminaci. Ministerstvo zahraničí oznámilo, že 25. listopadu oficiálně označí Kartel za zahraniční teroristickou organizaci (FTO), čímž dá USA právní prostor k zabití údajných členů této skupiny.

Trumpova administrativa a Pentagon používají podobná označení k ospravedlnění série smrtících útoků na „nezákonné bojovníky“ na palubách malých lodí v Karibiku, které údajně převážely drogy. Během posledních dvou měsíců americká armáda zaútočila a zabila více než 80 členů posádky na palubách plavidel pomocí dronů a raket Hellfire.

U příležitosti 50. výročí zprávy Churchova výboru zveřejňuje Národní bezpečnostní archiv malý výběr dokumentů o snaze Fordovy administrativy udržet zprávu v tajnosti a o závazku senátora Churche zajistit, aby se americká veřejnost dozvěděla, co CIA dělala v jejím jménu, ale bez jejího vědomí. Patří mezi ně záznamy o tlaku ředitele CIA Williama Colbyho na prezidenta Forda, aby zablokoval zveřejnění zprávy, a o neúspěšné snaze Bílého domu přesvědčit Churche, aby tak neučinil. Záznamy pocházejí z komplexní sbírky Digitálního národního bezpečnostního archivu o skandálech CIA z roku 1975, kterou sestavili a editovali John Prados a Arturo Jimenez-Bacardi.

Zpráva podrobně popisovala řadu tajných snah o atentát na zahraniční vůdce, včetně plánů na zabití Fidela Castra toxickými doutníky, explodujícími mušlemi a injekčními jehlami maskovanými jako kuličková pera, a následný skandál byl jedním z několika, kterým CIA čelila za své pochybení v polovině 70. let. Churchův výbor, oficiálně nazývaný Senátní výbor pro studium vládních operací s ohledem na zpravodajské aktivity, vydal další zprávy o tajných snahách CIA o destabilizaci demokraticky zvolené vlády Salvadora Allendeho a soubor svazků s podrobnostmi o skryté historii zpravodajské komunity, včetně CIA, Národní bezpečnostní agentury (NSA) a Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI).

Dopad zprávy o údajných atentátech byl okamžitý a závažný. Veřejné pobouření donutilo CIA a Bílý dům ustoupit od používání atentátů jako nástroje tajných operací. V reakci na zprávu prezident Ford 18. února 1976 podepsal výkonný příkaz 11905, který stanovil: „Žádný zaměstnanec vlády Spojených států se nesmí zapojit do politických atentátů ani se k nim spiknout.“ Podobné výkonné příkazy vydali i po sobě jdoucí prezidenti.

V krátkém doslovu ke zprávě Church Committee rozhodl, že cílené atentáty na zahraniční vůdce jsou v rozporu s principy Spojených států jako národa. „Výbor se nedomnívá, že činy, které zkoumal, odrážejí skutečný americký charakter,“ uzavřela zpráva. „Plánování atentátů považujeme za odchylky.“

„Navzdory našemu znechucení z toho, co jsme viděli, máme v tuto zemi velkou víru. Příběh je smutný, ale tato země má sílu si ho vyslechnout a poučit se z něj. Musíme zůstat lidem, který se postaví svým chybám a je odhodlán je neopakovat.“

„Senátor Church trval na zveřejnění zprávy o atentátech a fakticky ukončil oficiálně schválené vraždy zahraničních vůdců jako politický nástroj po téměř půl století,“ řekl Peter Kornbluh, hlavní analytik Národního bezpečnostního archivu. „Zdá se, že Trumpova administrativa je nyní připravena vrátit se k temným dobám atentátů ze strany CIA a mimosoudních poprav.“

Dokumenty

Dokument 1

Kissingerův odpor proti memorandu o konverzaci na podporu vyšetřovacího výboru, „Vyšetřování obvinění z domácích aktivit CIA“, 20. února 1975, 9 stran.20. února 1975
Zdroj
Prezidentská knihovna Geralda Forda

Zatímco Churchův výbor zahajuje vyšetřování kontroverzních operací CIA, jako jsou plány na atentát, setkávají se ministr zahraničí a poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger, ředitel CIA William Colby a další představitelé národní bezpečnosti, aby projednali, zda budou spolupracovat s vyšetřováním Senátu. V tomto memorandu o konverzi Kissinger předkládá argument, který v podstatě podkopává vyšetřování omezením přístupu výboru k tajným dokumentům. „Skutečnost, že se jedná o vyšetřování, by mohla být pro zpravodajskou komunitu stejně škodlivá, jako McCarthy pro zahraniční službu,“ poznamenává Kissinger ve svém úvodním projevu. „Musíme si být jistí v tom, do čeho chceme [výbor] zasahovat.“ Ředitel CIA Colby navrhuje donutit senátora Churche k podepsání dohody o mlčenlivosti. CIA nakonec souhlasí s poskytnutím přístupu ke svým přísně tajným spisům výměnou za předchozí přezkoumání návrhu zprávy Senátu.


Dokument 2

Přísně tajný návrh zprávy církevního výboru, 16. října 1975, 366 stran. 16. října 1975
Zdroj

Digitální archiv národní bezpečnosti

Po intenzivním osmiměsíčním vyšetřování poskytuje Church Committee CIA předběžný návrh své odhalující zprávy. Pouze několik osob z výkonné moci má povolení si přečíst návrh, který má celkem více než 300 stran a obsahuje četná a šokující odhalení o snahách CIA o atentát na Fidela Castra na Kubě – mezi plány patří použití explodujících mořských mušlí, toxických doutníků, jedovatých per, kontaminovaných potápěčských obleků a spolupráce s mafií za účelem vraždy kubánského revolučního vůdce. Zpráva rovněž odhaluje plány na atentát na chilského generála Reného Schneidera, premiérku Patricie Lumumbu v Kongu a Ngo Dinh Diema ve Vietnamu.


Dokument 3

Dopis DCI Williama Colbyho prezidentu Fordovi v reakci na návrh zprávy o atentátech, Tajné/Citlivé, 20. října 1975, 12 stran (včetně memoranda od SD Breckinridge, „Návrh zprávy SSC o atentátech“, 20. října 1975) 20. října 1975

Zdroj
Digitální archiv národní bezpečnosti

Poté, co si návrh zprávy přečetl jeden z hlavních poradců ředitele CIA Williama Colbyho, Colby zaslal prezidentu Fordovi memorandum, v němž důrazně argumentoval, že musí agenturu chránit tím, že zablokuje zveřejnění zprávy. „Věřím, že jakékoli odhalení událostí z minulosti v této oblasti by mohlo naší zemi způsobit jen vážné škody,“ píše Colby. „Nejostřeji“ doporučuje, aby prezident přesvědčil senátora Churche, „aby se této akce [zveřejňování zprávy], která je pro naši zemi tak destruktivní, zdržel.“


Dokument 4

William G. Hyland, ředitel Úřadu pro zpravodajské služby a výzkum, Ministerstvo zahraničí, Memorandum pro zprávu o záznamech o atentátech, tajné/citlivé, 20. října 1975, 3 strany. 20. října 1975
Zdroj
Digitální archiv národní bezpečnosti

Návrh zprávy Senátu přezkoumává i ředitel Úřadu pro zpravodajské služby a výzkum ministerstva zahraničí William Hyland. Ve svém memorandu prezidentu Fordovi Hyland tvrdí, že zveřejnění některých částí zprávy by mělo být z důvodů národní bezpečnosti omezeno.


Dokument 5

Poradce prezidenta Jack Marsh, Options Memo to Ford About „Assassination Report“, Secret/Sensitive, 29. října 1975, 7 stran (včetně průvodního memoranda pro Richarda Cheneyho) 29. října 1975
Zdroj
Digitální archiv národní bezpečnosti

Prezident Ford obdržel toto memorandum s možnostmi reakce na blížící se zveřejnění zprávy. Vysoce postavený poradce Bílého domu Jack Marsh předkládá argument Kissingera, CIA a dalších představitelů národní bezpečnosti, že „oficiální uznání plánování atentátu po sobě jdoucími administrativami vlády Spojených států by mělo otřesný a zdrcující dopad na mezinárodní společenství. Není pochyb o tom, že by to vážně poškodilo naši schopnost hrát pozitivní roli vůdčí osobnosti ve světových záležitostech. Poskytlo by to našim protivníkům hluboce škodlivou páku a výsledné ponížení, které bychom utrpěli, by zasadilo naší zahraniční politice vážnou ránu, ze které bychom se mohli vzpamatovat jen s obtížemi.“ Mezi Fordovy možnosti patří spolupráce na zveřejnění zprávy, pokus o omezení zveřejnění a distribuce zprávy a úplný odpor proti jakémukoli zveřejnění zprávy v její současné podobě. Prezident zaškrtne poslední možnost „aby žádná zpráva nebyla zveřejněna“.

Dokument 6

Dopis prezidenta Forda senátorovi Frankovi Churchovi, v němž ho žádá, „aby nezveřejňoval zprávu o atentátech“, 31. října 1975, 3 strany31. října 1975
Zdroj
Prezidentská knihovna Geralda  Forda

V prosbě adresované senátorovi Churchovi prezident Ford shrnuje svou spolupráci s vyšetřovacím výborem a zároveň argumentuje proti zveřejnění zprávy. Prezident připouští, že atentáty CIA byly „odporné“, ale tvrdí, že zpráva musí zůstat tajná. „Zveřejnění těchto oficiálních materiálů a informací způsobí naší zemi těžkou škodu. Pravděpodobně by ji zneužily cizí národy a skupiny nepřátelské vůči Spojeným státům způsobem, jehož cílem je co nejvíce poškodit reputaci a zahraniční politiku Spojených států. Vážně by to narušilo naši schopnost hrát pozitivní vedoucí roli ve světovém dění.“

Dokument 7

Dopis senátora Franka Churche prezidentu Fordovi, v němž zamítl jeho žádost o potlačení zprávy o atentátech, 4. listopadu 1975, 3 strany. 4. listopadu 1975

Zdroj
Digitální archiv národní bezpečnosti

Ve své odpovědi prezidentu Fordovi ze 4. listopadu 1975 senátor Church odmítá snahu Bílého domu potlačit zjištění výboru o atentátních plánech. „Podle mého názoru,“ píše Church, „je národnímu zájmu lépe poskytováno, když se americký lid dozví pravdivý a úplný příběh. Základním principem naší demokracie je, že lid musí být informován o chybách své vlády, aby měl možnost je napravit.“ Poté, co výbor zaškrtl některá jména důstojníků CIA uvedených ve zprávě, nakonec 20. listopadu 1975 hlasoval pro zveřejnění svého komplexního odhalení o údajných atentátních plánech, do kterých byli zapojeni zahraniční vůdci.