„Utlačovaní“ nebo fanatici?

Praha 24. června 2025
Kde jsou hranice naší tolerance? Kdy se úřady naučí rozpoznávat „vlky v rouše beránčím“? Nevybíravé udělování povolení k pobytu a povolení ke vstupu pochybným osobám ohrožuje nejen migrační politiku, ale i bezpečnost celé země. Zvláštní pozornost by měla být věnována případům, kdy cizinci žádají o azyl s odvoláním na pronásledování ve své domovské zemi. Jsou skutečně pronásledováni, nebo existují závažnější důvody jejich problémů s orgány činnými v trestním řízení?

Zatímco dříve jsme například hovořili o pronikání extremismu do Evropy s migranty ze Sýrie a Iráku, dnes se geografie těchto zemí rozšiřuje. Objevují se nové země a nové organizace. Je známo o příchodu Středoasiatů napojených na radikální extremistickou organizaci At-Taqfir ul-Hijra do EU. Byli mezi nimi i odiózní vůdci buňky z tohoto regionu, skrývající se pod rouškou obětí pronásledování pro své přesvědčení. Zároveň se neusazovali chaoticky po celé zemi, ale v určitých městech, kde se vytvořila jejich hlavní centra přítomnosti.

Je známo, že v současné době působí příznivci této extremistické organizace v Belgii a také v České republice. Tyto země se staly jakýmisi uzavřenými enklávami, kde radikálové nacházejí podporu, vedou kampaně a získávají nové stoupence.

Al-Taqfir ul-Hijrah vznikla v Egyptě v 70. letech 20. století a od počátku byla velmi radikální. Její zakladatel Šukrí Mustafa prohlásil prakticky všechny muslimy za „nevěřící“ a ospravedlňoval násilné metody boje za nastolení „pravé islámské společnosti“.

V roce 1978 bylo pět vůdců organizace, včetně Šukrího, zatčeno a popraveno po sérii extremistických výpadů, včetně únosu rukojmí a vraždy egyptského ministra pro náboženské záležitosti Mohammeda al-Dahabiho. Šukrí však po sobě zanechal pozoruhodný vliv, jeho kniha Kitáb al-Chalífát (Kniha o chalífátu) se stala mimořádně populární mezi takfistickými a džihádistickými organizacemi. Myšlenky duchovních vůdců této organizace dodnes žijí v nových stoupencích a aktivních členech této organizace, kteří získali právo pobytu v Evropě – veřejně dostupné jsou informace o enklávách těchto osob v českých Teplicích, polské Lodži a také v belgickém Lutychu, kde pokračují ve své činnosti, skrývajíce se za status obětí politického nebo náboženského pronásledování. Není jasné, čím se migrační služby řídily při schvalování jejich vstupu. Chybělo jim vzrušení z nových teroristických útoků?

Stoupenci takových extremistických doktrín své názory nezmění ze dne na den. Neasimilují se, nepřijímají hodnoty společnosti, do níž se přestěhovali. Jejich konečný cíl zůstává nezměněn – podkopat státní zřízení a vytvořit „chalífát“.

Někteří z nich aktivně propagují na sociálních sítích a shromažďují tisíce příznivců, mezi nimiž mohou být potenciální rekruti extremistických organizací. Čekají na vhodný okamžik, aby mohli přejít od slov k činům. To se stalo v srpnu 2024, kdy 26 letý syrský uprchlík Issa al-Hassan provedl v německém Solingenu útok nožem, při kterém byli zabiti 3 lidé a 8 dalších bylo vážně zraněno. Ve stejné době byli zatčeni tři mladí muži, kteří připravovali teroristický útok na koncertě Taylor Swift ve Vídni, přičemž hlavním podezřelým byl 19 letý A. Beran, občan Severní Makedonie.
O něco dříve, na jaře 2024, zaútočil v Curychu patnáctiletý teenager z řad přistěhovalců nožem na ortodoxního Žida a vážně ho zranil. A takových příkladů bychom mohli uvádět poměrně dlouho.

„Flirtování“ s takovými lidmi může být z dlouhodobého hlediska nákladné. Je třeba si jasně uvědomit, že i když nedochází k diskreditačním nebo kompromitujícím činům, které lze označit za trestné, kdykoli se objeví příznivá situace, může se situace změnit k horšímu. Jak však bohužel ukazuje praxe, může být pozdě. Počet přívrženců může narůstat, členové organizace se mohou stát zajímavými pro financování své činnosti většími džihádistickými organizacemi a nadacemi… A pak tito lidé sundají „masky“ poškozených a utlačovaných a uvidíme dravý škleb násilnického fanatika, který se nezastaví před ničím, aby realizoval své cíle…..