Milan Syruček: Na slovíčko s hokejisty – před sedmdesáti lety
Praha 4. června 2024
Jak je jistě mnohým známo, první vysílání naší televize se uskutečnilo 1. května 1953. Byly to přímé přenosy z Měšťanské besedy a samozřejmě filmy. Rok na to, někdy na jaře 1954, už si přesně nepamatuji datum, hráli v Praze sovětští hokejisté a naše televize se rozhodla s nimi udělat rozhovor. Pozvali je do studia, ale najednou se zjistilo, že z přítomných televizních pracovníků není nikdo, kdo by ovládal ruštinu tak, aby mohl v obou jazycích klást otázky a současně překládat odpovědi – a to vše živě, přímo do vysílání. Nevím, kdo si na mne vzpomněl, ale zavolali mi do Mladé fronty, abych okamžitě přišel do Měšťanské besedy a ujal se tohoto úkolu. V redakci jsem měl právě službu vedoucího vydání, byl už pozdní večer, noviny byly celkem připravené k tisku. Vydal jsem ještě nějaké pokyny a vypravil jsem se z Panské ulice do televizního studia, což byla zhruba jedna tramvajová stanice – z Václavského náměstí do Vodičkovy ulice. Naše televizní beseda s hokejisty trvala hodinu. Vezmeme-li v úvahu překlad, byl to v podstatě půlhodinový rozhovor. Naštěstí jsem v Mladé frontě začínal jako redaktor v prosinci 1950, ale předtím jsem jako sportovní komentátor soboty a neděle objížděl divizní jak hokejová, tak v létě fotbalová utkání. Třebaže jsem oba sporty nepěstoval aktivně, ale v té době jsem s kamarády denně jezdil na kole, v tělocvičně cvičil gymnastiku a ve zbraslavské sokolské jednotě jsem byl dokonce jejím starostou (ze sedmi tisíc obyvatel tehdy samostatného města jich bylo členy Sokola dva tisíce, měli jsme vlastní dům s tělocvičnou, divadelním sálem a divadelní soubor, a také fotbalové hřiště), můj vztah ke sportu nebyl jen divácký.
Už si přesně nepamatuji, jak rozhovor s hokejisty probíhal, respektive jaké otázky jsem kladl a co mi odpovídali, ale prý to celé proběhlo k naprosté spokojenosti. Když jsem nyní sledoval světové hokejové klání a naše vítězství, vzpomněl jsem si na tuto mou krátkou novinářskou a hokejovou epizodku, která má sedmdesáté výročí. Poté jsem v televizi vysílal častěji, byl to například pravidelný pořad Slovem a kamerou -zeměpisné reportáže z různých zemí, které vyhledával a režíroval Petr Krůl a vysilaly se vždy v neděli dopoledne, kdy ještě ,,papaláši´´ spali, protože byly čistě zeměpisné, žádná politika. A také jsem každodenně ve 22 hodin měl jako živý vstup přehled světových událostí toho dne. Ale to už je z dnešního pohledu televizní pravěk. Považoval jsem však za užitečné tyto epizody připomenout. když miliony televizních diváků sledovalo s napětím mistrovství světa v hokeji a náš úspěch v něm s mnohem dokonalejšími televizními prostředky.
Autorovi tohoto příspěvku je v současné době 92 let