Miroslav Svítek, Ladislav Žák: Nevyzpytatelnými cestami

Praha 28. listopadu 2023

Věnováno všem, kteří nám umožnili vytvořit toto skromné dílo…

První verš modlitby v záhlaví reprezentuje nejistotu, obavy a strach, který do našich srdcí a duší vnáší představa složitosti světa, který nás obklopuje. Jde o typickou obavu z toho, co nás nepochybně přesahuje. Složitost světa patří dlouhodobě mezi velmi diskutovaná témata. Vzpomeňme si jenom na Homérovu Odysseu, Danteho Peklo, Komenského Labyrint světa a ráj srdce, Swiftovy Gulliverovy cesty, Jidiše kop od rabího Bonvera, Batesonova Mysl a příroda, Čtvrtý zákon Stuarta Kauffmana, Tekuté časy Zygmunta Baumana nebo Tegmarkův Matematický vesmír a mnohé a mnohé další klenoty světové literatury…

Lidé v každé době jistým způsobem hledali své místo ve společnosti a vymezovali se přirozeně vůči chování většiny. V cestě jim stála složitost jejich vlastního vědomí i okolní prostředí, které bylo pro jedny neproniknutelnou houštinou a pro jiné zdrojem něčeho tajemného až hrozivého. Jenom nemnozí se dokázali zorientovat, povznést se, uvědomit si, kudy vede cesta jejich života. My, dnešní lidé v tomto ohledu nejsme přes veškeré naše technologické možnosti výjimkou. Svůj čas prožíváme velmi emocionálně, často se zmítáme mezi nebetyčnou radostí, euforií a nejhlubšími propastmi smutku a zoufalství. Jsme jako malé loďky na rozbouřeném moři života hledající přístav, kde bychom mohli přečkat bouři, načerpat síly a zase vyplout na moře. Na druhou stranu stále více dospíváme k poznání, že i my a naše malé loďky jsme ono moře. Že jsme jeho součástí a ono je součástí naší. Bez uvědomění si této jednoduché, ale přitom netriviální skutečnosti nelze proniknout do složitého světa a role života v něm. Podstatou našeho prostředí jsou jeho změny a my jsme jejich spolutvůrci a součástmi. Jsme subjekty i objekty zároveň.

Pokračování….