Amor Towles – Pravidla zdvořilosti
Praha 14. ledna 2018
Čtenáři a kritikou oslavovaný román Amora Towlese PRAVIDLA ZDVOŘILOSTI dává vzpomenout na to nejlepší z děl F. S. Fitzgeralda.
Americký spisovatel Amor Towles si počkal a svou prvotinu publikoval teprve dlouho po čtyřicítce, kdy už měl za sebou manažerskou kariéru. Jeho přitažlivé, kultivované retro PRAVIDLA ZDVOŘILOSTI se stalo literární a komerční senzací. Zavádí nás do New Yorku silvestrovské noci roku 1937, kdy hospodářská krize byla již zažehnána a druhá světová válka ještě nezačala. V baru na Manhattanu dochází k fatálnímu setkání dvou mladých přítelkyň s neodolatelným mužem v „kašmírovém kabátě, s bezvadným windsorským uzlem vykukujícím z límce košile šité na míru.“ Tím je odstartována jízda hodná Nicka Carrawaye z Velkého Gatsbyho či „takového krásného páru“ Francise Scotta Fitzgeralda a jeho ženy Zeldy.
Z každé kapitoly, z každé stránky dýchá atmosféra starého dobrého, tedy předválečného New Yorku a také to, že Amor Towles je do tohoto města a do této doby opravdu zamilován. Jeho román je nejen velmi umně a uměřeně vyprávěným atraktivním příběhem, ale i milostným vyznáním New Yorku swingových let a především F. S. Fitzgeraldovi.
V překladu Julie Tesly vydal Vyšehrad.
Vypravěčkou příběhu je mladá písařka Katey, která si hledá svou vlastní verzi amerického snu. Díky setkání s „opravdovým gentlemanem“ bankéřem Tinkerem Greyem se stane aktérkou komplikovaného milostného trojúhelníku privilegovaných, z něhož nevyvázne bez jizev. Právě na její postavě Towles demonstruje situaci pracujících žen před válkou, značně limitovaných prosadit se v mužském světě.
Amor Towles je autorem velmi sečtělým a neváhá to v románu ukázat, při výstavbě PRAVIDEL ZDVOŘILOSTI dokonce používá klasická díla. A tak tu najdeme mnohé citace či aspoň narážky na díla Virginie Woolfové, E. M. Forstera, Marka Twaina, Ernesta Hemingwaye, Henryho Davida Thoreaua či Gertrudy Steinové.
Když Katey začne pracovat jako asistentka v nakladatelství, pronikáme do literárního světa ještě více. Hlavní hrdinka pořád něco čte, tituly, které nějak osvětlí či rozvinou to, co se právě v PRAVIDLECH ZDVOŘILOSTI děje. V jedné pasáži tak Katey přemítá třeba takto: „Časem jsem si však uvědomila jednu věc – i kdyby mi můj život připadal sebežalostnější, mám-li po dočtení kapitoly nějakého Dickensova románu chuť přejet svoji zastávku a číst dál, pak se všechno určitě v dobré obrátí.“
Kdo si přečte PRAVIDLA ZDVOŘILOSTI, jistě se do způsobu vyprávění Amora Towlese zamiluje. Naštěstí na český překlad jeho dalšího románu Gentleman z Moskvy nebude muset díky nejbližšímu Velkému knižnímu čtvrtku čekat dlouho.
Amor Towles: PRAVIDLA ZDVOŘILOSTI (anotace)
Poslední večer roku 1937. Pětadvacetiletá Katey se s kamarádkou Eve snaží co nejdéle vystačit s třemi dolary v mizerném baru na Manhattanu. Náhoda jim přivede do cesty Tinkera Greye, charismatického a úspěšného bankéře, který jim otevře dveře do elegantního světa newyorské smetánky. Každá z dívek doufá, že právě ona Tinkera získá. Omamná jízda mezi swingovými kluby, koktejly a luxusními restauracemi má však tragické následky. A ve hře je ještě další žena, ovládající Tinkerův osud.
Towlesův román odkrývá nejen lesk a bídu „lepší společnosti“, ale také očima Katey oživuje svět, který ženám nedával příliš šancí na seberealizaci a úspěch. Autor s obdivuhodnou přesvědčivostí vykresluje New York konce 30. let, kdy se město, probouzející se po hospodářské krizi, nadechlo k životu v rytmu swingu. Čtenáři i kritikou oslavovaný román dává vzpomenout na to nejlepší z děl F. S. Fitzgeralda.
Z anglického originálu Rules of Civility, vydaného nakladatelstvím Viking Penguin v roce 2011, přeložila Julie Tesla
Odpovědný redaktor Jiří Stárek
352 stran, MOC 348 Kč
Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 2017
První vydání
Amor Towles (1964) je oceňovaný současný americký spisovatel původem z Bostonu. Než se vrhl na romanopiseckou dráhu, strávil více než dvacet let na vysoké manažerské pozici v investiční firmě na Wall Street. Neustálé cestování po celém světě za klienty mu poskytlo tolik potřebnou inspiraci a zkušenosti.
Na svém kontě má zatím dva romány, které vyvolaly ve světě ohromný čtenářský ohlas a sklidily mnoho pozitivních recenzí. První z nich právě držíte v ruce – kniha Pravidla zdvořilosti (Rules of Civility) vyšla poprvé v roce 2011 a záhy se objevila na předních příčkách žebříčků bestsellerů prestižních amerických listů New York Times či Los Angeles Times. Deník Wall Street Journal a magazín Atlantic Towlesův román označily za nejlepší knihu roku 2011.
Towlesův druhý román s názvem Gentleman v Moskvě (A Gentleman in Moscow) nakladatelství Vyšehrad vydá letos v březnu v rámci Velkého knižního čtvrtka.
O knize napsali
„Towles prostřednictvím tohoto elegantního, svižného dobového díla přivádí k životu černobílý Manhattan třicátých let, tak jak jej známe z filmů z období zlatého věku Hollywoodu.“
The New York Times Book Review
„Towlesův příběh plný koktejlů, hedvábných punčoch, elegance a retro atmosféry připomíná ty nejlepší filmy a romány odehrávající se v New Yorku.“
The Guardian
„Pusťte si desku Billie Holidayové, nalijte si suché martini a poté se ponořte do rušného života Katey Kontentové… [Towles] zjevně zná svět privilegovaných, o němž píše, stejně jako pestré a místy lehkomyslné postavy, které jej obývají.“
People
„Tento fitzgeraldovský román, odehrávající se na Manhattanu roku 1938, obsahuje chytré dialogy, houževnatou a odhodlanou hlavní hrdinku a bystrý pohled na sex, lásku a vyšší společnost. Čtenářské potěšení, jež nemá obdoby.“
The Seattle Times
Ukázky z knihy PRAVIDLA ZDVOŘILOSTI, str. 58
Co jste vždycky chtěli, ale rodiče vám to nedopřáli?
Já: Utrácet peníze.
Tinker: Domek na stromě.
Eve: Pořádný výprask.
Kdybyste na jeden den mohli být kýmkoliv, kým byste byli?
Já: Mata Hari.
Tinker: Natty Bumppo.
Eve: Darryl Zanuck.
Kdybyste mohli znovu prožít jeden rok života, který by to byl?
Já: Když mi bylo osm a bydleli jsme nad pekárnou.
Tinker: Když mi bylo třináct a s bratrem jsme trampovali v Adirondackém pohoří.
Eve: Ten nadcházející.
Ústřice byly snědené a lastury zmizely ze stolu. Casper přinesl další martini a pak nám všem nalil ještě jedno.
—Na co se napijeme teď? zeptala jsem se.
—Na méně stydlivosti, odvětil Tinker.
S Eve jsme přípitek zopakovaly a zvedly sklenice ke rtům.
—Na méně stydlivosti? zeptal se někdo.
Za mojí židlí stála s rukou na opěradle vysoká, elegantní žena těsně po padesátce.
—Zní to hezky, pokračovala. Ale co si nejdřív předsevzít vyřizovat telefony?
—Omlouvám se, řekl Tinker trochu zahanbeně. Chtěl jsem zavolat dnes odpoledne.
Vítězoslavně se usmála a shovívavě mávla rukou.
—Ale no tak, Teddy. Jenom tě škádlím. Vidím, že máš to nejlepší rozptýlení.
Natáhla ke mně ruku.
—Anne Grandynová, Tinkerova kmotra.
Tinker vstal. Ukázal na nás dvě.
—To je Katherine Kontentová a –
Eve už ale byla na nohou.
—Evelyn Rossová, představila se. Velice ráda vás poznávám.
Paní Grandynová obešla stůl, potřásla si s Eve rukou a trvala na tom, aby se posadila. Pak pokračovala k Tinkerovi. Věk ji téměř nepoznamenal. Měla krátké blond vlasy a ušlechtilé rysy baleríny, která pro balet příliš vyrostla, a byla oblečená do černých šatů bez rukávů, jež zdůrazňovaly její štíhlé paže. Nezdobil ji perlový náhrdelník, ale smaragdové náušnice velikosti želé bonbonů. Kameny byly naprosto skvostné a ladily jí k barvě očí. Z toho, jak se nesla, byste řekli, že s nimi chodí i plavat. Vyleze z vody, vezme ručník a vysuší si vlasy, přičemž se ani v nejmenším nestará o to, jestli má kameny stále v uších, nebo jestli zůstaly na mořském dně.
Došla k Tinkerovi, nastavila mu tvář a on ji nemotorně políbil. Když se znovu posadil, položila mu mateřsky ruku na rameno.
—Katherine, Evelyn, dejte na má slova. S kmotřenci je to stejné jako se synovci. Když se přestěhují do New Yorku, vidíte je skoro pořád. Třeba když jim přetéká koš se špinavým prádlem nebo mají prázdnou spíž. Ale jakmile se postaví na vlastní nohy, musíte si u Pinkertona najmout detektiva, pokud je chcete pozvat na čaj.
S Eve jsme se rozesmály. Tinker nahodil provinilý úsměv. Vedle své kmotry vypadal jako šestnáctiletý hošík.
—To je ale úžasná náhoda, že jsme vás tu potkali, řekla Evelyn.
—Svět je malý, odpověděla paní Grandynová trochu jízlivě.
Bezpochyby ho sem poprvé vzala ona.
—Nepřidáš se k nám na skleničku? pozval ji Tinker.
—Díky, drahoušku, ale nemůžu. Jsem tu s Gertrudou. Snaží se mě dostat do správní rady muzea. Potřebuju mít čistou hlavu.
Obrátila se k nám.
—Kdybych to nechala na Teddym, jsem si jistá, že už vás nikdy neuvidím. Takže přijměte moje pozvání na oběd – ať už s ním, nebo bez něj. Slibuji, že vás nebudu nudit historkami z jeho mládí.
—Nebudeme se nudit, paní Grandynová, ujistila ji Eve.
—Prosím, řekla paní Grandynová a povýšila to slovo na větu přesně jako vrchní číšník. Říkejte mi Anne.
Ladně nám zamávala a vrátila se ke svému stolu. Eve celá zářila. Zatímco však na jejím dortu tato krátká návštěva svíčky zažehla, na tom Tinkerově je sfoukla. Její nečekané zjevení změnilo atmosféru celého večera. Jeho název už nezněl Zámožný muž vzal dvě dívky na nóbl místo, ale Mladý páv se chlubí peřím na dvorku za domem.
Eve byla tak rozechvělá, že si vůbec nevšimla, že se večer řítí do záhuby.
—Úžasná žena. Je to přítelkyně vaší matky?
—Cože? zeptal se Tinker. Ach. Ano. Vyrůstaly spolu.
Vzal vidličku a obracel ji v dlaních.
—Asi bychom si měli objednat, napadlo Eve.
—Chcete jít pryč? zeptala jsem se Tinkera.
—Můžeme?
—Samozřejmě.
Eve byla očividně zklamaná. Vrhla na mě ten svůj letmý podrážděný pohled. Otevřela ústa a chtěla navrhnout, abychom si dali alespoň předkrm. Tinkerův obličej se ovšem zase rozzářil.
—Fajn, řekla a hodila ubrousek na talíř. Vypadneme.
Jana Petrová, Denisa Novotná