Milan Syruček: Andrej Vlasov, vlastenec nebo vlastizrádce?

Praha 19. září 2022

Pod tímto názvem jsem nakladateli právě odevzdal svou 32. knihu. Zaujala mě tato rozporuplná osobnost bývalého sovětského důstojníka, který se stal ve svých 41 letech nejmladším sovětským generálem a Stalinovým miláčkem, než se stal jeho největším odpůrcem. Dal se do služeb nacistické armády (Wermachtu), neboť se domníval, že jen tato armáda je schopna zbavit Rusko Stalina, který byl podle jeho názoru největším nepřítelem Ruska. K tomuto názoru dospěl v zajateckém táboře ve Vinnycji, když o tom diskutoval s jinými zajatými sovětskými důstojníky. Ti se také domnívali, že Rusko zbavené Stalina a ve spolupráci s Němci se dokáže stát evropským demokratickým státem. Tito důstojníci nemohli zapomenout popravy velké části sovětského důstojnického sboru v roce 1937 v čele s maršálem Tuchačevským, které Stalin nařídil a také jeho mnoha chybných rozhodnutí včetně toho, že nedbal varovných signálu sovětské rozvědky i varování řady politiků ze zahraničí o válečných přípravách Německa na útok proti SSSR a tím způsobil počáteční porážku sovětské armády a obrovské ztráty na občanech i majetku SSSR.

Toto téma mě zaujalo nejen pro svoji rozporuplnost, ale také, že jsem v květnu 1945 se s 1. divizí vlasovců pod velením generálmajora Buňačenka osobně setkal jako třináctiletý. Na plácku pod naším domem se důstojníci radili nad mapami, jakým směrem by bylo nejlépe postupovat na Prahu na pomoc pražskému povstání. Sešel jsem k nim, a protože jsem ze školy znal poměrně dobře německy, mohl jsem jim na mapách dobře vysvětlit, jak se podél obou břehů Vltavy mohou dostat na ta místa, odkud chtěli zejména německé dělostřelecké divize zničit město a udusit povstání.

Vlasovci chtěli bojující Praze pomoci i proto, že se domnívali na základě toho získat amnestii, aby se pak v míru mohli vrátit do své vlasti a ke svým rodinám. Skutečně pražskému povstání výrazně pomohli udržet se, ale veleni pražského povstání se nakonec rozhodlo odmítnout další pomoc vlasovců, protože už bylo rozhodnuto, že Prahu osvobodí Sovětská armáda – její tanky už vyrazily na pomoc Praze z Drážďan. Vlasovova 1. divize vyrazila pak směrem k Plzni, kterou už obsadila americká armáda až k těm hranicím, jak je vytýčila dohoda na jaltské konferenci hlav států tří vítězných velmocí.

Vlasovcům se skutečně podařilo ve Lnářích u Plzně vstoupit do amerického pásma, ale tamní americký velitel kapitán Donahue se rozhodl předat tyto vojáky 12. května sovětské jednotce, která tam dorazila. Když velitel vlasovců generál Andrej Vlasov, který rovněž do Lnářů přijel, se chtěl vypravit do Strakonic, kde sídlil štáb amerického generála George Pattona, ho sice na této cestě doprovázel kapitán Donahue s ještě čtyřmi džípy s ozbrojeným doprovodem, ale když je asi po 4 kilometrech na křižovatce zastavilo sovětské auto, nijak nebránil sovětským vojákům, aby si Vlasova sebrali a odvezli ho. Naopak poodešel stranou, zapálil si cigaretu a dělal, že nevidí, co se za jeho zády děje. Nakonec předal sovětské jednotce, která tam dorazila, všech více než 22 000 vlasovců, utábořených ve Lnářích. Sověti některé důstojníky vlasovců na místě postříleli, další odvezli do Drážďan a odtud je dopravili do Moskvy, kde je po krátkém procesu na Rudém náměstí popravili. Všechny řadové vojáky odsoudili k vyhnanství na Sibiři.

Toto byla vlastně poslední tečka za druhou světovou válkou, která se odehrála 4 dny po německé kapitulaci – 12. května 1945.