Plzeňskou zoo miloval jako kluk, dnes je jejím hlasem. Ke 100. výročí o ní napsal knihu
Praha 7. září 2026
Plzeňská zoologická zahrada letos slaví sto let. Téměř tři desetiletí její novodobé proměny sleduje z bezprostřední blízkosti Martin Vobruba. Nejprve jako kluk, kterého do zoo vodil tatínek, později jako zaměstnanec, průvodce, autor knih, a nakonec jako její dlouholetý mluvčí. Jeho osobní příběh se tak bezmála 30 let prolíná s příběhem celé zoologické zahrady, jejíž výroční oslavy vyvrcholí 20. září v areálu zoo a Lochotínském amfiteátru.
Sto let se představuje těžko. Téměř osmadvacet let už o něco lépe. Je to dost dlouhá doba na to, aby člověk viděl mizet staré výběhy, otevírat nové expozice, sledoval další generace zvířat a možná i návštěvníků. Dětí, které kdysi chodily do zoo s rodiči a sem dnes přivádějí vlastní potomky.
Martin Vobruba takovou proměnu sleduje z první řady. Do Zoologické a botanické zahrady města Plzně nastoupil 1. září 1998. Jeho skutečný příběh se zoo ale započal mnohem dříve.
Bylo mu pět let, když ho do plzeňské zoo začal pravidelně vodit tatínek. Vobruba vyrůstal na plzeňských Slovanech a ze zoo se postupně stalo jedno z míst jeho dětství. Na základní a později střední škole sem podle svých vzpomínek chodil i čtrnáctkrát do roka. „Do specifického světa zoologických zahrad jsem se extrémně zamiloval už jako dítě. Je to pro mě celoživotní koníček,“ vzpomíná Martin Vobruba.
A nezůstal jen u návštěv. Na pedagogické fakultě vystudoval učitelství matematiky a zeměpisu. A právě zoologickým zahradám, konkrétně jejich geografické charakteristice, věnoval také diplomovou práci. Když se pak po škole objevil v plzeňské zoo jako zaměstnanec, nebyl to příchod do neznámého prostředí.
Přišel právě ve chvíli, kdy se zoo začala měnit…
Možná je to jen zajímavá shoda náhod. Vobruba nastoupil do zahrady v období, kdy se její podoba začínala měnit. Dnes se počet zvířat pohybuje okolo 1 100 druhů a 7 000 jedinců. Plzeňská zoo drží v Česku prvenství v počtu chovaných druhů. Je zároveň druhou nejstarší zoologickou zahradou v tuzemsku.
Cesta mezi těmito dvěma body ovšem nebyla přímočará. V Doudlevcích zoo působila do roku 1961, později se přesunula na Lochotín a v roce 1981 došlo ke spojení zoologické a botanické zahrady. Modernizační období začalo až po roce 1996. A právě zde začíná Vobrubův vlastní profesní příběh.
Ještě v červenci 1998 stál v zoo na straně návštěvníků a sledoval otevření nového výběhu medvědů. Přibližně o šest týdnů později už sem nastoupil do práce. Ocitl se tedy uvnitř instituce právě v období, kdy začala opouštět podobu, kterou znal jako dítě. Vzpomíná, že tehdy postupně ubývaly stísněné klece s minimem zeleně a nové expozice začaly zabírat i části zahrady, které bývaly pro většinu návštěvníků spíš okrajové.
„Tehdy se zahrada modernizovala a postupně opouštěla podobu starších betonových výběhů. Ty byly nahrazeny prostornějšími expozicemi, které jsou členěné podle světadílů a biotopů, což zvířatům simuluje přirozenější podmínky,“ vysvětluje Martin Vobruba. „Zoo Plzeň je výjimečná i způsobem propojení zvířat, rostlin a prostředí. Součástí areálu je botanická zahrada, díky níž lze návštěvu spojit s příjemnou procházkou rozkvetlou krajinou. Zajímavostí je také památkově chráněný Körnerův dub, jehož stáří se odhaduje přibližně na 450 let,“ dodává.
Vobrubu nezajímá pouze to, co je v zahradě právě teď. Od prvních dnů v zoo začal pátrat také po tom, co tu bylo před ním. Procházel archivy, spojoval historické fotografie s faktickými informacemi, dohledával chované druhy, rodokmeny a první odchovy. Vadilo mu, že historie plzeňské zoo nebyla uceleně zpracovaná. Výsledkem se v roce 2006 stala první kniha, kterou připravil s fotografem Jaroslavem Vogeltanzem. Další publikace následovaly. Z kluka, který do zoo chodil pozorovat zvířata, se postupně stal také jeden z lidí, kteří uchovávají její paměť.
Stoleté výročí přináší oslavy i začátek další kapitoly
Mluvčí zoologické zahrady tráví značnou část dne komunikací. A současná plzeňská zoo nabízí k vyprávění mnoho témat. Kromě žiraf, nosorožců, lvů, tygrů, šimpanzů nebo tučňáků chová množství méně nápadných ptáků, plazů a bezobratlých. Mezi její chovatelské úspěchy patří například první odchov varana modrého v zoologické zahradě na světě v roce 2006.
Výroční rok probíhá v plzeňské zoo už od jara, jeho vyvrcholení ale připadne na zářijový víkend. V sobotu 19. září se do Lochotínského amfiteátru vrátí vzpomínka na Portu, v neděli 20. září se pak těžiště přesune k samotným stým narozeninám zoo.
Výroční oslavy doplní také připomenutí historie zahrady prostřednictvím nové knihy. Přímo během programu 20. září bude pokřtěna a představena kniha 100 let zoo Plzeň, jejímž autorem je právě Martin Vobruba. Publikace zachycuje historii i současnost zahrady a čtenářům představí různé oblasti její činnosti. Ode dne oslav bude dostupná veřejnosti v zoo, konkrétně v obchodě Suvenýry u lemura.
Výročí přirozeně svádí k bilancování. U zoologické zahrady je ale stejně důležité dívat se na další kapitolu. V Plzni se připravují nové expozice, mezi zmiňovanými jsou prostory pro medúzy, papoušky, motýly nebo želvy. Rozvoj zahrady má dále stavět na spojení chovu zvířat, ochrany přírody, vzdělávání a prostředí, které návštěvníkům umožňuje pozorovat jednotlivé druhy v přirozeněji pojatých expozicích.
A pak je tu jeden dlouhodobý cíl. „Naším velkým snem do budoucna zůstává také chov slonů, který by byl pro zahradu dalším krásným milníkem,“ uzavírá Martin Vobruba.
Možná právě v této větě je Vobrubův vztah k zoo vidět nejlépe. Člověk, který se celý život zajímá o rodokmeny zvířat, historické fotografie a přesuny druhů mezi zahradami, se ani při stém výročí nezastavuje jen u minulosti. Stále přemýšlí, co by mohlo přijít dál.
V případě plzeňské zoologické zahrady je stoleté výročí také příležitostí přijít se podívat, jak „docela jiný svět“ vypadá dnes. A možná zahlédnout začátek příběhů, které bude za několik desítek let vyprávět někdo další. Hlavní oslava stého výročí se uskuteční 20. září 2026 v areálu Zoo a botanické zahrady města Plzně a v Lochotínském amfiteátru.
