Nedaleko Brna vzniká největší záchranné centrum pro holuby v Česku
Praha 12. července 2026
Péče o zraněné a nemocné holuby je v Česku stále nedostatečná. Změnit to chce Institut na ochranu holubů, nezisková organizace zaměřená na záchranu, léčbu a ochranu městských holubů. U Brna proto buduje dosud největší rehabilitační centrum pro holuby u nás.
Podle Českého svazu ochránců přírody jen v loňském roce záchranné stanice v Česku přijaly 40 784 rozmanitých volně žijících zvířat. Mezi nejčastější pacienty patří například ježci, poštolky nebo netopýři. Podle ochránců holubů je však velký nedostatek záchranných zařízení, která by byla ochotna pomoci obyčejným městským holubům, těm nejviditelnějším, ale zároveň nejvíc opomíjeným živočichům našich měst. V českém právu jsou totiž vedeni jako zdivočelá domácí zvířata, což je staví do zvláštní šedé zóny. Nepovažují se za domácí, ale ani divoká zvířata, a proto mnoho záchranných stanic pro volně žijící živočichy pro ně buď nemá místo nebo je péče omezená a hrozí i eutanázie. Každý den se přitom objevuje nespočet holubů, kteří potřebují odbornou pomoc.
Nové rehabilitační centrum má pomoci tuto mezeru zaplnit. Součástí areálu má být specializované zázemí pro léčbu a rekonvalescenci, karanténní zóna a prostorné venkovní voliéry pro holuby, kteří se kvůli svému zdravotnímu stavu již nemohou vrátit na svobodu. Centrum vzniká postupně, především z veřejné sbírky a materiálních darů. Nejde o projekt velké organizace ani investora. V první etapě by při dostatečném financování mělo poskytnout zázemí až pro 1 000 holubů a být dokončeno ideálně během léta, aby se holubi stihli do zimy pozvolna aklimatizovat. V budoucích letech by chtěl Institut na ochranu holubů rozšiřovat svou působnost a postupně vybudovat prostor až pro 10 000 jedinců, nejlépe s rozsáhlou zasíťovanou výletní plochou, kde by holubi mohli bezpečně létat a trávit co nejpřirozenější život.
Kdo pomáhá tam, kde pomoc chybí
Zakladatelkami Institutu na ochranu holubů jsou dvě mladé ženy, Světlana Vávrová a Veronika Petráková. „Tehdy jsem netušila, jak moc tento okamžik ovlivní můj další život,“ vzpomíná Světlana, která se k pomoci holubům dostala nálezem zraněného mláděte. „Při péči o něj jsem se začala o holuby více zajímat a postupně jsem si začala všímat věcí, které většina lidí ani nezaregistruje. Zranění ptáci na ulicích, nemocní jedinci bez pomoci, mláďata vypadlá z hnízd nebo holubi trpící následky lidské činnosti. Najednou jsem viděla svět, který mi do té doby zůstával skrytý.“
Podobně začala i Veronika, která má vztah k holubům již od dětství, ale k aktivní záchraně se dostala až před třemi lety, kdy odchytila takzvaného šňůrkáče, tedy holuba, který měl prsty tak silně omotané provázky a vlasy, že se mu zařezávaly až do masa, což nohu vážně deformovalo. „Tehdy jsem si poprvé naplno uvědomila, jak křehcí ti ptáci vlastně jsou v prostředí, které je celé propletené lidskými stopami. A jak i úplně drobné věci jako lidský vlas pro ně můžou být nebezpečné,“ říká. Jejich spolupráce začala jedním zraněným holubem u Edenu v Praze. Nakonec toho dne zachránily čtyři. Z jednotlivých zásahů se postupně stala pravidelná činnost s cílem pomáhat systematicky. A tak vznikl Institut na ochranu holubů.
Jak vznikl Institut na ochranu holubů
Slovo institut se v názvu neocitlo náhodou. Zakladatelky od začátku věděly, že nechtějí jen spolek, který pracuje v terénu a zachraňuje zraněné ptáky. Zaměřují se i na detailní poznávání holubích nemocí, jejich příčiny a širší souvislosti. Dnes mají na kontě stovky vyléčených jedinců, sbírají zkušenosti, spolupracují s veterináři, sdílejí poznatky s komunitou holubích zastánců a budují místo, které bude spojovat praktickou pomoc s hlubším porozuměním celé problematice. V neposlední řadě šíří osvětu a vyvracejí klamné předsudky, které u části veřejnosti stále staví holuby do špatného světla.
Mezi soucitem a nepochopením
Institut na ochranu holubů upozorňuje, že veřejnost například běžně neví, že přenos nemoci z holuba na člověka je spíše nepravděpodobný, což potvrzuje i veterinární lékař MVDr. Sebastian Franco z kliniky VetExotic. Podle něj je při hodnocení zdravotních rizik vhodné vycházet z dostupných vědeckých poznatků. „Přestože u holubů byly popsány některé patogeny potenciálně přenosné na člověka, případy nákazy v běžné populaci jsou relativně vzácné. Zvýšené riziko se týká zejména osob s intenzivní profesní expozicí nebo oslabenou imunitou. Většina infekčních agens se navíc přirozeně šíří především mezi ptačími hostiteli,“ vysvětluje. Přehnaný strach z nákazy a další mýty však přispívají k tvrdému zacházení s holuby i k používání opatření, která jim způsobují zbytečné utrpení, od ostrých bodců a nevhodně instalovaných sítí, v nichž se ptáci zamotávají, až po odstřely nebo odchyty s následným plynováním. Téma městských holubů se proto stále častěji objevuje v médiích, na sociálních sítích i ve veřejných debatách, kde sílí podpora humánnějších způsobů regulace jejich populace. Vznikající rehabilitační centrum je tak nejen místem pomoci zraněným ptákům, ale i symbolem postupně se měnícího pohledu na městské holuby a jejich místo v našem společném prostředí.
Projekt, který vzniká zdola a jak můžete pomoci
Výstavba centra probíhá po etapách a v podmínkách, které odpovídají možnostem malé organizace. Každý nový prvek zázemí vzniká svépomocí a díky dobrovolnické práci. Zájemci mohou postup vznikajícího centra sledovat na stránkách Darujme.cz (https://www.darujme.cz/cipina-vola-o-pomoc), kde jsou k dispozici i informace o možnostech jeho podpory. I drobné příspěvky znamenají velkou pomoc. „Jsme teprve na začátku dlouhé cesty, ale věříme, že má smysl. To, co začalo záchranou jednoho holuba u Edenu, se postupně proměnilo ve vizi, která dnes spojuje mnoho lidí. Vizi světa, ve kterém se pomoc a respekt neodvíjejí od toho, jak oblíbené nebo přehlížené zvíře právě je, ale od jednoduchého přesvědčení, že každý život má svou jedinečnou hodnotu,“ dodávají závěrem Světlana s Veronikou.