Juliette Binoche převezme na KVIFF Křišťálový glóbus
Praha 23. června 2026
Na slavnostním zakončení 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii francouzská herečka, držitelka Oscara, Césara a čtyř Evropských filmových cen Juliette Binoche.
První velkou roli získala ve filmu Schůzka (1985, Rendez-vous). Ztvárnila ambiciózní venkovskou dívku, která přijíždí do Paříže dobýt divadelní svět. Její intenzivní a emotivní výkon v režii Andrého Téchiného jí vynesl první nominaci na cenu César a okamžitě ji katapultoval mezi nejsledovanější mladé talenty Francie.
Pro období druhé poloviny 80. a počátku 90. let byla určující její spolupráce s režisérem Leosem Caraxem, považovaným za jednoho z „prokletých básníků“ moderního francouzského filmu. Společně natočili dva snímky, které redefinovaly styl francouzské kinematografie a potvrdily mimořádný herecký talent Juliette Binoche. Role Anny ve stylizovaném noir dramatu Zlá krev (1986, Mauvais Sang) znamenala pro herečku další nominaci na Césara.
Drama Milenci z Pont-Neuf (1991, Les Amants du Pont-Neuf) je považováno za jedno z vizuálně nejpůsobivějších a zároveň nejkontroverznějších děl francouzského filmu 90. let, a za svůj výkon Juliette Binoche získala Evropskou filmovou cenu i nominaci na Césara.
Již před tím však role Terezy ve filmové adaptaci stejnojmenného románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí (1988, The Unbearable Lightness of Being) v režii Philipa Kaufmana znamenala pro herečku vstup do světové kinematografie, jistě nejen proto, že šlo o její první film natáčený kompletně v angličtině.
Dalším formujícím režisérem se pro ni stal Krzysztof Kieślowski. První díl triptychu, inspirovaného barvami francouzské triokolory, Tři barvy: Modrá (1993, Trois Couleurs: Bleu) představuje jeden z vrcholů evropské autorské kinematografie 90. let a herečka se za svůj niterný výkon dočkala řady ocenění včetně Volpiho poháru pro nejlepší herečku na festivalu v Benátkách, Césara i nominace na Zlatý globus.
Historické romantické drama Anglický pacient (1996, The English Patient) režiséra Anthonyho Minghelly vzniklo na motivy stejnojmenného románu Michaela Ondaatjeho, který byl do té doby považován za nezfilmovatelný a získalo 9 Oscarů. Jeden putoval právě k Juliette Binoche za Nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Za ztvárnění ošetřovatelky Hany získala také britskou cenu BAFTA, Evropskou filmovou cenu a cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Berlíně.
Kouzelné britsko-americké romantické drama Čokoláda (Chocolat, 2000) režiséra Lasseho Hallströma podle knižní předlohy spisovatelky Joanne Harris se stalo diváckým hitem také díky jedinečnému hereckému souznění Juliette Binoche s charismatickým Johnny Deppem. Pro herečku znamenalo nominaci na Oscara a Zlatý glóbus a také Cenu diváků pro nejlepší evropskou herečku.
Po úspěchu filmu Čokoláda se Juliette Binoche zaměřila se na spolupráci s předními světovými autory artové kinematografie a potvrdila pověst herečky, která se nebojí psychologicky náročných a experimentálních rolí.
Psychologický thriller vizionářského rakouského režiséra Michaela Hanekeho Utajený (2005, Caché) získal Cenu za režii v Cannes a Evropskou filmovou cenu za nejlepší film.
Intelektuální romantické drama Věrná kopie (2010, Copie conforme) íránského mistra Abbase Kiarostamiho jí přineslo další úspěch. Juliette Binoche získala cenu na festivalu v Cannes a stala se tak první herečkou v historii, která vyhrála hereckou cenu v Cannes, Benátkách (Tři barvy: Modrá) i Berlíně (Anglický pacient).
Plejádu silných ženských hrdinek, které vytváří na filmovém plátně, rozšířila o postavu malířky Camille Claudel v životopisném dramatu Bruna Dumonta Camille Claudel 1915 (2013), stárnoucí herečky v psychologickém dramatu režiséra Oliviera Assayase Sils Maria (2014, Clouds of Sils Maria), které zkoumá téma stárnutí, ženské identity a herecké profese, nebo umělkyně Isabelle, která hledá životní lásku v rafinované intelektuální dramedii Vnitřní slunce (2017, Un beau soleil intérieur), kterou natočila s ikonickou francouzskou režisérkou Claire Denis a která jí vynesla jubilejní, již desátou nominaci na Césara.
V roce 2019 jí Evropská filmová akademie udělila Evropskou filmovou cenu za přínos světovému filmu.
Romantický snímek Umění jíst a milovat (2023, La Passion de Dodin Bouffant) režiséra Trana Anh Hunga, v němž vytváří okouzlující pár s Benoîtem Magimelem, představuje jedinečnou, smyslnou a vizuálně úchvatnou oslavu francouzské gastronomie a zralé lásky. Film získal na MFF v Cannes Cenu za režii a byl francouzským kandidátem na Oscara.
V seriálu z historie módního průmyslu The New Look (2024) v produkci Apple TV+ ztvárnila Juliette Binoche ikonickou módní návrhářku Coco Chanel. Po osmadvaceti letech od natáčení oscarového hitu Anglický pacient se potkala před kamerou s Ralphem Fiennesem ve výpravném historickém dramatu režiséra Uberta Pasoliniho The Return (2024) podle Homérovy Odyssey.
V březnu 2024 byla Juliette Binoche zvolena prezidentkou Evropské filmové akademie a stala se teprve druhou ženou v historii na tomto postu.
Jako režisérka se podepsala pod dokumentární esej V nás (In-I in Motion), jíž mapuje radikální umělecký experiment z let 2007–2008, kdy se společně s britským choreografem Akramem Khanem rozhodli společně vytvořit avantgardní tanečně-divadelní představení s názvem In-I.
Při příležitosti ocenění Juliett Binocheové uvede karlovarský festival filmy Věrná kopie, Tři barvy: Modrá a V nás.