Miloš Balabán: Složitá východoevropská partie

Praha 19. prosince 2021

Specialistka na Ukrajinu Katharine Quinn-Judgeová v posledním vydání Foreign Affairs přišla se závěrem, že primárním cílem rozmístění ruských vojenských sil poblíž  hranice s Ukrajinou je dát signál americkému prezidentovi Bidenovi aby vedl dialog s Ruskem o dalším nerozšiřování NATO o Ukrajinu. Významný americký bezpečnostní analytik Thomas Wright v The Atlantic k tomu dodává, že ruský prezident Putin chce zahájit reálnou diskusi o budoucnosti evropské bezpečnosti.  

V každém případě Rusko už předalo USA své návrhy na bezpečnostní záruky ohledně nerozšiřování aliance směrem na východ. Z Kremlu zaznělo, že Putin je připraven okamžitě zahájit jednání. Padla i slova o naději, že Američané a členové NATO zareagují pozitivně.

Generální tajemník NATO Stoltenberg po jednání s ukrajinským prezidentem Zelenským ale ruský požadavek na nečlenství Ukrajiny v NATO odmítl.

Na Západě je přesto vidět disharmonie. Biden po videohovoru s Putinem zmínil, že brzy uspořádá jednání mezi nejméně čtyřmi klíčovými zeměmi Aliance s Moskvou, aby společně probrali „budoucnost ruských obav ve vztahu k rozšiřování NATO.“

Při jednání by se podle šéfa Bílého domu mělo prodiskutovat, zda lze přijít „s kroky, které by mohl snížit napětí podél východní fronty“, podotkl britský list The Daily Telegraph.

Prezident Zelenskyj je zklamaný ze svého setkání s lídry zemí EU. Prohlásil, že  „mnoho evropských vůdců v zásadě nerozumí, co se děje u našich hranic“, když žádal o uvalení preventivních sankcí proti Moskvě. A co když je to naopak? Třeba to ví až moc dobře.

Patrná je ovšem nervozita menších členů východního křídla NATO, kteří mají obavy, že Biden bude chtít dosáhnout nějakého nového bezpečnostního uspořádání s Ruskem. Důvod má: nemůže dopustit, aby se s ním dostal do otevřeného konfliktu, který by možná někteří východoevropští jestřábi uvítali. 

Jenže USAuž nejsou v roli jednoznačného globálního bezpečnostního hegemona. Musí restrukturalizovat svoji armádu a přeorientovat se od boje s terorismem na podmínky intenzivního velmocenského konfliktu. Ve Strategii modernizace ozbrojených sil z roku 2019 je krajním termínem pro její přeměnu rok 2035.

Motivace k dalším válkám po Iráku a Afghánistánu není. Nenahrávají tomu ani rostoucí neshody v americké vnitřní politice: „kulturní revoluce“, která zachvátila USA podminovává americkou demokracii a národní jednotu.

I jestřábi washingtonské politiky nechtějí, aby se USA zaplétaly do nějakých konfliktů, když je nutné čelit na bezpečnostní, ekonomické a technologické frontě Číně.

Biden musí zaznamenat i posilování rusko-čínské aliance, což potvrdil středeční videohovor Putina s prezidentem Si Ťin-pchingem.

Překvapením tudíž nemůže být oznámení Kremlu, že prezidenti Ruska a USA by mohli spolu jednat ještě před koncem letošního roku. Reálpolitika je zpět. Že k tomu dochází v době, kdy si připomínáme třicet let od rozpadu SSSR, po němž zůstaly mnohé otazníky nad evropskou bezpečností otevřené nemusí být jen shoda okolností.

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)