Miloš Balabán: Otazníky nad hraniční krizí

Praha 12. listopadu 2021

Ke státní hranici jedné země přijíždějí stovky aut, taxíků, minibusů i autobusů s tisíci uprchlíků. Úřady tomu nebrání, její prezident prohlašuje, že už si uprchlíky dál nemůže dovolit a že jim otevírá hranice do Evropy. Sousední země chce bránit hranice stůj co stůj, dochází k násilným střetům.

Polsko-běloruská hranice těchto dní? Ale kdeže, odehrávalo se to na řecko-turecké hranici na počátku minulého roku.  O hybridních útocích v rámci vojensko-politické operace jako v případě Běloruska se nemluvilo, sankce nikdo nechystal.

Nikdo také nevolal, jako dnes předák polské opozice Donald Tusk po aktivaci článku 4 Severoatlantické smlouvy, která počítá s konzultacemi mezi členskými státy, pokud některá z členských zemích cítí, že je ohrožena její územní celistvost, politická nezávislost či bezpečnost.  K tomu by ovšem dojít nemohlo: strůjcem napětí bylo Turecko jako významný člen NATO.  

V souvislosti s tím, co se nyní odehrává polsko-běloruské hranici je třeba také připomenout, že v roce 2015 padla na základě rozhodnutí německé kancléřky Angely Merkelové schengenská hranice, aby měli uprchlíci volnou cestu do Německa. Nebo lodě nevládních organizací cíleně přepravující uprchlíky přes Středozemní moře do Evropy, někdy i jako „asistenční služba“ pašeráků lidí.

Pro soupeře a protivníky Evropy to byl signál, že nebere ochranu svých hranic vážně a že se proti ní může účinně hrát s migrační kartou. Dopady vidíme. Některé země EU se tak musí zařídit po svém. 

Po už stojící bariéře na maďarských schengenských hranicích se k témuž chystá Polsko. Začne počátkem prosince budovat 183 kilometrů dlouhou a 5,5 metrů vysokou masivní zeď na východní hranici s Běloruskem. Má být podobná té americké na hranici s Mexikem.

A Litva chce postavit zeď vysokou přes tři metry zakončenou vysokou zábranou ze žiletkového drátu. Po 32 letech od pádu Berlínské zdi a legendárního stříhání drátů na hranicích hroutícího se socialistického tábora se Západem je to škleb historie. Lze ale jinak čelit organizovanému přílivu uprchlíků z Lukašenkova Běloruska?

Jenže „jede“ v tom jen Bělorusko? Jak je možné, že týdně přistává v Minsku 50 letadel s cestujícími z arabských zemí a Turecka (sic!), kteří automaticky směřují na hranici s Polskem. Bez schválení nebo tolerance vlád takové transfery mohou těžko probíhat. Není to tak další promyšlený atak na EU ze strany některých muslimských kruhů? Ostatně plíživé posilování jejich moci, konkrétně Saudské Arábie vidíme na Balkáně.    

Uprchlíci nám ale zároveň připomínají nepříjemnou pravdu. Nevzali se tady náhodou, nýbrž jako jedna z kolaterálních škod konfliktů v Iráku a Afghánistánu do kterých se Západ zapletl. Teď jsou nástrojem v cizí hře.   

Poláci musí být ostražití. Případný konflikt na hranici s lidskými oběťmi by dále mohl zahustit už tak napjatou atmosféru panující mezi EU, NATO, Ruskem a Běloruskem. A to je v situaci několika dalších paralelních krizí ten nejméně žádoucí scénář.     

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)