Miloš Balabán: Minové pole

Praha 19. října 2021

Velkou pozornost vyvolal verdikt polského ústavního soudu, který zpochybnil nadřazenost práva EU nad polským právem.  V Bruselu a v západoevropských hlavních městech se zvedla vlna nevole. Nizozemský premiér Rutte hodlá na summitu evropských lídrů požadovat, aby Varšava nedostala žádné peníze z mimořádného fondu obnovy. Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová prohlásila, že vše je připraveno k tomu, aby se tak stalo.

Polsko by mohlo přijít o 36 miliard a Maďarska o 7,2 miliardy euro. Polsko s podporou Maďarska chce takový postup na Radě EU, kde se rozhoduje jednomyslně vetovat.

Z Berlína a Paříže zaznělo, že každý člen EU je povinen se jednoznačně podřizovat přijatým právním závazkům a též morálním pravidlům a hodnotám. Silná slova, jenže je zde malý háček: i německý ústavní soud rozhodl minulý rok v souvislosti s nákupy dluhopisů, kterými se Evropská centrální banka snaží podpořit ekonomiku eurozóny, že je to v rozporu s německou ústavou. Tudíž de facto potvrdil, že neexistuje automatická nadřazenost evropského práva nad právem národním.

Spor s Poláky se tak může odehrávat jako na minovém poli. Tam už vyrazila do útoku liberální opozice v čele s šéfem Občanské platformy, bývalým premiérem a předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem. Ten označil rozhodnutí ústavního soudu za faktický začátek „polexitu“, tedy vystoupení Polska z EU a vyzval k protestním akcím. Premiér Morawiecki to odmítl s tím, že Polsko je a bude členem evropské rodiny a strašení „polexitem“ je falešnou zprávou.

Konflikt bude přesto pokračovat. Jenže Brusel bude muset být opatrný. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí Polsko je regionální mocnost, která má nejen své zájmy, ale i svůj strategický význam ve východoevropském prostoru. Jakýkoliv přehnaný tlak na něj může být kontraproduktivní.

Zajímavé jsou ovšem pohledy na Polsko a potažmo Maďarsko z povolební Prahy. Možný kandidát na ministra zahraničí Ondřej Kolář z TOP 09 se nechal slyšet, že Visegrád je nyní na křižovatce kde se vybírá, zda se vydá cestou přežití a transformace nebo cestou postupného vyšumění. Regionální spolupráce je zásadní, nicméně aby fungovala potřebuje stejně smýšlející partnery, což bohužel v tuto chvíli Polsko ani Maďarsko nejsou. A jako možnou cestu nabízí rozšířit Visegrád o další státy. Sdílí ale takový názor ODS?

Kolář může snad hledět s nadějí na změnu v maďarských a v polských parlamentních volbách v roce 2022, resp.2023, tedy v době, kdy by měla pětikoalice u nás vládnout. Jenže zafunguje třeba v Budapešti program „AntiOrbán“, podobně jako v Praze „AntiBabiš“?

Pokud ano nehrozí, že to nebude vítězství demokracie, nýbrž spíš fraška?  Vždyť proti Orbánovi se staví politicky nenormální široký blok stran od levice až po fašizující nacionalisty Jobbiku. EU by zrovna tihle měli hodně vadit. Účel by tak neměl světit prostředky. Pokud ano mohlo by to být nejen s Visegrádem ale i s celou EU na pováženou.

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)