Ladislav Žák: Šance pro levici…
Praha 30. října 2017
KSČM a ČSSD, které si po dlouhá léta zcela neoprávněně uzurpovaly atributy levicových stran v české politice ve volbách propadly. Navíc přijímaly spokojeně tuto „levicovou“ roli od lidí, kterým velmi záleželo na tom, aby levice byla v českém parlamentním životě reprezentována opravdu jen formálně. Dokonalou parodií na levici pak byla oranžová frakce DOLEVA, která však tentokrát zřejmě neoklamala nikoho. K tomu je třeba připočítat i chování jednání českých Zelených, kteří jsou tradiční ozdobou klubu nepřátel všeho levicového. I dnes jsme svědky komentářů na téma, že levice utrpěla debakl nebo Waterloo, ale to je jenom další manipulace. Levice v těchto volbách nic neprohrála, protože v nich vůbec nekandidovala. Čest několika výjimkám na kandidátkách celé řady stran a některé z nich se dokonce zuby nehty udržely i na kandidátkách KSČM a ČSSD…
Dění v obou stranách po volbách nenaznačuje, že by si v nich někdo uvědomoval programovou prázdnotu a je patrné, že se chystá opět pouze souboj o koryta. Korýtka to jsou podstatně mělčí a prázdnější než tomu bylo v minulosti. Pro menší nebo méně žravý brav toho je však ještě dost. Je zbytečné to nějak komentovat. Skutečností je, že bez dlouhodobé systematické práce se politickou sílu, která by dokázala čelit současnému dobře placenému politickému mainstreamu, tlačeného médii a nadaného neomylností, vytvořit nejde. Bude to o to těžší, protože už i Andrej Babiš a jeho ANO sní o solidaritě, tedy když náhodou spí… Psal jsem o tom už ve svém článku s názvem Vybydlená levice. Jen ho doplním v tom smyslu, že „vybydlená chatrná stavba levice“ v článku zmiňovaná, právě spadla.
Ani KSČM ani ČSSD nemají v současné době dost sil, aby bránily vzniku něčeho, co by dávalo lidem kromě zisku, individuálního prospěchu nebo tupého protestu ještě jiný smysl. KSČM je s vysokou jistotou na odchodu ze scény a ČSSD zůstane stranou bezzásadovosti a oportunismu do té doby, dokud se to bude poslednímu socanovi vyplácet. Je stále více patrné, že nemá dost lidských zdrojů, které by její chování mohli nějak změnit… Hlasy, které volají po změně, patří lidem, kteří jsou stejní, ne-li horší, než ti dosavadní. Kdo viděl závěr filmu „Vražda v hotelu Excelsior“ si umí dobře představit, jak bude personální obměna ČSSD vypadat. KSČM se naproti tomu změní a stane se nepřijatelnou…
Je načase něco zkusit… Je tu konečně šance pro skutečně jiné řešení… Padlé stromy ČSSD a KSČM mohou dát v politickém lese život a světlo něčemu novému.
Proč si socdem až před volbami – při důrazu na stoletou historii – uvědomila, že je vlastně dělnickou stranou a rozhodla pro návrat k levicové orientaci. Kde byla doposud? KSČ by si měla připustit, že DT
je podle KM velkou skupinou spojenou s nejprogresivnějším způsobem výroby“ a připomenout jeho
ideu a definici o „souhrnném dělníkovi“.
V souvislosti s výsledky posledních voleb a „tahanic“, které se po nich mezi (ne)vítěznými stranami rozpoutaly, jsem sáhla po knize Vladislava Vančury Obrazy z dějin národa českého. Poučné čtení. Jen tak namátkou vybírám: „Nezdar je špatným pojítkem přátelství, neboť lidská povaha bývá taková, že při něm jeden člověk obviňuje člověka druhého a pro sebe hledá omluvu.“
„Borši,“ řekl Přemysl, „je pravidlo, že z boje vychází jeden protivník jako vítěz, druhý jako přemožený. Ztratil jsem poctivou bitvu – o jaké hanbě mluvíš? Můj pancíř je zprohýbán, ale nepovolil, pásy mého brnění jsou zpřetrhány, ale stojím před tebou ve zbroji. Nezahodil jsem ani štít, ani meč. Jdi tedy k svému pánu a staršímu králi, abys mu oznámil, že odpovím na jeho otázky jako ten, kdo bez potupy ztratil pole.“
Obrazně řečeno, stejně by měly jednat politické strany, ať už ve volbách dopadly tak či onak. Prostě přijmout prohru a jednat tak, aby to bylo ku prospěchu naší vlasti.