Luigi Zoja – Soumrak otců

Praha 28. září 2017

Přední italský psychoanalytik Luigi Zoja  představí české vydání kultovní knihy SOUMRAK OTCŮ. Současně nabídne veřejnosti přednášku na téma Paranoia jako archetyp.

Jungovského psychoanalytika Luigiho Zoju, jehož díla vyšla už v patnácti jazycích, znají čeští čtenáři především jako autora knihy SOUMRAK OTCŮ. Archetyp otce a dějiny otcovství (2005 a 2017 vydal PROSTOR). Zoja se v ní zabývá z mnoha úhlů fenoménem otcovství. Kniha byla vyznamenána italskou literární cenu Premio Palmi a americkou vědeckou cenu Gradiva Award. 

Ve čtvrtek 5. října 2017 od 15 hodin na Velvyslanectví Italské republiky v Praze bude Luigi Zoja na toto téma diskutovat s ekonomem Tomášem Sedláčkem a s novináři.

V pátek 6. října 2017 od 17:00 do 20:00 v areálu kláštera Emauzy vystoupí  Luigi Zoja na přednášce pro veřejnost na téma Paranoia jako archetyp.

Obě akce budu tlumočeny.  

Luigi Zoja: SOUMRAK OTCŮ. Archetyp otce a dějiny otcovství (anotace)

Soumrak otců je uceleným souborem esejů, v nichž se autor pokouší vystihnout archetyp otce a jeho rozmanité kulturně-historické projevy a proměny. Využívá přitom své znalosti antropologie, kulturních dějin, literatury i vlastní profese jungovského psychoanalytika.

Nejprve zavádí čtenáře do říše savců, kde samci soupeří o samice, aby ten nejsilnější mohl rozsévat své geny a ostatní mu sloužili jen jako stupně evolučního žebříku. Samci ale k potomkům nemají žádný zvláštní vztah. Otcovství se objevuje teprve s volním aktem „adopce“, kdy se muž rozhodne, že bude lidskému mláděti otevírat cestu do světa a budovat vzájemný vztah. To zároveň znamená, že muž se může učit od dítěte, což je jev ve zvířecím světě neznámý.

Mateřství má instinktivní základ, avšak otcovství je projevem záměru a vůle,  a na rozdíl od mateřství je tedy kulturně-společenským produktem. Se vznikem otcovství souvisí i vznik rodiny a civilizace. V muži-otci se však střetává biologický a kulturní aspekt, a vytváří tzv. otcovský paradox: vůči rodině a potomkům by otec měl být laskavý a ochranitelský, směrem ke světu a společnosti dobyvatelský a vítězný. V době dospívání se muži otevírá cesta buď do mužské hordy řízené zvířecími zákony boje o prvenství  a dobývání žen, anebo k otcovství, které znamená zodpovědnost a službu.

Na archaické kořeny fenoménu otce navazuje Luigi Zoja líčením sociálně-kulturních dějin otcovství v západní civilizaci. Postupuje od antiky, respektive od rozboru Homérova a Vergiliova díla, přes počátky křesťanství, Francouzskou revoluci, průmyslovou revoluci, obě světové války až k novodobé přeměně rodiny a dnešní situaci. Autorova analýza současného stavu hodnot a tradic spjatých s otcovstvím je stejně pronikavá a důkladná jako jeho pohled do minulosti. Sledujeme rostoucí propast mezi generacemi, vytrácení úcty a rituálu, zpovrchnění hodnot, které souvisí s tržními pravidly.

Autor konstatuje, že se otec vytrácí z rodiny i ze společnosti, ačkoli obě mají patriarchální základ. Dnešní svět hospodářství a technologie je vlastně mateřský, neboť slouží okamžitému uspokojování potřeb, konzumu a udržuje duši na úrovni raného dětství. Namísto otcovských duchovních a hierarchických hodnot se prosazuje rovnostářství a vzory diktované módou a médii. Luigi Zoja proto apeluje na nezbytnost hledání ztraceného otce, které je v evropské kultuře velkým tématem od chvíle, kdy se objevil Homérův příběh o Télemachově touze po setkání se svým otcem Odysseem.

Zoja však nemá v úmyslu poskytovat jednoznačný návod k nápravě stavu věcí.

S erudicí a literární nápaditostí provází čtenáře tématem, ale praktické a osobní závěry nechává na něm. Soumrak otců má co říci každému, kdo se zajímá o psychologické pozadí dnešní doby a o kulturní dějiny Západu. A samozřejmě všem těm, kteří chtějí hlouběji proniknout k postavě otce a k fenoménu otcovství.

Z italského originálu Il gesto di Ettore, vydaného nakladatelstvím Bollati Boringhieri  v roce 2003, přeložil Petr Patočka Autorovy doplňky, aktualizace a rozšíření ve 4. kapitole a v poznámkovém aparátu podle vydání z roku 2016 přeložila Olga Čaplyginová

Odbornou revizi překladu s přihlédnutím k autorizovanému německému vydání

provedla Zdena Mejzlíková

Odpovědný redaktor R. Jilský

Počet stran 344, MOC 347

V českém jazyce vydání druhé, rozšířené a revidované autorem

Vydal PROSTOR v roce 2017

www.eprostor.com

O knize napsali

 Se Zojou nemusí čtenář souhlasit, nicméně bude jeho knihou nadšen. Je chytrá, nová, jiná, nezvyklá, provokující. … čte se doslova jedním dechem: autor je kultivovaný vypravěč, poučený ctitel antické kultury, fundovaný antropolog, informovaný etolog a – především jungovský psychoanalytik.

Milena Lenderová, Dějiny a současnost

 Otcovství ve svých lehce psaných a velmi čtivých elegantních esejích definuje v opozici

k instinktivnímu mateřství, jako projev vůle a záměru, a vyzdvihuje na něm především společenskou roli.

Literární noviny

 Zoja postupuje ve výkladu chronologicky od prehistorie přes antiku po novověk a jeho esejistický styl a kvalitní překlad zaručují srozumitelnost širší obci zájemců.

Jan Linka, A2

 LUIGI ZOJA (nar. 1943) je přední italský psychoanalytik, v minulosti působil v New Yorku a v Institutu C. G. Junga v Curychu, byl prezidentem International Association  of Analytical Psychology a vyučoval na několika univerzitách v Itálii i v zahraničí.  V současné době provozuje vlastní praxi v Miláně. Napsal mj. práce Nascere non basta (Zrození nestačí, 1985), Coltivare l’anima (Rozvoj duše, 1999) a Al di là delle intenzioni. Etica e analisi (Úmysly. Etika a analýza, 2011). Za knihu Soumrak otců (Il gesto di Ettore, 2000) obdržel italskou literární cenu Premio Palmi a americkou vědeckou cenu Gradiva Award. Mnohá z jeho děl byla přeložena do patnácti jazyků. K jeho stěžejním tématům patří závislosti, absence otce, nenávist a paranoia v politice.

L. Zoja – Soumrak otců – ukázka

Mgr. Denisa Novotná