Ivan Černý: Kostely

Praha 29. prosince 2020

Nakladatelství Grada  vydalo velice zajímavou publikaci Kostely, která  nám představuje desítky  nejkrásnějších sakrálních staveb v Čechách a na Moravě. Vydaná publikace se  zabývá  architekturou a stavebnictvím, a bezesporu je  vítanou novinkou, doplňující mezeru v nabídce na knižních pultech z tohoto ranku.

S podtitulem Sedmdesát nejkrásnějších sakrálních staveb v Čechách a na Moravě napsal Petr Dvořáček. Kniha je tak jako předchozí v pevných deskách a bohatě fotograficky ilustrována.

Jak známo, Česká republika je zemí nesmírně bohatou na církevní památky. Obklopují nás dodnes, i když už nemusí sloužit svému původnímu účelu. Se svou historií jsou to svědkové dob minulých, a je třeba se o ně příkladně starat. Při jejich hodnocení nejde jen o architekturu, jde i o interiéry bohaté na sochařskou i malířskou výzdobu, třeba i vzácné varhany a jiné vzácné předměty, na kterých se podílela řada významných umělců.

Skvělá architektonická díla se vyvíjela přes staletí. v různých slozích a přestavbách. Autor se zabývá myšlenkou, proč vlastně vznikla, čemu sloužila, co dávala lidem. Kostel byl duchovní stánek, sloužil oslavě Boha a poutal věřící duchovními i materiálními prvky k církevní ideologii. Byl místem setkávání veřejnosti s Bohem prostřednictvím kněze.

Kostely se vyvíjely a měnily v různých dobách a ve slozích, které byly v jejich čase módní a podle potřeb, aby co nejlépe vyhovovaly podmínkám doby. A souzněly s atmosférou. První kostely byly malé, drobné stavby, ale církev byla stále mocnější, sázela na prvky, které člověka nejen zaujmou, ale doslova zahltí. Tomu byl přizpůsoben i vnitřní prostor, plný krásné výzdoby, sochařských a malířských děl. Stavitelé si chtěli za stavbu naklonit i samotného Boha.

Těžký úkol

V Čechách a na Moravě je oproti jiným zemím větší množství kostelů a kaplí, je jich před sedm set. Proto měl autor knihy Petr Dvořáček nemalý úkol. Jak z toho množství vybrat a stavbu představit čtenáři? Inu, vybíral nejen podle důležitosti, ale též podle reprezentativnosti objektu, která byla symbolem doby.  Autor rozsáhlé publikace v textové části říká vše, co je nutné ke kostelu vědět a vyprávění to je velmi čtivé. Je doprovázeno celoplošnými fotografiemi objektů, na menších fotografiích jsou interiéry a výtvarné prvky.

Představovaná publikace je ojedinělý tvůrčí počin, protože u nás ještě nebyla vydána takto provedená souborná práce, které, jak jsme již shora naznačili, nejde pouze o architekturu, ale o objasnění funkce kostelů jako místa, v minulých staletích pro člověka nezbytné.

První kostely byly dřevěné, nízké, a do dnešních dob se jich mnoho nedochovalo, pak je tu etapa románských kostelíků a rotund, z nichž nejstarší je bazilika sv. Jiří na Pražském hradě, pak kostely sv. Václava a sv. Klimenta ve Staré Boleslavi, rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, kostel sv. Vojtěcha v Záboří nad Labem, Kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích, nejstaršího a dodnes využívaného kostela na Moravě. A třeba kostel sv. Martina, Eduarda a Uršuly v Chebu, kostel sv. Jakuby staršího v obci Jakub u Kutné Hory.

Zato období gotiky je velmi bohaté, jmenujme třeba kostel sv. Mikuláše v Lounech od nejslavnějšího stavitele té doby Benedikta Rejta, nebo renesanční kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích, kde je rodinná hrobka rodu Gryspeků. Renesančních památek je u nás celkem málo a některé byly ještě zbarokizovány. Baroko si svou mocnou nástupnickou ideologií vynutilo další a další stavby. Do seznamu UNESCO je zapsán Poutní kostel Jana Nepomuckého v areálu žďárského kláštera, jehož stavitelem byl Jan Blažej Santini. Ten je uváděn i jako stavitel kostela sv. Petra a Pavla v Rajhradě.

Jako památky z 19. století jsou zde uváděny kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech nebo kostel sv. Václava v Praze Vršovicích.

Závěrem je třeba říci, že Petr Dvořáček zdařile odvedl práci, která na našem knižním trhu dlouhodobě chyběla. Tato ojedinělá publikace je vhodná pro architekty, studenty tohoto oboru, znalce umění, regionální badatele, ale i čtenáře, kteří se zajímají o tuto tématiku.

Více na: www.grada.cz

Foto:  archiv nakl. Grada Publishing