Jan Campbell: Bez práva na slávu

Praha 24. prosince 2020

Bez práva na slávu, pro slávu děržavy je píseň věnovaná ruským rozvědčíkům. Řadím ji do série písní s nepopiratelným výchovným a hodnotovým obsahem, ke kterým patří i Lujblanka (neoficiální hymna FSB), Břehy v podání Aleksandra Nikolaeviče Malinina (1958), ale i Kalinka v podání mého přítele, sólisty Akademického souboru písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova, Vadima Petroviče Anaňjeva (1959). Slovo děržava označuje nezávislý suverénní stát, pochází se staré ruštiny, kterou používali v 6. – 14. století východní Slované a je obsaženo i v textu hymny Ruské federace (Rusko – náš posvátný stát).

Dne (20.12), kdy píši tyto řádky, mnozí vědí, že jsme v historickém zkouškovém období. Současně nevědí, kdo je náš zkoušející a jak dlouho bude zkouška trvat. Mnohým se jeví svět nebezpečný, protože vedeme válku proti covid-19. Ten mutuje a šíří se čím dál rychleji, aniž aby bral ohled na registraci vakcín, fronty na matoucí testy a na očkování, zatím ne pro všechny. Vedeme válku proti rostoucí neposlušnosti občanů. Ti si neuvědomují, že chyby, které se dostaly na veřejnost, představují minimum toho, co se skutečně stalo, a že pouze potvrzují, že jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba. Vedeme obchodní válku kvůli technologiím a technice, o jejímž fungování nemáme tušení. Proto nemůžeme si být jisti, jestli slouží nám nebo někomu jinému a kdo to vlastně je. Cui bono? Protože toho víme a vidíme opravdu málo, je možné ze všeho možného obviňovat pouze ty, kteří jsou velcí, o kterých je co slyšet a vidět v médiích a které prakticky neznáme. Tato kritéria splňují zástupně Rusko, Čína, Irán a Severní Korea, státy označované ve veřejně právních médiích většinou jako konkurenti, nebezpečí a nepřátelé neviditelné demokracie a lidských práv.

Na složité otázky, například Kdo spáchal kybernetický útok na USA?, se proto odpovídá krátce. Podobně jako to udělalamerický ministr zahraničních věcí Mike Pompeo (1963): Je to jasné, udělalo to Rusko. Mike Pompeo neřekl, jak na to přišel, ale má se za to, že Rusové se prozradili tím, že útočníka nelze zjistit. Skryli se za americké internetové adresy, takže útoky působily dojmem, že pocházejí z místa, kde napadené firmy působí. Není tedy pochyb, že to byli Rusové, a naváděl je Putin.Podobně je tomu s otrávením Alexeje Navalného (1976). Ten se zotavuje pod ochranou bezpečnostních složek pravděpodobně v SRN, doučuje se a cvičí roli popsanou již v napsaném scénáři povolebního mejdanu v Rusku (2021) s prodloužením do voleb prezidenta (2024). Současně potvrzuje vyšetřování pravdo-kopů Bellingcat & Co obsahem svého rozhovoru (prý) se svým údajným vrahem z FSB (dříve KGB). Údajný vrah si prý myslel, že hovoří se zástupcem generálního tajemníka ruské Bezpečnostní rady (Nikolajem Patruševem). Proto mu prozradil zajímavé podrobností o atentátu a řekl mnoho detailů o operaci, při které se podle jeho slov všechno pokazilo. Na otázku Navalného, proč došlo k selhání operace, (prý) odpověděl, že situace se vyvinula v jejich neprospěch.

Šířit takové bajky v předvečer svátku, Dne pracovníků ruských bezpečnostních služeb indikuje, že pravdo-kopové zkouší, vyšetřují a střílí na dálku, do mlhy a západní veřejnosti. Svými bludy a ignorováním faktů chtějí vzbudit dojem, že mají parapsychické schopnosti a mohou vyšetřovat na dálku i proto, že vyšetřování na místě není v módě a možné, podobně jako je tomu s výukou. Vydávat lež za pravdu jim zatím prochází podle výroku Bernard Shaw (1856 – 1950): Lhářův trest nespočívá v tom, že mu nikdo nevěří, ale v tom, že sám není schopen někomu věřit. Proto nevěří, že kdyby někdo v Rusku chtěl Navalného odstranit, dávno by žil svůj život podle smlouvy s čertem. Nevím, zda věří teorii recipročních systémů amerického inženýra Deweye B. Larsona (1898 – 1990): Hmotný sektor – tělo, Kosmický sektor – mysl a Metafyzický sektor – duch. Někdy také nazývaný kontrolní sektor. Tím jsem dotknul minulosti a oslavy, pro jejíž pochopení trocha historie neuškodí a nikoho nezabije.

Vznik zahraniční rozvědky

20. prosince 1920 podepsal Felix Edmundovič Dzeržinskij (1877 – 1926), zakladatel první ze série tajných služeb v Sovětském Rusku a předseda ČEKy, (ВЧК – Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR) příkaz k vytvoření zahraničního oddělení ČEKy. Jinými slovy: zahraniční rozvědky. Novodobým následníkem je současná SVR (Služba vnější rozvědky), hlavní zpravodajská služba RF zaměřená do zahraničí. Vznikla v prosinci 1991 jako nástupce sovětské První hlavní správy KGB a vede ji Sergej Naryškin (1957). Podle dokumentů a osobního hodnocení kvalitně a široce vzdělaný, střízlivě uvažující vůdce, který se zodpovídá přímo prezidentovi RF.

Je historickou pravdou a proto ne tajemstvím, že carské Rusko nemělo nelegální zahraniční rozvědku. Všechna výzvědná práce byla svěřena legálům. Výsledky práce a jejich kvalita nebyly vždy dobré a vysoké. Proto představují na příklad jeden z důvodů porážky Ruska ve válce s Japonskem (1904 – 1905). Japonsko během přípravy na válku a ve válce využívalo profesionální rozvědčíky, kteří se vydávali za Číňany, Korejce, Mandžui apod., a obyčejné občany pracující jako kuchaři, pečovatelky, fotografové atd. Poučení z historie vedlo k nutné změně systému rozvědky po Velké říjnové socialistické revoluci (VŘSR).

Změnu realizoval Dzeržinskij pomocí analýzy historických válek Ruska, skutečnosti, že Britové akumulovali obrovské množství širokých a hlubokých zkušeností a vedení strategické rozvědky a velkého počtu nepřátel revoluce a Ruska. Podepsal příkaz k vytvoření oddělení zahraniční rozvědky. Zájemcům doporučuji seznámit se s historií nelegála, britského plukovníka a arabisty Thomas Edward Lawrence, známého jako Lawrence z Arábie (1888 – 1935). Proslavil se jako organizátor arabského povstání proti Osmanské říši v roce 1916. Nebo s knihou Go Spy the Land, významného britského, v Estonsku narozeného špiona George Alexander Hilla (1892 – 1968). Hill ovládal šest jazyků, znal osobně Lawrence z působení v Rusku, trénoval jednoho z nejvýznamnějších agentů KGB, Kim Philby (1912 – 1988) a podepsal v roce 1941 v rámci mise zvané Sam jako SOE (Special Operation Executive) Memorandum o spolupráci se sovětským ministerstvem vnitra (NKVD). Cílem bylo infiltrovat britské špiony, realizovat misi Pickaxe, krompáč (Bernard O´Connor, Churchill and Stalin’s Secret Agents: Operation Pickaxe at RAF Tempsford,  ISBN-10 : 1781550026) a ovlivňovat dění v Sověty okupované části Evropy, především v Polsku. V dubnu 1944 si stěžoval na nevýhodnou spolupráci jeho ruský protějšek, plukovník Ivan Čičajev (mj. rezident v Londýně pod jménem Vadim). Hill byl po ukončení války ředitelem společnosti prodávající známou kvalitní německou přírodní minerálku Appolinarius.

Protože ve svých začátcích udržovalo Sovětské Rusko minimální počet diplomatických misí v zahraničí, počet legálních rozvědčíků byl malý, o to ale byl větší počet rozvědčíků nepřátel Sovětského Ruska, včetně imigrovaných a ozbrojených Bělogvardějců. Proto došlo 28. června 1922 k odsouhlasení návrhu (Dzeržinského) na založení nelegální rozvědky.

Život a budoucnost rozvědčíka

Hill pracoval v rozvědce v době, kdy Velká Británie mohla ještě snít o expansi impéria, ve kterém slunce nikdy nezapadá. Psal: Život rozvědčíka je v jeho rukách. Platí to i dnes, protože v jejich práci, která je nebezpečná a těžká platí: pomoz si a bude ti pomoženo. Zájemcům hledajících odpověď na otázku – Proč se stát nemůže obejít bez nelegální rozvědky a rozvědčíků, doporučuji například knihu vzpomínek generálporučíka Vadima Alexejeviče Kirpičenka (1922 – 2005), Разведка: лица и личности (Rozvědka: tváře a osobnosti), ISBN 978-5-7133-1562-7. Vadim Alexejevič mj. informoval vedení SSSR o Suezské krizi (10/1956 – 03/1957), z níž se později vyvinul ozbrojený konflikt mezi Egyptem a aliancí Velké Británie, Francie a Izraele. Informoval o záměru třetího egyptského prezidenta Anwar as-Sádáta (1918 – 1981) pootočit zahraniční politiku směrem na USA, ale i o průběhu páté arabsko-izraelské války, Jomkipurské, známé též jako ramadánová válka (6. 10. – 24. 10. 1973). Vedl operaci Bouře 333 (27. 12. 1979), během které speciální jednotky vpadly do sídla vlády v Paláci Tajbeg, poblíž Kábulu, a zabily prezidenta Hafizulláha Amína (1929 – 1979) spolu s dvěma sty příslušníky jeho ochranky. Po odchodu z aktivní služby (1997) Vadim Alexejevič spolupracoval na šesti dílné Historii ruské rozvědky, napsal dvě vlastní knihy, obdržel 54 vyznamenání doma i v zahraničí. Na předem zmíněnou otázku odpovídá jednoduše (volný překlad autora): Především proto, že oficiální představitelé jsou prakticky pořád sledováni, mají za sebou viditelný, dnes většinou již neviditelný ocas a prostor, ve kterém se mohou pohybovat, je různě omezen. Tak jako existují informace, které nelze získat jinak, než profesionální znalostí a nelegální činností, tak existují oficiálně čtyři úrovně utajení (na příklad v ČR), a ve skutečnosti existuje i pátá. Na ní je s pravděpodobností hraničící s jistotou zrada (politiky, úředníky, prezidenty apod.) nemožná.Zrada je největším hříchem profesionála, jakéhokoliv typu. Proto zrádci končí většinou tak, jak končí. Něco málo o tom, jak končí, sdílejí média a filmy. Mnohé neznáme a nikdy se nedovíme, včetně komplexního procesu výběru kandidátů a dlouhé přípravy profesionála.

Mnohé se také skrývá v emblému SVR. Jeho symbolika (dvouhlavý orel, stříbrný meč, barevný gamut, kulatý štít, číslo 12, heraldické růže, globus, pěticípá hvězda a další) představuje smyslovou zátěž a je lépe si ji nechat vysvětlit specialistou v heraldice. Třísloví řídící práci rozvědčíka bez práva na slávu – Vlast – Statečnost – Čest bylo zakomponováno do památníku sochaře Andreje Kovalčuka (1959), který byl odhalen v září t.r. na teritorii SVR. Není proto divu, že prezident Putin položil květy u památníku v den 100 letého výročí zahraniční rozvědky v doprovodu melodie písně (С чего начинается Родина) ze světoznámé filmové špionážní série z roku 1968 – Štít a meč. O písni řekl Vladimír Vysockij (1938 – 1980), autor více než 700 písní a básní, který uskutečnil více než 1000 koncertů v SSSR a za hranicemi: Jestliže ty posloucháš tuto píseň, znamená to, že jsi v dětství četl potřebné knížky.

V Česku a na Slovensku zpívali jeho písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák.

Přeji všem dětem a mladé generaci rodiče, schopné a odhodlané seznamovat své ratolesti s potřebnými knížkami právě dnes, v době jednoduchých odpovědí na složité otázky, vyhlašování nesmyslných sankcí (poslední se týkají 45 ruských a 58 čínských společností) a na křižovatce války a míru. V době skutečné potřeby pochopení, co je vlast, statečnost a čest, žádný stát na světě nemůže existovat bez občanů schopných čelit metodám schopných zlámat člověka (viz Abert D. Biderman, Bull NY Acad of Med, 1957 Sept. 33(9): 616-625, www. ncbi.nlm.nih.gov.archive.org a v podstatě aplikované dnes v kontextu covid-19) a bez profesionálů bez práva na slávu. Souhlasu netřeba.