Miloš Balabán: Nejistá budoucnost

Praha 8. listopadu  2020

Demokrat Joe Biden se zřejmě stane prezidentem. Někde rozhoduje jen pár tisíc hlasů. Věrně to tak odráží rozpolcenost současných Spojených států. Volby 2020 ukázaly, že zvolení Donalda Trumpa prezidentem před čtyřmi lety nebyla náhoda nebo výsledek vměšování zvenku nýbrž přesným odrazem nálad amerických voličů.

Český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček popsal aktuální situaci velmi zajímavě. Proti sobě stojí dvě skupiny: ti, kteří volí Republikány a chtějí žít v Americe jaká byla a ti, kteří volí Demokraty, a chtějí žít v Americe, jaká bude. Obě strany se ovšem potýkají s tím, že žijí v realitě dneška.

Mohou se tedy tyto dvě skupiny nějak domluvit nebo se alespoň nějak k sobě přiblížit? Nelze přehlédnout, že v mnoha komentářích na téma voleb k tomu zaznívá skepse. George Packer v The Atlantic napsal, že Američané musí spolu žít, nicméně doteď neví, jak to udělat. „V takové situaci se vítězství stává chimérou. A bez ohledu na to, kdo se stane prezidentem, všichni Američané prohrají.

Jasné je, že nedošlo k triumfálnímu volebnímu pochodu demokratů a ve hře zůstávají i soudní tahanice o výsledky voleb. Navíc Donald Trump zůstává právoplatným americkým prezidentem až do 20. ledna 2021 a jistě může ve svém stylu americké demokracii ještě hodně „zatopit“. Donald Trump také nemusí zmlknout po svém odchodu z Bílého domu. Ozvaly se hlasy, že se s tím dá počítat, a dokonce se nevylučuje ani jeho comeback ve volbách 2024. Technicky vzato na to mandát od voličů po těchto volbách má.

Joe Biden to tak bude mít mimořádně těžké. Americký Kongres mu automaticky na ruku nepůjde, v zádech může mít Trumpa, a navíc se bude muset snažit plnit přání svých voličů na zlepšení jejich sociálně-ekonomické situace, které leckdy mají i radikální podobu. A ještě se musí popasovat s covidovou pandemií, která uvrhla americkou ekonomiku do recese. Čas je tak pro Bidena nepřítel. První výsledky musí ukázat už za dva roky, pokud se mu to nepodaří mohou demokraté ztratit Kongres, čímž by se stal předčasnou „chromou kachnou“. A proti Bidenovi hraje i věk: řídit oslabenou supervelmoc na přelomu epoch v osmdesáti není žádný med. 

Evropané sice velkou většinou rádi zaplašili černou můru druhého Trumpova mandátu, přesto zůstává otázka nakolik půjde s rozdělenou Amerikou restartovat transatlantické vztahy. Rétoricky snad ano a Biden to jistě udělá. Dá se ale očekávat nějaký zásadní a udržitelný obrat s ohledem na reálie rozdělené Ameriky i perspektivu, že se možná nikoliv Trump, ale jeho nástupce vrátí po volbách za čtyři roky?

Recept, co s tím existuje: Evropa by se měla konečně spoléhat více sama na sebe. Je to asi nejtěžší úkol. Jenže není Evropa stejně zásadně rozdělená politicky, ekonomicky a sociálně jako Spojené státy? Společná nejistá budoucnost USA a Evropy je tak na konci druhé dekády století nepříjemnou realitou.   

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)