Miloš Balabán: Unijní hlavolamy

Praha 1. října 2020

Annus horribilis – hrozný rok, takové označení sedí pro rok 2020 s jeho koronavirovou pandemií i pro EU. Ta musí kromě jejích dopadů řešit i další zapeklité problémy. Dostanou na i stůl odloženého summitu Rady EU, která se má sejít tento čtvrtek a pátek.  

Covid zamával Schengenem, který teď kvůli epidemiologickým restrikcím plně nefunguje. Paradoxem je, že na rozdíl od občanů členských států unie, od kterých se vyžaduje před jejich cestováním uvnitř Schengenu testování na covid, totéž nemůže platit pro nelegální migranty, kteří míří do Evropy. Těm se dostalo povzbuzení návrhem Evropské komise na novou migrační politiku, který mj. počítá s tím, že v nouzi bude možné povinné přidělování uprchlíků. Kvóty se tak vrací v jiné podobě. V unii neoblíbený maďarský premiér Viktor Orbán k návrhu případně poznamenal, že „Základní přístup se nezměnil, stále chtějí zvládat migraci, ne zastavovat migranty“.

Migrační hlavolam se přitom dotýká i zdánlivě nesouvisejícího problému se sankcemi proti Bělorusku, které v EU zablokoval Kypr. Ten za svůj souhlas požaduje vyhlášení sankcí proti Turecku, které se na jeho úkor a úkor Řecka snaží ovládnout část Středomoří s potenciálními zásobami zemního plynu, a navíc stále nelegálně okupuje část Kypru. Kyperský ministr zahraničí Nikos Christodulidis řekl, že jeho země sankce podporuje, ale nechce, aby EU měřila dvojím metrem – aby jinak trestala porušování lidských práv v Bělorusku a jinak narušování územní suverenity svých členských zemí. Jenže vyhlášení protitureckých sankcí by mohlo vést k negaci dohody unie s Tureckem o zadržování migrantů na tureckém území, k čemuž přispělo hlavně Německo.

Vede se i schizofrenní politika. Německo se snaží s Tureckem nějak dohodnout i kvůli svým ekonomickým zájmům, jeho klíčový spojenec Francie ale vysílá do východního Středomoří na podporu Řecka a Kypru proti Turecku lodě vojenského námořnictva s leteckou podporou. A že si Řecko u Francouzů objednalo osmnáct stíhaček Rafale je určitě pro prezidenta Macrona vítaný bonus.

Kypr se asi podaří dotlačit k souhlasu se sankcemi proti Bělorusku, které mají postihnout čtyřicet lidí Lukašenkova režimu podílejících se na represích. Vzniká ale další otázka, co bude následovat dále, resp. co více může nabídnout EU Bělorusku a Bělorusům. Citlivé je to především pro Poláky, pro něž je Bělorusko jedno z klíčových zahraničně-politických témat. Země je „nárazníkovým“ pásmem oddělujícím Polsko od Ruska a polští stratégové se mohou obávat navyšování ruské vojenské přítomnosti v zemi, pokud se bude příliš tlačit na pilu. A neexistuje, zde i další migrační riziko, pokud by se situace v Bělorusku zkomplikovala? Vždyť kvůli krizi na Ukrajině dorazilo do Polska dva miliony Ukrajinců.       

Volání po dalších sankcích proti Rusku, tentokrát kvůli kauze Navalný, která je obklopena otazníky tudíž také není bez rizika. Nemohla by zde opět obnažit nejednota unie? To by mohlo podminovat i německou snahu o zpracování tzv. Strategického kompasu jako nového politicko-strategického dokumentu, který má rozpracovat úkoly vyplývající z Globální strategie EU a určit priority v oblasti bezpečnosti a obrany, přičemž společná analýza hrozeb má odrážet pohledy všech členských zemí. Globální aspirace EU je ovšem už nyní podkopávána impotencí při řešení vnitřních sporů.

A navíc je na obzoru naprosto nepředvídatelný vývoj v USA v souvislosti s prezidentskými volbami. Vyloučit se nedá ani jejich vnitřní krize spojená s omezením jejich globálních schopností a závazků. EU by pak musela řešit, jak si počínat v situaci strategického vakua. Nejen unijnímu šéfdiplomatovi Josepu Borellovi tak není co závidět.   

Publikováno v Právu.

(Autor je bezpečnostní analytik)