Ivan Černý: Vyslankyně české kultury ve Francii
Praha 30. září 2020
Tentokrát je našim redakčním hostem člověk mimořádně vzácný. Sedíme u kávy s příjemnou a vzdělanou dámou, novinářkou, básnířkou, překladatelkou a milovnicí výtvarného umění Janou Boxbergerovou, kterou si nejenom čtenáři Literárních novin před rokem 1989 jistě pamatují pod jménem Souhradová. Začátkem sedmdesátých let minulého století se vdala do Francie a od těch let čas od času putuje mezi Prahou, Paříží a Nant na jihu Francie, kde má galerii výtvarného umění a pořádá různé kulturní festivaly. Jelikož se jedná o člověka mimořádného, dovolili jsme si jejímu curriculu vitae věnovat více prostoru, než u novin bývá zvykem.
Seznamte se, prosím…
Jana Boxbergerová, rozená Souhradová, se narodila v roce 1948 v Praze. V roce 1972 ukončila na Filosofické fakultě studium v oboru francouzština – ruština a pak po ročním působení jako profesorka na střední ekonomické škole odjela na osmiměsíční studijní pobyt do Paříže, kde na Sorbonně připravovala doktorskou práci na téma Malé básně v próze Charlese Baudelaira.
Krátce po návratu do Čech v roce 1974 se provdala za francouzského lékaře Xaviera Boxbergera a odstěhovala se za ním do Francie. Zde pak pokračovala ve studiu a v roce 1978 získala na Sorbonně doktorát z ruské literatury. Současně při studiu pracovala jako tlumočnice a po ukončení studia jako profesorka, nejprve na středních a na jazykových školách a v 90. létech na Sorbonně, kde vyučovala historii česko-francouzských vztahů, teorii literatury a umělecký překlad.
Tvůrčí činnost od konce 80. let
Tehdy začala přispívat do několika kulturních časopisů jak v Čechách (Tvar, Literární noviny, kulturní rubriky českých deníků), tak ve Francii (Lettre Internationale, La nouvelle alternative, nékteré francouzské deníky, např. Midi libre nebo Journal de Millau).
Je autorkou tří básnických sbírek (Stromy a vřeteno, Mladá Fronta, 1972, sbírka byla po vyjití zlikvidována), Návraty do země za zrcadlem, Protis, 1996 a Bylo to zítra, Protis, 2001). V 90. letech začala překládat básně českých autorů do francouzštiny a fracouzky píšících autorů do češtiny. Velké množství jejích překladů českých básníků (Ajvaz, Anto-šová, Blatný, Bondy, Čerepková, Daněk, Färber, Fischerová, Goepfertová, Hauková, Hejda, Holan, Holub, Hora, Hrabal, Juliš, Kabeš, Kolář, Král, Krchovský, Listopad, Milota, Němcová, Reiner, Richterová, Szpuk, Rudčenková, Seifert, Šiktanc, Vacík, Vladislav, Wernisch a další) vyšlo ve Francii v časopisech Le Nouvel art du Français, Nouveaux cahiers de l’Est, Le Croquant i jinde, v Kanadě pak v časopise Arcade a v několika belgických časopisech a také bylo recitováno během Dnů české poezie, ve Francii, pořádaných Domem poezie v Saint-Martin d’Hères u Grenoblu, Domem poezie v Paříži a Domeme poezie v Yvelinnes.
Antalogie exilových tvůrců a další počiny
Knižně vydala ve francouzštině v roce 1993 v nakladatelství In’hui v Bruselu antologii Deset českých exilových básníků, v roce 1996 antologii 33 slovenských básníků Pôvabné hry aristokracie v nakladatelství Černý Petr v Levoči, v roce 1998 antologii Česká a slo-venská poezie v Domě poezie Rhône – Alpes a v témž roce v Montrealu v Kanadě anto-logii Poezie českých žen v nakladatelství Arcade.
V dvojjazyčné verzi vydala v nakladatelství Le temps des cerises v roce 1998 sbírku Býti Básníkem Jaroslava Seiferta. V roce 2000 jí vyšly v dvojjazyčné úpravě v nakladatelství Protis následující knihy: sbírka francouzského básníka Pierra Vieugueta Podzimní baladické toulky, dvě sbírky kanadské básnířky Claudine Bertrandové Poslední žena a Záhada budoucnosti a sbírka belgického básníka André Schmitze Trochu deště mezi zuby. Tato kniha, za niž byl autor poctěn ve Francii Cenou Stephana Mallarmé, vyšla v následu-jícím roce ještě jednou. V roce 2002 Protis vydal v jejím překladu dvojjazyčně sbírku ka-nadského autora Richarda Sage Strom v ročním období a v roce 2008 sbírku francouz-ského autora Charlese d’Estèves Otázka bytí. Tuto plodnou spolupráci s nakladatelstvím Protis bohužel ukončila předčasná smrt majitele nakladatelství Romana Poláka.
Ani den bez čárky
V češtině vydala Jana Boxbergerová v roce 1997 v Mladé frontě antologii 33 belgických básníků pod názvem Na křídlech modrého ptáka a v roce 1998 antologii deseti quebec-kých básníků Poezie quebeku, která vyšla jako příloha Tvaru. Kromě několika divadelních her (např. Lež od Michala Lázňovského nebo Oblomova, jejíž autorkou je kanadská spiso-vatelka polského původu Tecia Werbovski ) Jana Boxbergerová pořídila také francouzskou verzi několika českých filmů (např. Limonádový Joe nebo Obecná škola). V současné době dokončuje velkou dvojjazyčnou antologii slovenské poezie, obsahující ukázky z díla 72 slovenských básníků.
V letech 1999 až 2006 pořádala tato mimořádně pracovitá a talentovaná tvůrčí žena v obci Nant v departementu Aveyron v jižní Francii festival poezie a hudby, jehož se zúčastňovali francouzští, belgičtí a kanadští básníci a hudebníci, ale i Češi, jako např. překladatel staré čínské poezie Ferdinand Stočes, básník a zpěvák Jaroslav Hutka, spisovatel Michal Lázňovský, herečka Markéta Potužáková nebo houslista Petr Růžička, zpěvačka Eva Kriz-Lifková s ansámblem Swing cheek nebo skupina historické hudby Ludus musicus.
Sólo pro české výtvarníky a fotografy
Na počátku 90. let založila Jana Boxbergerová v Nant galerii Paris – Prague, která bývá v provozu od července do listopadu. V ostatních měsících pobývají manželé Boxbergerovi ve městě Colombes na pařížském předměstí, nebo v Praze. Prvními vystavujícími v galerii byli francouzsko-italský malíř Adolphe Ravel, narozený v Neapoli, a český fotograf Jan Parkman. Adolphe Ravel, který byl strýcem Janina manžela Xaviera, se v meziválečném období úzce stýkal s umělci, kteří přišli po první světové válce z různých zemí tvořit do Francie a jehož dějiny umění označují jako Ecole de Paris. Mezi nimi figurují dnes známá jména jako Chagall, Modigliani, Fujita, Zak, Picasso, Soutine, Zadkine, Archipenko a jiní.
Adolphe Ravel (1905 – 1994) byl především krajinář, autor překrásných akvarelů, na nichž zachycoval jak slunečnou atmosféru rodné Itálie, tak originální pohledy na městskou kraji-nu Paříže. Fotograf Jan Parkman (1942), absolvent FAMU v oboru fotografie, představil
návštěvníkům galerie citlivé černobílé snímky Prahy s oprýskanými zdmi, s opuštěnými
alejemi zimních parků a s tajemnými sochami na Karlově mostě, topícím se v mlze. Kon-trast mezi místem tvorby obou umělců dal podnět k názvu galerie: Paříž – Praha. Od po-čátku její existence se zde návštěvníkům představila řada vynikajícíh umělců jak z Čech, tak z Francie. Stálými vystavujícími jsou akademický malíř Zdeněk Marčík (1937), který už třicet let jezdí každoročně se svým synem Janem (1970), rovněž malířem, zachytit v pas-telu nebo v oleji jedinečnou atmosféru Provence i jiných francouzských krajů. Také jeho přítel ze studií na UMPRUM, akademický sochař Karel Fojtů (1939), který je často na ces-tách po Francii doprovází, a ještě jeden „umprumák“, akademický sochař Miroslav Mlynář, který v Nant vystavuje jak své bronzové plakety, tak obrazy. K nim se časem přidal ještě jeden spolužák, malíř, grafik a tvůrce goblénů František Oberfalcer (1939 – 2017), který se po roce 1968 usadil v Jižní Francii, a později i akademický sochař Matouš Háša (1992), který se po studiích ve Florencii a v Londýně vrátil dokončit pražskou AVU už jako známý evropský sochař. V roce 2019 k nim přibyla ještě architektka a malířka Kristýna Rožánko-vá (1989), dcera provozovatelů galerie ASSO v Biskupské ulici v Praze, autorka citově a myšlenkově bohatých abstraktních obrazů. Pokud jde o francouzské umělce, jmenujme jich alespoň několik: vynikající malířka a grafička Catherine Ruszniewski, bretaňský sochař Jean-Jacques Bris, tvůrce církevních mobiliářů pro chrámy po celé Francii i volné sochař-ské tvorby, pařížský sochař Didier Brault a aveyronský dřevořezbář Philippe Tellier, malíři Christian Ronceray, Bernard Larcher a John Forest, který se proslavil zejména ve Spoje-ných státech, malíři a sochaři Eric Bonnefon a Ghislaine André, která je velkou obdivova-telkou Matouše Háši, belgický grafik Didier Bourguignon, kreslířka Dominique Gély, foto-grafka Aude Dupuy a ještě mnoho jiných výtvarných umělců. Během trvání výstavy v Nant se v Galerii Paříž – Praha konají různé kulturní akce, jako např. večery poezie nebo kon-certy klasické i současné hudby.
…a obráceně
Od roku 1990 měla Jana Boxbergerová několikrát příležitost představit českým milovníkům výtvarného umění umělce, jejichž práce vystavuje ve Francii. Bylo to např. v galerii v Týnci nad Sázavou, v muzeu v Čáslavi, v nakladatelství Protis v Praze, ve dvoraně pražské Lucerny, v galerii Šolcův statek v Sobotce, nebo na nejobsáhlejší z těchto výstav, která se konala v roce 2014 v Kladenském muzeu.
Závěrem:
Paní Jana zdá se, nezná slovo nelze, a pokud ano, tak pouze z důvodů, které i při nejvyšším stupni osobního nasazení nemůže změnit. A to je právě případ, kdy jí do plánů doslova vrazila epidemie koronaviru. Od 12. října do konce listopadu 2020 se měla na její podnět konat v suterénní galerii Asso v Biskupské ulici 8 v Praze 1 výstava jednoho z těchto „nantských“ umělců, významného francouzského malíře a sochaře Christiana Cerisoly.
„Co naděláme,“ usmívá se věčná optimistka Boxbergerová, „zkrátka počkáme, až se epidemie přežene a výstavu uskutečníme o pár měsíců později…“
Galerii Paris – Prague lze virtuálně navštívit na stránkách http://nantaveyron.free.fr/visite-paris-prague-nant.html
Foto: Jan Parkman