Jan Campbell: Ceuta a jak dále

Praha 2. srpna 2026

Úvod – Španělská exkláva Ceuta na severním pobřeží Afriky je středem největší migrační krize od roku 2021. U exklávy, která není součástí Schengenského prostoru, aby bylo jasno, v sobotu ráno začala instalace bariéry proti migrantům na moři. Informovalo o tom španělské ministerstvo vnitra. Přes moře se při čtvrtečním živelném přechodu hranice dostalo z Maroka do Ceuty několik desítek tisíc lidí. Připomínám, že podle veřejně dostupných zdrojů ani jeden člověk se nedostal na pevninské Španělsko ani do jiných zemí EU. EU měla štěstí. Jak dlouho ho bude mít, nevím. Vím ale, že štěstí netrvá věčně.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, jak jinak a jak to bývá v krizových situacích svolává mimořádnou konferenci: Obdržela jsem dopisy od několika vůdců členských států EU… a vítám výzvu k mimořádné videokonferenci, která by zhodnotila, co se stalo. Boj proti nelegální migraci vyžaduje solidaritu a jednotnou evropskou reakci.

Ano, paní Ursula má pravdu, ale jako vždy pouze částečnou. Řešení bude vyžadovat nejenom solidaritu a jednotnou evropskou reakci, ale i konzultace s Washingtonem. Proč?

Zpráva amerického Kongresu

Zpráva amerického Kongresu zveřejněná 2. května 2026 totiž vyvolala kontroverzi ohledně Ceuty a statusu Melilly všude a u každého, kdo se zajímá o geopolitiku, vztah USA a EU, jenom ne u paní předsedkyně a slouhů Bruselu, včetně pana premiéra Babiše.

Ve zprávě vlivného rozpočtového výboru byly Ceuta a Melilla označeny za města na marockém území spravovaném Španělskem. Zároveň výbor podpořil diplomatická jednání mezi Marokem a Španělskem o budoucím statusu obou exkláv. Když ne tady, tak kde, měly zbystřit sluch bruselští diplomaté, poradci a analytikové.

I když to nepředstavuje změnu oficiální zahraniční politiky USA, poprvé oficiální dokument kongresového výboru přijal formulaci, která se podobá marockému postoji. To ve Španělsku vyvolalo podráždění. A krátce poté zažila Ceuta největší známý příliv migrantů ve své historii.

Načasování se navíc shoduje s obdobím neobvykle napjatých vztahů mezi Španělskem a Spojenými státy. Prezident Trump opakovaně kritizoval španělskou vládu za její odmítnutí akceptovat výdaje a cíle NATO, veřejně Španělsku pohrozil ekonomickými důsledky a označil Madrid za obtížného spojence. O podpoře Iránu Španělskem, nemluvě.

Španělský premiér Sánchez se stal jedním z nejhlasitějších evropských kritiků izraelských vojenských operací v Gaze. Španělsko uznalo Stát Palestina a premiér Sánchez veřejně označil situaci v Gaze za genocidu. Není proto divu, že diplomatické vztahy mezi Izraelem a Španělskem se výrazně zhoršily. Proto nelze vyloučit izraelskou stopu v organizaci přílivu migrantů z Maroka. A tím i geopolitický význam, který si EU nechce ani představit.

Význam Ceutu a zprávy amerického Kongresu pro EU

Jak by tomu nebylo a nehledě na další vývoj vztahu USA a EU, Španělska a Maroka, potažmo i Izraele, Španělsko bude nuceno předat Ceutu Maroku. Španělští občané v Ceutě nezůstanou, možná že se již přesídlili, nebo uprchli. Proč?

To se to děje v Ceuta (a potažmo i Melilla) je po staletí předmětem sporů. Maroko si nárokuje území, které považuje za své. Premiér Babiš mlčí, přestože dobře ví, že jeho oblíbené Maroko bylo v minulosti obviňováno z používání migrace jako nástroje pro vyvíjení tlaku v zahraniční politice, a hlásá něco o zrušení Schengenských práv Španělsku.

Připomínám, že během krize v Ceutě v roce 2021 vstoupily do španělské enklávy tisíce lidí krátce poté, co se vztahy mezi Madridem a Rabatem zhoršily. Španělští politici v té době Maroko obvinili z úmyslného uvolnění hraničních kontrol.

Mnoho otázek bez odpovědí

Přestože neexistují žádné písemné důkazy o přímé souvislosti mezi zprávou Kongresu, napětím mezi Washingtonem a Madridem a současným přílivem migrantů, objevila se nenáhodná chronologická posloupnost:

Vztahy mezi Španělskem a USA se zhoršují. Španělsko vstupuje do otevřeného konfliktu s Izraelem. Výbor Kongresu přijal v oficiální zprávě formulaci, která odráží nárok Maroka na Ceutu a Melillu. Krátce poté zažila Ceuta zažila historický příliv migrantů.

Jak by tomu nebylo, jedna věc je jistá: načasování je neobvyklé – a zejména v mezinárodní politice neobvyklé časové překryvy často dávají důvod k podrobnější analýze, i když samy o sobě nepředstavují důkaz o souvislosti.

Interní zpráva Sněmovny reprezentantů Spojených států, připravená Výborem pro rozpočty, a která je součástí navrhovaného rozpočtu na zahraniční věci a národní bezpečnost pro rok 2027, vyvolala diskusi tím, že označila Ceutu a Melillu za města spravovaná španělsky na marockém území. Toto prohlášení indikuje, protože zpráva stanovuje politickou směrnici a priority pro administrativu a nemá legislativní váhu a není závazná, že americké ministerstvo zahraničí by mělo podporovat diplomatickou spolupráci mezi Rabatem a Madridem ohledně jejich budoucího statusu, jak zdůrazňuje El Confidencial.

Zpráva se konkrétně zaměřuje na Maroko a uvádí (v neautorizovaném překladu autora příspěvku): Výbor poukazuje na historické spojenectví mezi Spojenými státy a Marokem, formalizované v roce 1786 Maročansko-americkou smlouvou o míru a přátelství. Výbor uvádí, že španělsky spravovaná města Ceuta a Melilla se nacházejí na marockém území a zůstávají předmětem marockých nároků. Výbor podporuje snahy ministra zahraničí o podporu diplomatického zapojení mezi Marokem a Španělskem ohledně budoucího statusu Ceuty a Melilly. Oficiální postoj USA nadále uznává Ceutu a Melillu jako města spravovaná Španělskem, to však v době prezidenta Trumpa, který dává EU na kolena, neznamená mnoho.

Zpráva představuje doporučení adresované ministru zahraničí Marcu Rubiovi. Dokument byl vytvořen Výborem, kterému předsedal republikán Mario Díaz-Balart. Tento pán již dříve uvedl, že Ceuta a Melilla nejsou ve Španělsku, ale v Maroku, zdůraznil potřebu rámce pro vyjednávání mezi spojenci, a našel ohlas i u think-tanku Middle East Forum, a Times of Israel, Yedioth Ahronoth, Israel Hayom a The Jerusalem Post. Bývalý představitel Pentagonu Michael Rubin navrhl myšlenku nového Zeleného pochodu týkajícího se obou měst, odkazující na Marockou mobilizaci v roce 1975.

Závěr – Před 51 lety (6. listopadu 1975) se uskutečnil tzv. zelený pochod: velký mírový pochod z Maroka do Španělské Sahary a zúčastnilo se ho zhruba 350 000 Maročanů, včetně přibližně 20 tisíc příslušníků marockých ozbrojených sil. Zelený pochod zahájil marocký král Hasan II. Cílem bylo získání zmíněného španělského území považovaného za součást historické Sahary. Pochod byl reakcí na stanovisko Mezinárodního soudního dvora vydané na žádost Hasana II., které částečně uznalo historické závazky loajality místních kmenů k marockému sultánovi, ale zamítlo, že by tyto vazby představovaly ztrátu jejich suverenity, a uznalo právo na sebeurčení.

Po zveřejnění stanoviska Mezinárodního soudního dvora během několika hodin král Hasan II. oznámil Maročanům, že jeho závěr vyznívá ve prospěch Maroka. Přitom se odvolal na islámské právo, a že je čas zmocnit se území mírovým pochodem.

Připomínám, že Maroko si nárokovalo území Španělské Sahary od získání nezávislosti v roce 1956.Rabat prohlašoval, že Španělská Sahara a Mauritánie jsou součástí Velkého Maroka, a Mauritánii z tohoto požadavku vyjmul až v roce 1969. Z Mauritánské strany vznášel na území nároky prezident Moktar Ould Daddah a prohlásil je součástí Velké Mauretánie.

Příběh španělské enklávy Ceutu, vraždění v různých státech EU a potíže s integrací muslimů vyžadují nejenom plánované zavedení výuky Islámu ve školách EU, jak zní z Německa, ale i výuky všech občanů EU.

Potřebujeme evropský islám, říká profesor Mouhanad Khorchide z univerzity v Münster, který nedávno nabídl přes Herdershop24 (http://www.herdershop24.de) knihu s názvem: Islám je milosrdenství. Základy moderního náboženství.

V této knize profesor Khorchide poprvé představuje současnou islámskou teologii v německy mluvícím světě. Ukazuje, jak islám může přijít k sebepoznání sám ze sebe, nikoli zvenčí, což zásadně vede k teologii milosrdného Boha. Pocit, který není jen vědecký. Nakladatelství Herder píše (v neautorizovaném překladu autora příspěvku): Tato důležitá kniha staví do kontrastu všudypřítomné obrazy islámských násilných činů a nábožensky hrozných pekelných trestů s zcela odlišným obrazem islámu, charakterizovaným božskou láskou, trpělivou oddaností tvorům a filantropií. Islámský teolog Mouhanad Khorchide vášnivě prosazuje odklon od fundamentalistické interpretace Koránu, která je stále rozšířená, a místo ní by rád zavedl humanistickou koránskou hermeneutiku – revoluční projekt, který přesvědčivě demonstruje ve své knize.

A sám profesor Khorchide se nechává slyšet slovy: V této knize bych rád představil teologii milosrdenství jako alternativu k teologii poslušnosti a strachu, která je v islámském světě velmi rozšířená, jednoduchým způsobem, který je srozumitelný i laikům. Vidím v islámu poselství milosrdenství … Vlastností Boha, kterou Bůh nejčastěji popisuje sám sebe v Koránu, je milosrdenství… Je ohromující, že tento Bůh, naprosto milosrdný, je v islámské teologii a lidové víře sotva zaznamenán! Proto Milosrdenství v judaismu, křesťanství a islámu bude předmětem jednoho z příštích článků. Souhlasu netřeba.