Smrtoekonomika protiklad životoekonomiky, pláč místo radosti
Praha/Bratislava 2. srpna 2026
Válka má negativní dopad na společnost, ale také na ekonomiku. Radost ze života se nahrazuje pláčem nad mrtvými.
Války přinášejí změny v ekonomice. Namísto životoekonomiky, tedy ekonomiky podporující radost ze života, máme smrtonomiku, tedy ekonomiku založenou na zabíjení lidí a pláči matek, které porodily oběti vraždění. Ekonomika neprodukuje zboží a služby pro život, ale pro smrt.
Vyrábíme zbraně. Jsou to tanky, samopaly, dělostřelecké granáty, náboje, drony, bombardéry a mnoho jiného arzenálu. Jejich prodej je ziskem pro podniky vojensko-průmyslového komplexu. Zisky jim platí lidé, kteří platí daně, přesněji musí platit daně na válku. Jinak řečeno nákupy zbraní se kupují ze státního, nebo chcete-li z veřejného rozpočtu. Pro stát nebo společnost vzniká dilema děla nebo mléko pro děti. Děla znamenají smrt na frontě, mléko je pro zdravý život dětí.
Válka není spojena jen s výdaji na zbraně. Bojující strany platí i jiné náklady. Jsou to náborové poplatky. Kdo podepíše smlouvu, že jde zabíjet jiné lidi, dostane poplatek za zabíjení. Potom dostává měsíční mzdu, nebo žold. Stát mu platí stravu, oděvy. Za zabíjení. Pokud je zabit, rodina dostává kompenzaci. Čím je válka intenzivnější, tím více vydělávají výrobci věnců, rakví, svíček a pohřební služby. Pláču. Smrt přináší zisky. Firmám a ne společnosti.
Ti, kteří ani nestihli přežít první lásku, jsou pod zemí. Pro společnost je to minus. Nebudou pracovat, nevychovají novou generaci. Smrt přináší slzy přítelkyň, manželek, matek. A zda matka porodila syna proto, aby jí ho někdo zabil. Co má pro společnost větší význam? Pláč matek nebo zisky firem vojensko-průmyslového komplexu? Odpověď si najde každý čtenář sám.
Jaký je ekonomický rozdíl mezi životoekonomikou a smrtoekonomikou. Velký. Vyrobíme osobní automobil. Potřebuje pojistky, benzín, servis, parkovné. Vyrobíme tank. Zasáhnou ho. Shoří is posádkou. Shoří lidé a také peníze utracené na výrobu tanku.
Válečná ekonomika nebo ekonomika v době války je soubor příprav, které moderní stát provádí k mobilizaci své ekonomiky pro válečnou výrobu. Philippe Le Billon popisuje válečnou ekonomiku jako „systém výroby, mobilizace a alokace zdrojů pro udržení násilí“. Mezi některá přijatá opatření patří zvyšování úrokových sazeb, jakož i zavedení programů alokace zdrojů. Přístupy k rekonfiguraci ekonomiky se v jednotlivých zemích liší.
V současnosti smrtoekonomika ničí všechny země světa. Nejen země Evropské unie, Íránu, Izraeli, Ukrajina a také Ruska. Kvůli komu? Kvůli šílencům, kteří řídí tyto země. Umí si udržet moc bez vraždění? Jsou hraní krví se svých rukou. Na vině je moc.
Jedno je společné. Válka se vždy platí půjčkami. Odsává z rozpočtu peníze potřebné na školství, zdravotnictví a veřejně prospěšné služby.
Jsem za ekonomiku života, jsem proti ekonomice smrti.
Jsem proti militarizaci veřejného života. Cílem společnosti není vraždění. A už vůbec ne kvůli tomu, že ti, kteří se vraždí, mají různé myšlenky. Vzpamatujme se!