Pavel Šporcl: „Když můžu, tak pomůžu. Vhodná chvíle pomáhat je vždycky“
Zlín, 18. května 2026
Houslový virtuos a dlouholetý rotarián Pavel Šporcl vystoupil jako hlavní řečník na Konferenci Rotary klubu ve Zlíně. Ve svém osobním projevu „Když můžu, tak pomůžu“ mluvil o umění jako službě, odpovědnosti veřejně známých osobností a významu pomoci lidem v těžkých životních situacích.
Pomoc druhým by neměla být sebeprezentací ani „výkladní skříní ega“. Měla by být přirozenou součástí života, projevem vděčnosti, charakteru a lidskosti. Právě o tom mluvil houslista Pavel Šporcl ve svém osobním projevu na Konferenci Rotary klubu ve Zlíně.
„Jedno z mých životních hesel je velmi jednoduché: Když můžu, tak pomůžu. A někdy to znamená úplně obyčejnou věc, vzít housle a udělat někomu radost,“ řekl Pavel Šporcl. Ve svém vystoupení připomněl, že člověk by neměl zapomínat na to, kolik v životě dostal, od rodiny, učitelů, přátel, okolností i lidí, kteří mu věřili. Právě vědomí vděčnosti je podle něj důvodem, proč má smysl vracet něco dál.
Hudba jako služba
Pavel Šporcl zdůraznil, že hudba pro něj není jen povoláním, ale také způsobem, jak přinášet radost, povzbuzení a naději. Během let vystupoval nejen na velkých benefičních koncertech, ale také ve školách, nemocnicích, dětských domovech a komunitních centrech.
„Hudba není jen pro koncertní sál. Může být povzbuzením, podporou, útěchou, blízkostí a obyčejnou lidskou radostí,“ uvedl.
Za jednu z nejsilnějších zkušeností označil chvíle, kdy hudba pomohla konkrétnímu člověku — nemocnému dítěti, seniorovi, pečujícímu personálu nebo někomu, kdo právě procházel těžkým obdobím.
„Hudba nemusí měnit celý svět, aby měla smysl. Někdy úplně stačí, když na chvíli změní svět jednomu člověku,“ řekl Pavel Šporcl.
Neziskové organizace drží společnost pohromadě
Významnou část projevu věnoval Šporcl neziskovým organizacím. Podle něj bývá jejich práce často málo viditelná, náročná a nedoceněná, přesto je pro společnost zásadní.
„Podle mě neziskovky často drží společnost pohromadě tam, kde by se jinak začala trhat,“ uvedl.
Připomněl, že neziskové organizace pomáhají dětem, rodinám v krizi, lidem s handicapem, nemocným, seniorům i těm, kteří se ocitli bez opory. Často vstupují právě tam, kde systém nestačí nebo kde pomoc nepřichází včas.
„Vaše práce má hluboký smysl. Není to práce okrajová. Není to náhradní program. Je to práce, bez které by společnost byla tvrdší, chladnější a nespravedlivější,“ vzkázal lidem působícím v neziskovém sektoru.
Dlouhodobá pomoc dětem, rodinám i mladým talentům
Pavel Šporcl dlouhodobě podporuje řadu neziskových a dobročinných organizací. Je patronem Nadace Naše dítě, Centra Orion, Komunitního centra Motýlek a Rosky České Budějovice. Během let spolupracoval také s projekty a organizacemi, jako jsou Linka bezpečí, ADRA, Světluška, Diakonie Praha, Paraple, Kapka naděje, UNICEF, SOS dětské vesničky, Nautis, Za sklem nebo Paměť národa.
Vedle veřejných benefičních akcí se často zapojoval i velmi osobně – koncerty v dětských domovech, nemocnicích, školách nebo komunitních centrech, kde hudba přinášela radost dětem, seniorům, pacientům, rodinám i těm, kteří o druhé každodenně pečují. Důležitou součástí jeho aktivit je také podpora mladých hudebníků. Založil Akademii Pavla Šporcla, která umožňuje vybraným studentům účast na letní akademii a mistrovských kurzech zdarma.
„Talent sám o sobě nestačí. Musí dostat i šanci, vedení a prostor růst,“ připomněl.
Pomoc není gesto. Je to charakter
Šporcl ve svém projevu upozornil, že skutečná pomoc se nepozná podle jednorázového gesta, ale podle vytrvalosti, pravdivosti a respektu.
„Pomoc by neměla být vedlejším programem našeho života. Pomoc je test charakteru. Protože pomáhat je hezké, dokud je to pohodlné. Jenže skutečná pomoc bývá často nepohodlná. Stojí čas. Stojí energii. Stojí peníze. Stojí pozornost. A někdy stojí i odvahu,“ řekl. Zároveň zdůraznil, že pomoc nesmí být pouhou kulisou pro vlastní obraz ani nástrojem sebeprezentace.
„Pomoc nesmí být sebeprezentace. Nesmí to být kulisa. Nesmí to být jen obrázek na sociální síť. Skutečná pomoc musí být pravdivá. Musí být poctivá. Musí mít vztah, kontinuitu a respekt,“ uvedl.
Nestačí vychovat úspěšné děti. Musíme vychovat dobré lidi
Silně rezonovala také část věnovaná dětem, hodnotám a výchově. Pavel Šporcl upozornil, že dnešní společnost často zdůrazňuje výkon, úspěch, rychlost a viditelnost, zatímco empatie, charakter a schopnost vnímat druhého člověka zůstávají v pozadí.
„Děti jsou velmi brzy vedeny k tomu, aby obstály, aby uspěly, aby byly nejlepší. Jenže vedle toho všeho nesmíme zapomenout na jednu zásadní věc: stejně důležité jako úspěch jsou empatie, charakter, citlivost a schopnost vnímat druhého člověka,“ řekl. A dodal: „Nestačí vychovat úspěšné děti. Musíme vychovat také dobré lidi.“
Vhodná chvíle pomáhat je vždycky
Závěr projevu patřil osobní výzvě k lidskosti. Pavel Šporcl připomněl, že pomáhat může každý a to nejen penězi, ale také časem, pozorností, důvěrou, kontakty, podporou nebo obyčejným lidským úsměvem.
„Nemyslím si, že každý musí založit nadaci nebo změnit celý svět. Ale věřím, že každý může udělat něco konkrétního. Může někomu trochu ulehčit cestu, někoho vyslechnout, podpořit, doporučit, otevřít dveře, dát čas, důvěru, příspěvek nebo vykouzlit obyčejný lidský úsměv,“ uvedl.
Svůj projev zakončil slovy, která vystihují celé jeho poselství:
„Vhodná chvíle pomáhat je vždycky. Když můžu, tak pomůžu. Myslím si, že kdyby se tímto jednoduchým pravidlem řídilo víc lidí, žilo by se nám všem líp.“