Pražský komorní orchestr uvede 21. dubna 2026 druhý abonentní koncert své jubilejní sezóny – srdečně vás zveme!
Praha 13. dubna 2026
Koncert nabídne skladbu raného romantismu z tvorby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a dále představí díla autorů z období pozdního romantismu a raného 20. století, Gyuly Beliczaye, Edwarda Elgara a Gustava Holsta.
Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809 – 1847) byl jedním z nejvýznamnějších německých romantických hudebních skladatelů. Neobyčejně brzo vyspěl skladatelsky, získal si pověst vynikajícího pianisty a dirigenta. Již ve svých čtrnácti letech byl autorem 12 symfonií pro smyčcový orchestr, klavírního koncertu, klavírní sonáty, několika skladeb pro varhany, dvou žalmů a magnificat i duchovních sborů. Jedno z jeho raných děl, Smyčcová symfonie č. 10 h moll, zazní v úvodu našeho dubnového koncertu
Gyula Beliczay (1835 – 1893), byl nejznámějším maďarským skladatelem poslední třetiny 19. století. Kromě hudebního talentu vynikal i v matematice. Hudební vzdělání získal v Bratislavě, Budapešti a ve Vídni. V letech 1851 až 1857 studoval na Vídeňské polytechnice, kde získal inženýrský titul. V roce 1856 získal v rakouské metropoli také dirigentský diplom.
Po přestěhování zpět do Budapešti byl jmenován profesorem hudební teorie na Národní hudební akademii.
Kromě Serenády pro smyčce d moll op. 36, kterou PKO uvede, napsal skladby pro sbor a orchestr, smyčcové kvartety a řadu klavírních skladeb a písní. Kromě hudebních děl psal kritiky a reportáže pro maďarské, německé a rakouské noviny.
Edward Elgar (1857 – 1934) byl anglický hudební skladatel, působící na přelomu 19. a 20. století. Díla tohoto skladatele, autora neoficiální anglické hymny Země naděje a slávy, jsou dnes v jeho vlasti velice oblíbené.
Nebylo tomu tak ovšem hned. Elgar se prosadil až na přelomu století. Dlouho se obával nezdaru, působil jako varhaník a učitel a jako skladatel byl v podstatě samouk. Teprve úspěch jeho díla Variace Enigma a pak oratoria Gerontiův sen mu otevřelo cestu mezi prominentní autory.
Serenáda pro smyčcový orchestr e moll, op. 20, je rané dílo ve třech krátkých větách. Serenáda byla napsána v březnu 1892 jako dárek jeho manželce Alici při příležitosti jejich třetího výročí svatby. Stala se jednou z Elgarových nejoblíbenějších skladeb a byla mnohokrát nahrána.
Gustav Theodore Holst (1874 – 1934) byl anglický, pozdně romantický hudební skladatel a pedagog. Původně se jmenoval Gustav Theodor von Holst, ale později začal „von“ vynechávat kvůli protiněmecké náladě v Británii během první světové války. Studoval na Royal College of Music v Londýně, a to zejména hru na pozoun. Jako pozounista v různých orchestrech se také dlouho živil. Jeho raná díla byla ovlivněna Griegem, Wagnerem a Richardem Straussem, později Ravelem a Stravinským.
Svůj vlastní styl vytvořil, když do něj promítl zájem o anglické lidové písně a hinduistický spiritualismus. Holst složil téměř 200 děl, včetně oper, baletů, sborových zpěvů a písní.
Holst byl po léta ředitelem Dívčí školy sv. Pavla v Hammersmith a psal hudbu pro potřeby této instituce. Nejpopulárnější z takto inspirovaných skladeb se postupem doby stala Suita svatého Pavla, publikovaná roku 1922, která zazní na závěr koncertu.