Jaderná energie je stále více v hledáčku. Meta si zajistila další podíl
Praha 24. ledna 2026
Extrémní energetické nároky umělé inteligence nutí technologické giganty hledat řešení mimo tradičních obnovitelných zdrojů. Proto se zpět do hry vrací jaderná energie. Půjde díky obrovským finančním injekcím, dlouhodobým kontraktům a zelené od vlády o jadernou renesanci v USA? S jejím návratem se však vynořují i staré otazníky, které jsou zatím bez dlouhodobého řešení.
Šťáva pro Promethea
Americký gigant posunul své úsilí v AI na další úroveň, když nedávno uzavřel nové dohody se třemi energetickými firmami Vistra, TerraPower a Oklo. Tento krok zajistí dodávky jaderné energie pro vysoce výkonná datová centra, v souvislosti s nimiž Meta čím dál více posiluje své úsilí. Zejména ve vývoji superinteligence. Jedním z takových projektů je i masivní superklastr Prometheus ve státě Ohio. Ten by měl vstoupit do provozu letos, přičemž technologie se bude rozprostírat ve více menších datových budovách a bude sloužit k tréninku pokročilých modelů. Nejnovější smlouvy přidají do energetické soustavy v nejbližší dekádě 6,6 gigawattů elektřiny, což by znamenalo elektřinu pro asi tři čtvrtě milionu domácností. Své zázemí Meta buduje už delší dobu a obdobnou smlouvu, a to až na 20 let, stihla podepsat už v létě minulého roku. Smluvní partner Constellation Energy začne dodávat společnosti elektřinu z jaderné elektrárny v Illinois od příštího roku.
Big Tech a jádro
Meta však není jediná, přičemž její rozhodnutí spadají do širšího trendu v zajišťování jádra jako energie, která pohání umělou inteligenci. Technologický lídr Microsoft uzavřel s Constellation Energy dohodu, která podpoří obnovu kontroverzní jaderné elektrárny Three Mile Island. Mezitím Google, kromě investic do vývoje malých modulárních reaktorů, bude financovat i firmu Elementl Power při vývoji tří míst, z nichž každé by mělo vyrábět 600 megawattu elektřiny. Ty si bude moci Google i odkoupit. Malé modulární reaktory zaujaly také Amazon, respektive jeho divizi Amazon Web Services. Vedoucí osobnosti společností se přitom shodují, že jaderná energie je potřebná při rychlém rozvoji umělé inteligence a naplnění potřeb. Pokud se podíváme na odhady spotřeby energie, tak do konce dekády například Goldman Sachs očekává, že datová centra ke spotřebě „přispějí“ 8 % z celkové americké poptávky. Aktuálně je to na úrovni 3 %. Jiný pohled přinesla firma Rystad Energy, která očekává poptávku na úrovni spotřeby Turecka, což je asi 290 terawatthodin.
Miliardy do energie
Umělá inteligence zažívá poslední roky boom a investice do ní se už nyní počítají v desítkách miliard dolarů. Samotná Meta plánuje do roku 2028 investovat celkem 600 miliard, přičemž podle portálu Investing by jen v tomto roce mělo do sektoru přijít asi 500 miliard USD od dalších hráčů, jako jsou zmínění Microsoft, Amazon, Alphabet či Oracle a CoreWeave. Moody’s očekává, že kromě bank se na těchto investicích budou podílet i investoři prostřednictvím cenných papírů krytými různými formami.
Staré elektrárny jako nové příležitosti?
Obnovený zájem o jadernou energii zároveň otevírá dveře i samotnému sektoru, který před pár lety ustoupil do pozadí před zemním plynem. Nároky se mění a už postavené jaderné elektrárny jsou proto ekonomičtějším rozhodnutím, jelikož jejich kapitálová náročnost je o mnoho nižší než stavba nových reaktorů. Co navíc podporují smlouvy s technologickými lídry, jako je tomu v případě Three Mile Island, či elektrárny Duane Arnold pod taktovkou společnosti Next Era, která podle CNBC věří, že se jí díky boomu rychle podaří najít spolupráci. Situace se pro sektor zatím jeví jako příznivá, což se může promítnout i na akciové trhy a jednotlivé firmy by mohly být zajímavým doplňkem portfolia.[1]
Staré obavy nezmizely
Kromě zázemí v soukromém sektoru má jaderná energie podporu i ve vládě, jelikož Donald Trump podle CNBC otevřeně prezentuje názor o potřebě zvýšit výrobu na území USA. I když se vše zdá jako dobré řešení, tak tento zdroj energie má svá úskalí. V první řadě je to myšlenka, která napadne nejednoho laika, když se řekne jaderná elektrárna – havárie, které v minulosti způsobily obrovské škody. Další překážkou je nakládání s odpadem, který zůstává radioaktivní po dlouhá desetiletí. V USA zatím existuje jen dočasné řešení a tím je skladování v okolí elektráren, což je dlouhodobě neefektivní, ekologicky riskantní a nákladné. Trvalé řešení je zatím v nedohlednu a vůle změnit tuto situaci je slabá. Malé modulární reaktory jsou prezentovány jako dobrá „náhrada“ velkých elektráren a které by mohly využívat zrecyklované vyhořelé palivo. Jejich vývoj je také pouze „v plenkách“, přičemž zatím fungují jen 2 takovéto moduly, a to v Číně a Rusku. Podle vyjádření bývalé předsedkyně Komise pro jaderný dozor USA pro BBC je většina modulů jen teorií a nejsou ani v testování.[2]
Diana Fatiková, analytička InvestaGo
[1,2] Výhledová prohlášení vycházejí z předpokladů a aktuálních očekávání, která mohou být nepřesná, nebo z aktuálního ekonomického prostředí, které se může změnit. Taková prohlášení nejsou zárukou budoucí výkonnosti. Zahrnují rizika a další nejistoty, které je obtížné předvídat. Výsledky se mohou podstatně lišit od výsledků vyjádřených nebo implikovaných v jakýchkoli výhledových prohlášeních.
pexels.com
zdroj: archiv Diany Fatikové.