ZOO Praha – Expozice Arktida – nový domov ledních medvědů a tuleňů
Praha 8. června 2017
Expozice Arktida se stane domovem nejen medvědů ledních, ale také tuleňů a severských druhů ptáků. Umístěna bude v severní části Zoo Praha, a to konkrétně na místě dnešního výběhu kiangů a přilehlého okolí, včetně plochy doposud návštěvnicky nevyužívané. Celkové náklady na vybudování expozice by měly být 150 milionů korun. V urbanisticko-architektonické soutěži zvítězil projekt společnosti G. L. Architekti a autorem návrhu je akad. arch. Vlastimil Vagaday.
Arktida se bude skládat ze tří částí. Nejzajímavější bude expozice ledních medvědů, která bude mít dvě části, a to výběh pro samici a pro samce. Každý z nich bude mít vlastní bazén a zázemí. Součástí projektu je i porodnice umístěná tak, aby medvědice měla maximální možnou míru klidu.
Největším lákadlem expozice bude dozajisté podvodní tunel, který návštěvníkům umožní pozorovat lední medvědy i pod vodou. Lidé tak budou moci sledovat, jak se lední medvědi potápí a jak plavou pod hladinou.
Nová expozice nejen splní, ale v mnohém i předčí požadavky, které jsou nyní na chov těchto zvířat kladeny. Medvědi lední se tak zaslouženě dočkají po dlouhých letech nového domova, který jim poskytne ideální podmínky. Stávající expozice totiž pochází z třicátých let minulého století a i přes dílčí rekonstrukci v roce 1995 je již technicky a morálně zastaralá. Navíc je umístěna na jednom z nejteplejších svahů zoo. Tyto mikroklimatické podmínky v létě neumožňují držet medvědy jen ve venkovních výbězích a je potřeba jim trvale umožňovat přístup do chladnějších vnitřních prostor. Návštěvníci je tak mnohdy hledají marně, což expozice Arktida změní.
Zoo Praha chová lední medvědy nepřetržitě od roku 1932 a o deset let později se zde podařil zázrak. Tím byl první umělý odchov mláděte na světě, jednalo se o samičku Sněhulku.
Hned vedle ledních medvědů najdou domov tuleni. Ti byli naposledy v pražské zoologické zahradě k vidění v letech 1961 až 1962 (konkrétně se jednalo o tuleně bajkalské). Tito ploutvonožci, kteří rovněž najdou domov v nové expozici Arktida, se mohou těšit na venkovní bazén s přilehlými plážemi a řadou ostrůvků. V zázemí pak budou mít několik menších bazénků. Stejně jako lední medvědy, tak i tuleně bude možné pozorovat pod vodou v tunelu.
Zvířata v expozici Arktida:
Expozice Arktida se bude skládat ze tří samostatných jednotek. Vůdčí bude expozice ledních medvědů, následovat budou tuleni a dále bude postavena průchozí voliéra severských druhů ptáků.
Medvěd lední (Ursus maritimus)
Biotop: moře, tundra
Potrava: mořští živočichové
Velikost: tělo 2–2,5 m, ocas 7,5–12,5 cm, kohoutek 1–1,6 m
Váha: 150–800 kg
Rozmnožování: březost 195–265 dní, počet mláďat: 1–4
Je největším druhem medvěda (pokud nepočítáme některé poddruhy medvěda hnědého) a žije v nejdrsnějších podmínkách. Jeho domovem jsou sněhové a ledové pláně kolem severního polárního kruhu v Evropě, Asii i Severní Americe. Často přechází přes zamrzlou Beringovu úžinu z jednoho světadílu na druhý. Nejoblíbenější potravou medvěda ledního jsou tuleni, na které číhá u dýchacích otvorů v ledu. Dovede skvěle plavat, a tak loví i pod vodou. Je to samotář a jen během krátké doby námluv a páření samec vyhledává samici. Péče o mláďata je už pak záležitostí medvědice, která uprostřed polární zimy vyhrabe na chráněném místě hlubokou noru ve sněhu a ponechá jen malý větrací otvor. Jakmile se narodí bezmocná medvíďata (bývají často dvě nebo tři), zůstává s nimi matka tři měsíce v doupěti. Je tu teplo a mláďata rychle rostou díky tučnému mateřskému mléku. Po celou dobu samice nepřijímá potravu. Na jaře vyjdou mláďata poprvé ven, ale ještě dlouho poté následují matku a učí se lovit.
V červeném seznamu IUCN je medvěd lední klasifikován jako „Zranitelný” druh, celosvětová populace je rozdělena na 19 subpopulací, přičemž početnost mnohých z nich je klesající. Největším nepřítelem medvědů ledních v přírodě je ubývající zalednění a antropogenní faktory, včetně stále hojného lovu. Chov medvědů ledních v zoologických zahradách není nic jednoduchého, samice se často odmítají o mláďata starat, případně je usmrtí. Umělý odchov je obtížný vzhledem ke zvláštnímu složení medvědího mléka. V evropském regionu je podle mezinárodní databáze ZIMS chováno přes 120 medvědů ledních.
Tuleň obecný (Phoca vitulina)
Biotop: moře, mořské pobřeží
Potrava: mořští živočichové, převážně ryby
Velikost: tělo 1–1,9 m,
Váha: 80–140 kg
Rozmnožování: březost zhruba 9 měsíců, počet mláďat: 1
Tuleň obecný se vyskytuje v mořích severní polokoule, od mírného pásu až po subarktické vody. Je primárně obyvatelem mělkých pobřežních vod, zálivů i přístavů, nicméně byly u něj zaznamenány ponory až do hloubky 800 m. Loví v ústích řek a v okolí porostů chaluh, převážně menší druhy ryb, která tvoří hejna anebo druhy žijící těsně u dna. Kromě ryb patří do jeho jídelníčku také chobotnice a další druhy hlavonožců či korýši. Pokud neloví, odpočívá na skalách a útesech v pobřežní zóně, na odhalených bahnech anebo písečných lavicích. Na souši tráví proměnlivou dobu podle roční sezóny. Loví samotářsky, ale na pobřeží se tuleni sdružují do společenství až o několika stech jedincích. Nejsou však příliš společensky aktivní a většina komunikace ve skupině se omezuje na udržování vzájemných odstupů. Sezóna rozmnožování se liší podle oblasti výskytu, v severním Atlantiku je to v období květen-červenec. Samice rodí jediné mládě, obvykle na souši, výjimečně pak ve vodě. Kojí ho intenzivně po dobu 3-4 týdnů mlékem, které obsahuje až 50 % tuku. Během této doby mládě zněkolikanásobí svou porodní hmotnost (na 8-12 kg) a poté je samicí náhle odstaveno a opuštěno. Kromě sezóny rozmnožování je druhým sezónním mezníkem období výměny srsti, které probíhá po dobu zhruba tří týdnů během července a srpna.
Celosvětová populace tuleně obecného je odhadována na více než 500 tisíc jedinců. V minulosti byl hojně loven kvůli kůži a tuku a jako konkurent rybolovu, v moderní době některé populace (například v Baltském moři) ohrožují epidemie virových onemocnění. V evropském regionu je v chovech podle mezinárodní database ZIMS 210 tuleňů obecných.