Téměř 60 % Čechů musí vyhledat ambulantního specialistu mimo své bydliště. Zdravotní stav tisíců pacientů zhoršují i dlouhé čekací doby
Praha, 3. srpna 2025
Pro mnoho lidí se snaha dostat k odbornému vyšetření mění ve frustrující maraton. Na vyšetření se čeká měsíce, ordinace nestíhají, lidé dojíždějí i desítky kilometrů, péči odkládají – a nakonec končí tam, kam vůbec neměli mířit: na pohotovosti nebo v nemocnicích. Specializovaná ambulantní péče v Česku přestává zvládat nápor pacientů a její kolaps už má přímé dopady na zdraví obyvatel. Podle červencového průzkumu Sdružení ambulantních specialistů ČR a agentury Ipsos[1] až 85 % lidí uvedlo, že právě kvůli nedostupnosti ambulantního specialisty museli vyhledat akutní pomoc. Alarmující je i fakt, že téměř 58 % lidí si muselo vyhledat jiného ambulantního specialistu mimo své bydliště.
Výsledky průzkumu z letošního července mezi 2 100 respondenty výmluvně potvrzují to, co odborníci varovně opakují už roky: získat potřebné vyšetření je pro mnoho Čechů stále složitější a na termín u specialisty se často čeká i několik měsíců. Nejvíce se potýkají s nedostupností v oborech neurologie a ortopedie – zatímco v Praze má problém sehnat termín u ortopeda až 28 % respondentů, ve zbytku republiky je nejsložitější dostat se k neurologovi.
„Dlouhé čekací lhůty nejsou jen organizační komplikací. Představují reálné zdravotní riziko pro pacienta a znamenají nadměrnou zátěž pro zbytek systému. Jen 18 % pacientů čeká na vyšetření u ambulantních specialistů kratší dobu než 4 týdny. Téměř polovina z nich si musí počkat 1 až 3 měsíce a 30 % z nich dokonce déle než tři měsíce,“ vysvětluje problém MUDr. Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů, a dodává: „Rovněž data od samotných ambulantních specialistů z naší interní ankety z minulého roku potvrzují, že například k alergologovi se nový pacient dostane za méně než dva týdny pouze ve 2 % případů. U dětské psychiatrie je to do konce 0 %, u logopedie nebo kardiologie 6 %. V některých oborech je tak dostupnost péče fakticky jen iluzí. Největším kapacitním problémům čelí Liberecký kraj, kde 56 % respondentů uvedlo, že pociťuje nedostatek specialistů.“
Cesta za vyšetřením: 50 kilometrů není výjimkou
Ani geografická dostupnost péče neodpovídá realitě potřeb pacientů. Přes 56 % lidí uvedlo, že museli specialistu navštívit mimo své bydliště, a to i ve vzdálenostech několik desítek kilometrů. V Ústeckém, Jihočeském a Karlovarském kraji je dostupnost specialistů dokonce natolik kritická, že lidé akceptují i delší cestu – zhruba 20 % respondentů je ochotných cestovat za lékařem i více než 50 kilometrů. Řešení zdravotních potíží se tak často mění v logistickou výzvu a dojíždění za lékařem se tak stává běžnou součástí života, ačkoli zdravotní péče by měla být dostupná bez zbytečné časové a finanční zátěže.
Léčba se odkládá, stav se mezitím zhoršuje
Dopady špatné dostupnosti se však netýkají jen několika málo oborů nebo regionů – zdravotní následky pociťují tisíce lidí napříč republikou. Téměř třetina dotázaných uvedla, že se jim v důsledku nedostupnosti specializované ambulantní péče zhoršil zdravotní stav. Dalších 26 % přiznalo, že když nemají šanci se k lékaři dostat, svůj problém raději vůbec neřeší. Mnozí pak volí cestu nejmenšího odporu – rovnou míří do nemocnice nebo na pohotovost. Celkem 98,7 % respondentů potvrdilo, že kvůli chybějícím termínům muselo jednou nebo víckrát vyhledat akutní pomoc právě tam. Pouze 13,5 % dotázaných uvedlo, že si raději našli specialistu, který nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou. „Pacienti tak často končí na urgentních příjmech jen proto, že včas nesehnali termín u specialisty. Nemocnice tak vlastně se zpožděním zachraňují, co nestihla specializovaná ambulantní péče, což je zbytečně drahé, riskantní a dál to přetěžuje systém. Všechno, co jde řešit ambulantně, má být skutečně včas řešeno ambulantně,“ říká MUDr. Jojko.
Na péči u ambulantních specialistů si pacienti cení:
Zná můj zdravotní stav a medikaci – 71,6 %
Jsem u ně dlouhodobě léčený – 48,8 %
Osobnější, individuální přístup – 37,8 %
Stará se o mě jeden lékař, nestřídají se – 37,7 %
Nemám rád nemocniční prostředí – 13,9 %
Léčí celou rodinu – 9,7 %
Zkostnatělý systém a promarněná energie mladých lékařů
Přitom právě ambulantní segment by měl být první obrannou linií zdravotního systému – rychlý, přesný, dostupný. Místo toho je však dlouhodobě podfinancovaný, personálně oslabený a bez strategického směrování. Mladí lékaři do něj nemíří, protože chybí motivace, přehledný úhradový systém i stabilní podmínky. Ordinace vznikají živelně, a i zkušení poskytovatelé dnes často narážejí na administrativní překážky. „Ambulantní péče zůstává v roce 2025 slepým místem zdravotní politiky. Žádná kosmetická úprava systému nebo přesun peněz z jedné kapsy do druhé nic nevyřeší. Česká republika potřebuje funkční a dlouhodobě udržitelný model, který postaví pacienta – a s ním i mladé lékaře – do středu celé péče,“ uzavírá MUDr. Zorjan Jojko.
[1] Sběr dat byl realizován prostřednictvím aplikace Instant Research agentury Ipsos