Rozhovor s předsedou Senátu Parlamentu ČR Milanem Štěchem
Předseda Senátu Parlamentu České republiky je druhý nejvyšší ústavní činitel státu. Horní komora Parlamentu ČR jej volí vždy na začátku dvouletého funkčního období. Současným předsedou Senátu (od roku 1996 pátý v pořadí) je Milan Štěch, který je zároveň jediným senátorem, jenž vykonává mandát senátora v jediném obvodu od samotného založení Senátu v roce 1996. V roce 2014 byl na šest let zvolen za Pelhřimovsko a Jindřichohradecko.
Předseda Senátu na základě zákona o jednacím řádu Senátu (č. 107/1999 Sb.) zastupuje horní komoru navenek, podepisuje její zákonná opatření a usnesení. Současně dává souhlas k případnému stíhání senátora nebo soudce Ústavního soudu, který byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Dále pak svolává, zahajuje a ukončuje schůzi Senátu a stanovuje pořadí, v němž jej budou místopředsedové zastupovat v průběhu funkčního období. V době přerušení zasedání svolává komoru ke schůzi před stanoveným termínem, přerušuje schůzi při nepořádku, nebo není-li komora schopna se usnášet. Vyhlašuje volby prezidenta České republiky. Nově zvolený prezident do jeho rukou skládá přísahu a může se vzdát i svého úřadu.
Rozhoduje také o použití státních vlajek na budovách sídla Senátu, jmenuje a odvolává, po schválení Organizačním výborem, vedoucího Kanceláře Senátu, oznamuje prezidentovi republiky a ministrovi vnitra, že mandát senátora zanikl v průběhu jeho volebního období, s výjimkou případů, kdy mandát senátora zanikl v posledním roce před uplynutím jeho volebního období.
Pokud se uvolní úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší mu podle článku 66 Ústavy výkon příslušných funkcí prezidenta původně svěřených předsedovi Poslanecké sněmovny.
Disponuje jedním ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.
S předsedou Senátu Milanem Štěchem vedl rozhovor pro České novinky1.eu Svetozár Plesník.
ČN: Začátkem března jste se zúčastnil ve Varšavě jednání předsedů parlamentů zemí Visegradské skupiny. Jednalo se o aktuálních problémech Evropské unie a možnostech hlubší spolupráce Česka, Slovenska, Maďarska a Polska na úrovni Visegradské skupiny. Jak hodnotíte uvedené jednání z hlediska řešení migrační krize pro země V4 a hlavně dopad na Českou republiku? Jaká další témata aktuálně na podobných platformách převažují?
MŠ: Ve Varšavě se jednalo o pravidelném setkání předsedů komor národních parlamentů, Visegrádské skupině letos předsedá Polsko. Co se týká problematiky migrační krize, máme na úrovni parlamentů V4 dlouhodobě shodné postoje – odmítáme jakékoliv přerozdělovací kvóty a od začátku považujeme za potřebu maximálně pomáhat v těch zemích, kde migrace vznikla, tedy tam, kde probíhají válečné operace a boje. To jsou země arabské, včetně některých zemí severní Afriky a Afghánistánu. Jednali jsme o potřebách ochrany Schengenské hranice na celém jejím území. Na uvedenou ochranu se musí vyčlenit a vynaložit potřebné prostředky. Jsem rád, že postoje Visegrádu dnes přebírá větší počet zemí, které jsou členy EU a je to i hlavní směr politiky Evropské komise. Další témata jednání byla věnovaná problému, který je spojený s Brexitem, tady se také shodujeme. Na jedné straně si přejeme, aby vystoupení Velké Británie z EU proběhlo důstojně, aby se mohlo dále s VB komunikovat, na druhé straně musí vyjednavači EU hájit pozice členských zemí. V tomto směru je vyjednávání pro Poláky velice důležité z důvodu určitého volného pohybu osob, protože hodně Poláků ve Velké Británií pracuje. České republiky se tento problém v takové míře netýká, ale vše se teprve ukáže u dalšího vyjednávání. Co se týká vyjednávacích pozic, je ve V4 shoda. Určité rozdílné názory jsou v otázce otevíraní smluv, které upravují pravidla jednání a konání EU, zejména Lisabonské smlouvy. Domníváme se shodně se Slovenskem a Maďarskem, že není vhodná doba otevírat tyto smlouvy, jelikož by nás to odvádělo od řešení aktuálního problému. Poláci se domnívají, že je potřeba smlouvy otevřít a jednat o jejich změně. Dále se informujeme o otázkách příhraniční spolupráce, problematice životního prostřední a rozvoje dopravní infrastruktury. Naše jednání navazují na jednání premiérů V4.
ČN: Zúčastňujete se celé řady mezinárodních summitů a jednání. Jak je Česká republika vnímána na mezinárodních summitech? Považují Českou republiku větší státy za partnera nebo zlehčují naše postavení?
MŠ: Já jsem se nikdy nesetkal s tím, že by někdo znevažoval postavení České republiky, nebo nebral stanovisko jejich představitelů vážně. My jsme dnes chápáni jako součást V4. Jsem rád, že naše stanoviska k řešení problémů, např. migrace, se ukazují po určitém čase jako velice přesná a fundovaná.
Nesetkal jsem se s tím, že by středoevropské země nebyly brány jako rovnocenný partner na jednotlivých jednáních.
Problém vidím v tom, že občané „staré“ EU si myslí, že naše země dostávají finanční podporu jako další členské státy. Nevidí, kolik finančních prostředků se odvádí zpět do fondů formou dividend a dalších poplatků. Západní státy evropského společenství na nás neprodělávají. Naopak je potřeba otevřít otázku, aby nedocházelo k tak velkému odlivu financí z hlediska malých personálních nákladů proti pracovním výkonům. Z naší strany by se měla omezit levná výroba různých součástek, využívaných skladů pro firmy a hlavně začít jednat o navýšení mezd.
ČN: Mohl byste jako předseda Senátu dát impuls k tomu, aby se uvažovalo o posílení kapacity Evropské unie při budování jednotného postupu k integraci a lepších hodnot z hlediska bezpečnosti EU?
MŠ: Česká republika se připojila k zemím, které hovoří vážně o evropské bezpečnosti. Nejsem za vytvoření nějaké nové „unijní armády“, ale o koordinaci ozbrojených a bezpečnostních sborů našich zemí „27“ k obraně Schengeských hranic a celého území unie. Je potřeba vytvářet společné mise k ochraně našich společných zájmů proti terorismu. Jsem optimista a věřím, že IS bude dřív nebo později poražen. Ale nebezpečí terorismu stále hrozí, a proto je potřeba investovat do ozbrojených a bezpečnostních sborů vice finančních prostředků a moderních technologií. Je potřeba se neustále zabývat řešením bezpečností politiky ve všech směrech a ve všech státech unie a vzájemně ji koordinovat.
ČN: Od roku 1996 jste pátý předseda Senátu. Co považujete na Vaší práci předsedy Senátu za nejdůležitější?
MŠ: Povinnosti Senátu jsou dané částečně v Ústavě a především v jednacím řádu. V Senátu jsem od jeho znovuobnovení v roce 1996, takže si můžu dovolit tvrdit, že mám určitý přehled o jeho činnosti. Nejdůležitější je připravit jednání Senátu tak, aby probíhalo demokraticky, v souladu se zákonem a byl prostor pro demokratickou diskuzi a transparentní hlasování o zákonech tak, aby kroky Senátu nemohly být zpochybněné. Snažím se, aby se odložily stranické bitvy při hlasování o některých zákonech, a aby se k hlasování přistupovalo s občanským nadhledem. Musíme mít pragmatický přístup, dbát na to, jak budou schvalované zákony vypadat a jaký budou mít dopad na občany. Jsem rád, že složení Senátů je tvořeno z výrazně regionálních osobností, které mají dostatek životních zkušeností, mají denní kontakty s občany a mohou je promítat do jednání horní komory.
Byl bych rád, kdyby se Senátu dařilo, pracovalo se korektně, zodpovědně a ve prospěch občanů.
ČN: Jaký je Váš názor na činnost a zapojení záložních vojáků a důstojníků z hlediska posílení evropské bezpečnosti a spolupráce v rámci EU a NATO?
MŠ: Přivítal jsem, že se v České republice stále více počítá a pracuje s aktivními zálohami a vojáky v záloze a myslím si, že máme dobrý příklad např. ve Švýcarsku, kde jsou „záložáci“ součástí obranného systému státu. Je důležité, že příslušníci aktivních záloh mají kladný vztah k této činnosti. Někteří příslušníci aktivních záloh to dělají z přesvědčení, někteří z lásky a někteří to mají jako hobby. Je potřeba nadále vzbuzovat u našich občanů národní hrdost a připravovat zálohy k obraně vlasti, protože máme neblahé a bolestivé zkušenosti ze dvou válek v minulém století. Proto je potřeba zvyšovat nejen českou, ale i evropskou hrdost. Z hlediska národní obrany ponechám na posouzení a rozhodnutí odborníků, jak se bude s aktivními zálohami pracovat, jak se budou využívat a připravovat k další obranné činnosti a obraně evropských hodnot.
ČN: Považujete se za profesionálního politika? Jak si případně profesionálního politika představujete, máte nějaký vzor?
MŠ: Považuji se za profesionálního politika, za politika, který vzešel od „píky“. Začal jsem pracovat manuálně, následně jsem byl hospodářský pracovník, prošel jsem ve v Senátu – horní komoře Parlamentu – a myslím, že mám bohaté životní zkušenosti, které se snažím využívat ve své práci. Moji rodiče byli sedláci a díky rodičům, kteří mi dali základy do života, se snažím používat zdravý selský rozum na prvním místě. Můžu říci, že to funguje. Mé názory berou i velice vážení a vzdělaní lidé z akademických a vědeckých kruhů. Těchto lidí si velice vážím, velice úzce spolupracujeme a vzájemně se názorově doplňujeme.
Mám několik vzorů z politického života, ale žádný nebudu uvádět. Můj názor by mohl být zavádějící z hlediska mého soukromého názoru a pohledu na tohoto člověka – žádný člověk není dokonalý.
Děkuji za rozhovor….