Michal Dlouhý: Vrah usvědčený po dvanácti letech

Praha 1. června 2018

V únoru 1936 se na četnickou pátrací stanici v Nitře obrátil velitel četnické stanice Nemecké Pravno vrchní strážmistr Antonín Brychta se žádostí o spolupráci při pátrání po zmizelé dívce.

Již v roce 1923 zmizela z Nemeckého Pravna osiřelá mladistvá služebná Anna Petrovičová. Obecně se v obci mělo za to, že Petrovičová odešla někam sloužit a proto se po ní nikdo nesháněl. Až po letech se začalo mezi lidmi vyprávět o záhadném zmizení dívky a tyto pověsti se donesly na podzim roku 1935 až na místní četnickou stanici. Jelikož pátrání formou rozesílání dotazníků po všech četnických stanicích na Slovensku nepřineslo žádný výsledek, pojali četníci v Nemeckém Pravně podezření, že dívka mohla být zavražděna.

Šetřením četníci z nitranské pátrací stanice zjistili, že Anna Petrovičová byla v době svého zmizení těhotná. Jejím milencem byl kočí Josef Tonhauser z Brezan. O Tonhauserovi však bylo v domovské obci zjištěno, že v roce 1923 odešel neznámo kam.

Ke zjištění nějakých informací k Josefu Tonhauserovi bylo využito Policejního věstníku a na základě uveřejněného pátrání bylo zjištěno, že uvedený muž žije v obci Čierna Lehota na středním Slovensku. Příslušná četnická stanice Slavošovce, k Josefu Tonhauserovi neměla žádný záznam.

Osazenstvo četnické pátrací stanice v Nitře

Nezbývalo, než se vydat služebním automobilem do Čierne Lehoty. Hlídka nitranské pátrací stanice ve složení praporčík František Šádek a štábní strážmistr Jaroslav Dřevický a štábní strážmistr Rudolf Votruba nejprve navštívila obecního starostu. Avšak ani starosta obce neměl k Tonhauserovi žádné negativní informace, kterých by četníci mohli využít.

Praporčík Šádek se rozhodl využit momentu překvapení. V přítomnosti obecního starosty oslovil Josefa Tonhausera: „Tak už Vás dvanáct roků hledáme proto, že jste zabil Anku Petrovičovou…“  Přitom si byl velmi dobře vědom, že nikdo není tak výborný herec, aby v jeho tváři nebylo možno rozpoznat, že je pachatelem činu, pokud jím skutečně byl a četníkovým výrokem takto byl nečekaně přímo obviněn. Tonhauser se sice snažil tvářit lhostejně a tvrdil, že o dvanáct let starém zmizení Petrovičové nic neví. V jeho očích však bylo vidět, že nemá čisté svědomí…

Služebním automobilem pátračky byl proto odvezen do Nemeckého Pravna, kde byl na místní četnické stanici po celý zbytek dne až do půlnoci nepřetržitě vyslýchán. Až poté vyčerpaný doznal, že svojí těhotnou milenku  Annu Petrovičovou zabil, když na něho naléhala, aby si jí vzal.

Vypověděl, že si u svého lůžka na patře stodoly připravil motyku a když k němu Petrovičová jako obvykle lezla po žebříku na patro spát, oslnil ji elektrickou svítilnou a pak jí zasadil smrtelnou ránu motykou do hlavy. Dívka z žebříku spadla dolů na mlat, odkud ji vynesl a na přilehlé zahradě zakopal. Přitom odstranil opatrně drny a pak trávu na hrobě zaléval, aby neuvadla a nebylo poznat, že zde bylo kopáno.

Po okolí pak rozhlásil, že jeho milá odešla sloužit do Bratislavy, odkud mu napsala, že hodlá spáchat sebevraždu.

Ještě v noci ukázal četníkům místo v zahradě, kde mrtvolu dívky zakopal. Následující ráno byl na místo opět přiveden a sám zde ostatky své oběti vykopal. V lebce byla velká díra od úderu motykou.

Vykopaná mrtvola Anny Petrovičové

 

Při výslechu před vyšetřujícím soudcem uvedl: „Pro jednu ženskou naděláte řečí. Však jich je na světě dost…“ Porotou krajského soudu v Nitře byl Josef Tonhauser odsouzen za zločin vraždy podle § 278 na dvacet let káznice.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PÁTÉ PŘIKÁZÁNÍ, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha obsahuje tři desítky povídek o vyšetřování nejtěžších zločinů, tj. vražd jak četníky z pátracích stanic, tak i příslušníky jednotlivých četnických stanic. Kniha byla vydána v tistěné i v elektronické podobě a je k dostání na www.kosmas.cz. Zajímavé informace o autorovi získáte na www.cetnik-michal-dlouhy.cz