Hubert Wolf: Konkláve- tajemství papežské volby

Praha 29. května 2018

Habemus Papam! Německý církevní historik Hubert Wolf  v knize KONKLÁVE odhaluje všechna tajemství papežské volby.

Potká bývalý papež toho současného a ten první povídá… Že to zní jako hloupý protikatolický vtip? Vůbec ne, to je přece výjimečnost současné doby, neboť poprvé v papežské historii, počínaje svatým Petrem, se stalo, že Benedikt XVI. v roce 2013 odstoupil a na jeho místo byl zvolen papež František.

Německý církevní historik Hubert Wolf je českým čtenářům již znám knihou Případ Sant’Ambrogio – utajený skandál římských řeholnic, kterou vloni vydalo rovněž nakladatelství PROSTOR. Nyní vychází jeho další kniha s názvem KONKLÁVE – TAJEMSTVÍ PAPEŽSKÉ VOLBY, v níž se lze dozvědět o veškeré historii papežů a též jejich volby, která se v průběhu staletí pochopitelně vyvíjela.

Wolf papežské téma obhlíží velmi přístupně, a tak postupně zodpovídá všechny podstatné otázky: Kdo volí papeže? Kdo se vlastně může stát papežem? Kde se volí papež? Jak se volí papež? Co papeže dělá papežem? Jak tajná je papežská volba doopravdy? Jak papež odstupuje?

Po zavření této knihy, jež se čte jako dobrodružný příběh, tedy odchází člověk notně vzdělán. Třeba se následně může pochlubit tím, že ví, že konkláve je shromáždění kardinálů k volbě papeže – z latinského conclave, tedy „pokoj (na klíč)“.

Samotné konkláve bylo – řečeno dnešním technologickým jazykem – vyvinuto poté, co v roce 1268 zemřel ve Viterbu papež Kliment IV. Shromáždění a volba dalšího papeže se tehdy konala vždy tam, kde předchozí papež zemřel. Avšak viterbská jednání nikam nevedla, trvala již více než osmnáct měsíců, tři volitelé mezitím zemřeli a jeden zmizel bůhvíkam.

To však ještě nebyl konec, neboť kardinálové měli díky dostatku dobrého jídla a pití pořád dost času, a tak nebyl důvod ke spěchu. Až když obyvatelé Viterba strhli střechu papežského paláce, začalo se konečně něco dít. Ovšem volba se dala skutečně do pohybu teprve, když bylo zamezeno i v tom, aby kardinálové dostávali byť jen chléb  a vodu. Po 1006 dnech byl zvolen Řehoř X.

Německý církevní historik ve své knize též odhaluje, že výraznou reformu ve volbě papežů připravil populární Jan Pavel II., a to právě s ohledem na moderní dobu. Autor rovněž rozebírá problematičnost přívlastku, který po odstoupení začal používat Joseph Ratzinger, tedy „emeritní“ papež.

Hubert Wolf: KONKLÁVE – TAJEMSTVÍ PAPEŽSKÉ VOLBY (anotace)

Volbu papeže, Kristova zástupce a následovníka apoštola Petra na jeho stolci, provázely v dějinách mnohé problémy. Jak zajistit, aby se na tento akt volitelé v klidu soustředili, jednali podle nejlepšího svědomí, pokud možno bez průtahů, aby se nerozutekli, kde je to pravé místo, kam neproniknou intriky a vlivy představitelů světské moci? Jedině v izolaci v uzavřeném prostoru, tedy v konkláve.

Od doby vzniku ve 13. století funguje konkláve podle ustálených principů, z nichž jeden – naprosté utajení interních informací – nebyl vždy naplňován zcela úspěšně. I díky tomu může fundovaný autor čtenáři zprostředkovat některé nečekané, mnohdy bizarní okolnosti a podrobnosti týkající se samotné volby i osobností papežů. Zasvěceně také obeznamuje s místem, kde se tradičně volební akt odehrává, s papežskými symboly a inauguračními rituály. Závěrem v osobité vizi vykresluje podobu volby podle nového dekretu, jak by se mohla odehrát v nedaleké budoucnosti.

Z německého originálu Konklave. Die Geheimnisse der Papstwahl, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck v Mnichově v roce 2017, přeložila Daniela Petříčková

Odpovědná redaktorka Hana Davidová

256 stran, MOC 297 Kč

Vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2018

První vydání

 

Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a studiu významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu.

Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. Jedná se například o knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše). V českém překladu vydalo nakladatelství PROSTOR v roce 2017 jeho knihu Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic.

 

Ukázka z knihy KONKLÁVE – TAJEMSTVÍ PAPEŽSKÉ VOLBY, str. 179

Zakázaný deník z konkláve

„Neděle 17. dubna 2005. Odpoledne jsem se ubytoval ve svém pokoji v Domě svaté Marty. Když jsem si odložil zavazadla, pokusil jsem se otevřít okenice, protože byla v pokoji tma. Nepodařilo se mi to. Jeden spolubratr se kvůli stejnému problému obrátil na sestry, které dům spravují. Myslel si, že se jedná o technický problém. Sestry mu vysvětlily, že okenice jsou zapečetěné. Konklávní klauzura… Nová zkušenost, skoro pro všechny z nás. Ze sto patnácti kardinálů se volby papeže již účastnili jenom dva.“ Těmito větami začíná „zakázaný“ deník jednoho kardinála, který se po smrti Jana Pavla II. podílel na konkláve, z něhož vzešel Joseph Ratzinger coby Benedikt XVI.

První volební kolo začíná v pondělí 18. dubna v 16.33. Sto patnáct kardinálů se odebírá do Sixtinské kaple a zaujímá svá místa. Každému je předán – jak dále referuje anonymní kardinál – jeden hlasovací lístek, ten vyplní a přejde podle předepsaného způsobu k urně. Krátce po 19. hodině jsou hlasy sečteny: Ratzinger dostává sedmačtyřicet hlasů, Jorge Mario Bergoglio deset, Carlo Maria Martini devět, Camillo Ruini šest, Angelo Sodano čtyři, Óscar Maradiaga tři, Dionigi Tettamanzi dva hlasy; dále dostává třicet kardinálů po jednom hlase. Dvoutřetinové většiny není dosaženo, což také signalizuje čekajícímu davu na Svatopetrském náměstí černý kouř z komína Sixtinské kaple.

Kardinálové jedou autobusem zpátky do Domu svaté Marty a okolo 20.30 večeří. „Izolace byla skutečně naprostá. Televize, rádio a noviny byly nedostupné. Telefony a mobily byly zablokované. Ale mohli jsme spolu mluvit.“ A ačkoli bylo zakázané Dům svaté Marty opustit, údajně to vášnivý kuřák kardinál José da Crux Policarpo nevydržel a vyšel před dveře, „aby si zapálil dobrý doutník“.

Úterý 19. dubna začíná v 7.30 společnou slavnostní mší v Domě svaté Marty, pak se autobusem opět přejíždí do Damasova dvora. Několik kardinálů, mezi nimi Walter Kasper, však dává přednost procházce, dlouhé pár stovek metrů, okolo apsidy Svatopetrského dómu, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Druhé volební kolo začíná v 9.30; Ratzinger dostává pětašedesát hlasů, Bergoglio překvapivě pětatřicet, Sodano si přijde na čtyři a Tettamanzi na dva – dvoutřetinové většiny ve výši sedmasedmdesáti hlasů opět není dosaženo. Bezprostředně následuje třetí volební kolo, v němž Ratzinger získává dvaasedmdesát hlasů a Bergoglio čtyřicet, Darío Castrillón pak jeden hlas.

Kardinálové se odebírají do Domu svaté Marty na oběd. Čtvrté volební kolo začíná odpoledne v 16.30. „I kardinál Ratzinger … si při sčítání pečlivě zaznamenává hlasy na papír, a když je okolo 17.30 překročeno kvorum sedmasedmdesáti hlasů, zavládne v Sixtinské kapli ticho, po němž následuje dlouhý potlesk,“ konstatuje se v „zakázaném“ deníku. Nakonec dostane Ratzinger čtyřiaosmdesát hlasů, Bergoglio šestadvacet a kardinálové Christoph Schönborn, Giacomo Biffi a Bernard Law po jednom.

Top secret: pravidla utajení

Vlastně by takové deníkové záznamy o konkláve Benedikta XVI. vůbec neměly existovat; vždyť se přece velká část předpisů konstituce Universi Dominici gregis z roku 1996 věnuje právě nejpřísnějšímu utajení.

Kardinálové musejí složit velmi závaznou přísahu: „Především však slibujeme  a přísaháme v bezpodmínečné víře, že ve vztahu k duchovním i laikům zachováme mlčenlivost o všem, co se jakýmkoli způsobem dotýká volby papeže a co se odehrává na volebním místě a přímo nebo nepřímo se týká hlasování; toto tajemství neprozradíme v žádném případě ani během volby nového papeže, ani po ní, ledaže by to papež sám výslovně povolil. Rovněž slibujeme a přísaháme, že nikdy nepodpoříme jakékoli vměšování a opozici ani nebudeme nakloněni nějaké jiné formě, jíž by se světské autority jakéhokoli postavení a stavu nebo jakékoli skupiny či jednotlivci pokusili zasahovat do papežské volby.“ Potom jednotliví kardinálové přísahají: „A já, N. N., slibuji, zavazuji se a přísahám.“ Poté položí ruku na evangelium a pokračují: „K tomu nechť mi pomáhá Bůh a svatá evangelia, jichž se dotýkám vlastní rukou.“

Zároveň by měly být využity veškeré technické možnosti, aby se zabránilo odposlechu Sixtinské kaple zvenku. Dále je nutné po každém volebním kole v bubínkových kamnech kaple spálit nejen vyplněné volební lístky, ale i výsledkové listiny, které vyplňují volební asistenti. Ti, kteří čekají na Svatopetrském náměstí, vidí jen černý kouř.

Rovněž všechny soukromé poznámky, jež si dělají kardinálové během konkláve, je nutné podle předpisů Jana Pavla II. neprodleně zničit: „Všem a jednomu každému  z oprávněných kardinálů přikazuji, aby – pro bezpečné utajení – všechny druhy poznámek, které si pro sebe pořídili o výsledku jednotlivých kol, vydali kardinálovi-komořímu nebo jednomu ze tří asistujících kardinálů. Tyto poznámky mají být spáleny spolu s hlasovacími lístky.“

Vzdor těmto přísným předpisům mohla existovat řada důvodů, které dovedly nějakého kardinála k tomu, že porušil tuto slavnostní přísahu. V současnosti jsou takovéto „tajné“ informace z uzavřeného prostoru konkláve pokládány za senzační. Vycházejí vstříc nesmírné lidské zvědavosti, neboť každý by jistě rád věděl, co se v konkláve, které je naprosto odtrženo od světa a skryto za vysokými zdmi Vatikánu, skutečně odehrává.

Jestliže je „zakázaný“ deník skutečně autentický, lze z něj získat důležitý vhled do dění. Např. se tu popírá rozšířená pověst, že zásadním protihráčem Josepha Ratzingera na konkláve roku 2005 byl emeritní arcibiskup milánský, jezuita Carlo Maria Martini, který byl nasazen jako „liberál“ proti „reakcionářskému“ prefektovi kongregace pro nauku víry, jak to chápala veřejnost. Pokud jsou informace tajných záznamů správné, pak byl současný papež František již během této volby nejvážnějším protikandidátem pozdějšího Benedikta XVI. Kromě toho disponoval Bergoglio v třetím volebním kole se svými čtyřiceti hlasy blokační menšinou, která by mohla zabránit volbě Ratzingera – kdyby Jan Pavel II. neodstranil od pětatřicátého kola závaznou dvoutřetinovou většinu. Pak by vše směřovalo, jako již tolikrát v církevních dějinách, k hledání třetího, kompromisního kandidáta.

Nelze s jistotou rozhodnout, je-li tento deník „pravý“ a zdali vskutku pochází od nějakého volitele, nebo jestli byl jen šikovně sestaven. Identita autora nikdy nevyšla najevo. Je zajímavé, že touto oklikou přes „zakázané“ prameny, historicky spíše nespolehlivé, se dříve nebylo při papežské volbě nutné ubírat.

www.eprostor.com

Mgr. Denisa Novotná