Milena Městecká: Z Žihle do Mladotic se vzpomínkou na transport smrti
Praha 23. května 204
Na letošní vzpomínkový pochod se v sobotu 18. května sešlo na žihelském nádraží přes nepřízeň počasí dvacet účastníků na startu tradiční cesty osvobozených vězňů z transportu smrti. Vydali se letos do 10 km vzdálených Mladotic.
Na nádraží u pamětní desky žihelského transportu nám letos naštěstí jen mrholilo, na cestu nás čekalo na květen dost chladné počasí. Pro vězně transportu smrti to bylo koncem dubna 1945 o mnoho horší, k ránu byly i mrazíky a velká část vězňů byla ve dne v noci v otevřených vagónech-uhlácích. I letos jsme si to vše připomněli hned při startu v místech, kde tento vlak smrti 22. dubna 1945 na více než 10 dní zastavil. Přijela za námi jako každým rokem i paní Alena Staňková, vnučka plukovníka Vyhnise, jednoho z vězňů transportu smrti z koncentračního tábora Buchenwald. Jeho propuštění z transportu bylo impulsem pro krajně nebezpečnou záchrannou akci ze strany mladotických a kralovických občanů. Jejich ojedinělý a odvážný čin tyto každoroční pochody připomínají, stejně jako památku všech vězňů, kteří navzdory pomoci transport smrti nepřežili. Vloni nám smutný osud jednoho z nich, Vladimíra Jurči, který zemřel nemocí a vyčerpáním 25. dubna, pouhý den před osvobozením českých vězňů, přijel připomenout jeho vnuk Vladimír Doskočil.
Z nádraží proto směřovaly naše kroky k hrobu a památníku obětí žihelského transportu na hřbitově. Vzpomínali jsme cestou na slova pana Jaromíra Patejdla z Mladotic, jenž nás několikrát v minulých letech doprovodil a sdělil své svědectví těžké doby, kdy mu bylo pouhých dvanáct let. Dům jeho otce, mlynáře Patejdla v Mladoticích, se stal jedním z hlavních útočišť pro osvobozené vězně, odtud pro ně vyjel do Žihle i nákladní vůz 26. dubna 1945. Především bylo hrozné, jak byli vězni zbědovaní, dospělí muži vážili kolem 40 kg i méně, byli vyhladovělí, trápila je obrovská žízeň, měli mnoho hnisavých zranění a boláků, mnozí byli nemocní. Stáli, leželi a spali celé dny ve špíně a výkalech. Pro nás nepředstavitelné utrpení dosvědčuje hromadný hrob 273 obětí na hřbitově v Žihli. Jsou to ti, které transport přivezl mrtvé v tzv. „pojízdné márnici“ a k nim přibylo mnoho dalších, kteří každý den umírali ve vagónech. Na hřbitově jsou dnes řádně pohřbeni v rakvích po poválečné exhumaci. V době hrůz žihelského transportu byli jen naházeni do vykopaných jam za hřbitovní zdí. Známe jména 46 obětí transportu díky historikovi Josefu Vorlovi, který po válce historii transportu pečlivě zmapoval.
Vzpomínka z daleka – mladíci z města Beverwijk
Naše cesta směřovala dále přes Přehořov. Zastavili jsme zde na cestě do Mladotic stejně jako osvobození vězni, stále ještě neschopní uvěřit, že jsou opravdu volní. Na naší zastávce jsem účastníkům pochodu, kteří už nabrali hezké tempo, vysvětlila, že šlo v rámci transportů smrti o osvobozovací akci zcela výjimečnou. Nebezpečí bylo velké, stále byla válka, nikdo nevěděl kdy skončí. Častá otázka byla, kdo vlastně se v transportu nacházel. Osvobození vězni byli převážně Češi a několik cizinců, kterým se za Čechy podařilo prohlásit. Dohromady s kralovickou akcí se podařilo zachránit 84 vězňů. Byl to jen zlomek z celkového počtu, transport smrti vezl původně na 6 500 vězňů našlapaných po stovkách ve vagónech. Šlo u mužské vězně, některé židovské, mnoha národností, nejvíce Rusů, tedy vězňů ze Sovětského svazu, Poláků, Čechů, Francouzů, Italů, Belgičanů, také Němců nebo Holanďanů.
K posledně jmenované národnosti nás potěšila vloni důležitá vzpomínka a vzácná informace. Zároveň to bylo další svědectví nacistické zvůle, přinášející utrpení a smrt mnohých nevinných civilních obyvatel. Kontaktovali nás dva holandští badatelé Cor Bart a Bart Vuijk, kteří sledují a objasňují historii tragédie nazvané Beverwijkská razie (www.razziabeverwijk). V holandském městě Beverwijk nacisté provedli razii ve všech rodinách poté, co byli během března a dubna 1944 zavražděni místními odbojáři tři holandští nacističtí pohlaváři. Němci jako rukojmí uvěznili všechny mladíky ve věku od 18 do 25 let s tím, že je propustí, až naleznou vrahy. V červnu, kdy vrahy dopadli, však chlapce odeslali na nucené práce do Německa, skončili v krutém pracovním táboře Zöschen. Všichni tito mladíci se ocitli v závěru války v žihelském transportu – alespoň ti, kteří přežili. Nevrátilo se totiž 65 z původního počtu 486 odvlečených mladíků. V budoucnu bychom rádi této historii věnovali v Žihli vzpomínku u památníku obětí.
Na závěr našeho pochodu v Mladoticích u pomníku obětem válek přečetla Irena Kutějová dopis s poděkováním mladotickým občanům od jednoho ze zachráněných, pana Kamlacha z Lipí. Napsal jej před 20 lety, ve svých 85 letech.
Věřím, že napřesrok se při 80. výročí událostí v Žihli a okolí sejdeme opět v hojném počtu!
foto: Milena Městecká
autorka knihy Evropa v agonii pochodů smrti
