Smetanův Dalibor slavnostně zahájí Rok české hudby na Moravě
Brno, dne 24. ledna 2024
V Janáčkově opeře NdB zazní Dalibor po téměř třiceti letech, tentokrát v koprodukci s Welsh National Opera a jako součást projektu Smetana200. Slavnostní zahájení Roku české hudby na Moravě se uskuteční za přítomnosti předsedy vlády Petra Fialy, ministra kultury Martina Baxy a primátorky statutárního města Brna Markéty Vaňkové 2. února 2024 v Janáčkově divadle.
Drama o touze po pomstě, milostné vášni i politických intrikách, to je Smetanův Dalibor. Romantická tragédie, která poprvé zazněla u příležitosti položení základního kamene Národního divadla, přináší stále aktuální témata. Otevírá současné otázky, na které nelze snadno odpovědět. Byl Dalibor padouch nebo hrdina? Vždy záleží na úhlu pohledu. Jde o mnohem více než jen o převyprávění středověké pověsti o rytíři Daliborovi z Kozojed, který se naučil ve vězení hrát na housle.
„Po úspěšném provedení Smetanovy Libuše na BVV chceme pokračovat v novém pohledu na Smetanovo dílo, tentokrát z pohledu zahraničních inscenátorů nezatížených českou interpretační tradicí. Návrat dirigenta Tomáše Hanuse a Davida Pountneyho do Janáčkovy opery slibuje silný umělecký vklad ke smetanovskému výročí. Velice si vážím podpory Ministerstva kultury v rámci projektu Roku české hudby 2024, která je pro tuto koprodukční inscenaci zcela klíčová,“ doplňuje Jiří Heřman, umělecký šéf Janáčkovy opery NdB.
Premiéra slibuje dramatické napětí, vášeň a politické intriky. David Pountney, vášnivý propagátor české opery, představí divákům současný pohled na Daliborův příběh.
„Dalibora už režíruji podruhé, poprvé to bylo pro edinburský festival. Je to výzva, protože Smetana kombinuje některé hudebně velmi jednoduché nápady s velmi sofistikovanými a zajímavými momenty. V Daliborovi používám určitou ironii díky konceptu, že Milada na začátku vlastně neříká pravdu a přehání svou prezentaci u soudu. To tomu dává trochu ironického odstupu, což si myslím pomáhá dostat se k zajímavějším polohám postav. Sám Dalibor je plný zajímavě nejednoznačných prvků. Jeho postava je trochu agresivní hrdina a zároveň melancholický básník. Nesnažíme se být příliš realističtí, ale vykročit do teritoria symboliky skrze zobrazení hudebních nástrojů, harfy, houslí a violoncella na jevišti,“ říká režisér David Pountney.
Při příležitosti výjimečné spolupráce s Welsh National Opera se do Brna vrací i světoznámý dirigent Tomáš Hanus.
„Podle úspěchu u publika považujeme některé opery za velmi žádané a naopak některé za málo hrané či skoro zapomenuté – ať už právem nebo neprávem. Na Dalibora nic z toho neplatí. Nehraje se sice tak často, ale kdo ho jednou ochutná, rád se k němu vrátí. Nádherná, vášnivá hudba! Příběh, který může rezonovat i dnes. Věřím, že si tuto operu obecenstvo zamiluje,“ doplňuje Tomáš Hanus.
Inscenace má mezinárodní hvězdné obsazení. V roli krále Vladislava se představí Tomasz Konieczny.
„V našich dějinách je král Vladislav Jagellonský považovaný za poměrně slabého, flegmatického panovníka… A také v opeře hodně váhá, přemýšlí, rozjímá. Vystupuje tu jako politik se všemi svými slabostmi i velikostmi. Hudba, kterou složil Bedřich Smetana pro tuto roli, je nádherná a opulentní. Také čeština, která pro nás, Poláky, zní velmi půvabně, trochu roztomile, je krásná a neuvěřitelně sympatická,“ říká Tomasz Konieczny.
V roli Dalibora z Kozojed se mohou diváci těšit na Petera Bergera a jako Milada se představí maďarská sopranistka Csilla Boross. Inscenace se představí i v rámci festivalu Smetanova Litomyšl v červnu 2024.
Bedřich Smetana
Dalibor
Libreto Josef Wenzig
Hudební nastudování Tomáš Hanus
Režie David Pountney
Scéna Robert Innes Hopkins
Kostýmy Marie-Jeanne Lecca
Světelný design Fabrice Kebour
Sbormistr Martin Buchta
Osoby a obsazení
Vladislav, král český Tomasz Konieczny J. H./ Svatopluk Sem J. H.
Dalibor z Kozojed Peter Berger J. H.
Budivoj, velitel hradní stráže Daniel Kfelíř J. H.
Beneš, žalářník David Szendiuch
Milada Csilla Boross J. H./ Eliška Gattringerová J. H.
Vítek Ondřej Koplík
Jitka Jana Šrejma Kačírková
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB
Premiéra 2. února 2024 v Janáčkově divadle
Reprízy: 4., 10. a 25. 2., 9. a 23. 3. 2024
Předpremiérové kukátko s tvůrci inscenace si můžete pustit od 23. ledna přes YouTube stream.
Inscenační tým
Brněnský rodák Tomáš Hanus patří k předním českým dirigentům. Od sezony 2016/17 je hudebním ředitelem Welsh National Opera, kde jeho první sezóna zahrnovala operní inscenace opery Růžový kavalír a operety Netopýr, koncerty s orchestrem WNO v St David’s Hall v Cardiffu, kde získal pětihvězdičkovou recenzi v deníku The Guardian, a prestižní soutěž Cardiff Singer of the World. Na podzim 2017 se do Cardiffu vrátil s vysoce ceněnými inscenacemi Chovanštiny a Janáčkova Z mrtvého domu. Jako hudební ředitel WNO rovněž každou sezónu diriguje orchestrální koncerty po celém Walesu. S orchestrem WNO zahájil Smetanovou Mou vlastí festival Pražské jaro 2023.V sezoně 2023/24 bude mimo symfonických koncertů s orchestrem WNO v St David’s Hall dirigovat Così fan tutte ve Wales Millennium Centre v Cardiffu a na turné. V Brně se se souborem WNO představili s velkým úspěchem na festivalu Janáček Brno 2018 (Z mrtvého domu) a 2022 (Věc Makropulos a koncert Orchestru WNO). Spolupracuje pravidelně s předními operními domy, v sezoně 2023/24 debutoval v Teatro alla Scala s inscenací Rusalky, vrátil se do Wiener Staatsoper s Evženem Oněginem, kde debutoval v sezoně 2017/18 s Rusalkou, a do Bayerische Staatsoper s Netopýrem. Pro Bayerische Staatsoper nastudoval řadu inscenaci (Její pastorkyňa 2009, Rusalka 2010, Perníkovou chaloupku 2012, Věc Makropulos 2014, Prodaná nevěsta 2017). V Opéra national de Paris debutoval inscenací Věci Makropulos (2007) a v sezoně 2018/19 zde nastudoval Jolantu. V sezoně 2021/22 nastudoval ve Vídeňské státní opeře Evžena Oněgina v inscenaci Dmitrije Tcherniakova a debutoval v Grand Théâtre de Genève s novou inscenací Její pastorkyně. V uplynulých sezonách dirigoval v Drážďanské státní opeře, Dánské národní opeře a Teatro Real Madrid. Jako symfonický dirigent spolupracoval například s Londýnským symfonickým orchestrem, SWR Sinfonieorchester Baden-Baden, Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem BBC, SOČR, Camerata Salzburg na turné ve Velké Británii, a na festivalu Mostly Mozart v New Yorku s Festivalovým orchestrem. V sezoně 2023/24 debutoval s Nizozemskou rozhlasovou filharmonií, a vrátí se do Vídeňské státní opery na představení Rusalky.Natočil několik nahrávek s Pražskou komorní filharmonií a nahrává také pro Český rozhlas. V poslední době natočil se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK symfonie Viktora Ullmanna a spolupracoval s vynikajícími českými sólisty pro Lotos Records.
Sir David Pountney se stal mezinárodně známým díky své inscenaci Káti Kabanová pro festival ve Wexfordu (1972). Jako šéfrežisér Scottish Opera v Glasgowě (1976–1981) zde uvedl v koprodukci s Welsh national Opera v Cardiffu cyklus Janáčkových oper. Jako šéfrežisér English National Opera v Londýně (1982–1992) nastudoval přes dvacet titulů (Rusalka, Osud, The Midsummer Marriage , Doctor Faust, Lady Macbeth Mcenského újezdu, Perníková chaloupka, Výlety páně Broučkovy a The Fairy Queen atd.). Od roku 1992 působil ve svobodném povolání a spolupracoval s Zurich Opera, Wiener Staatsoper, Bayerische Staatsoper v Mnichově, Operou North v Leedsu a dalšími operními domy v Evropě, USA, Austrálii a Japonsku. Je režisérem více než dvaceti světových premiér, včetně tří oper Petera Maxwella Daviese, pro něž napsal libreta (The Doctor of Myddfai, Mr Emmet Takes a Walk a Kommilitonen!). V dubnu 2013 uvedl v nově otevřeném operním domě v rakouském Linzi novou operu Philipa Glasse Die Spüren der Verirrten. Do angličtiny přeložil řadu libret z ruštiny, češtiny, němčiny a italštiny. V letech 2011-2019 byl uměleckým ředitelem Welsh National Opera, kde režíroval Bergovu Lulu, Rossiniho Guillauma Tella a Mosè in Egitto, Pelléas et Mélisande, In Parenthesis (světová premiéra), operu Eleny Langerové Figaro se rozvádí (světová premiéra), Sílu osudu, Z mrtvého domu ad. V sezoně 22/23 režíroval v Theater Bonn Maškarní ples, v Opera North Příhody lišky Bystroušky, v Opera Nationala Bucuresti Figarovu svatbu a debutoval v Santa Fe Opera Dvořákovou Rusalkou. V letech 2013-2013 byl intendantem Bregenz Festspiele, kde nastudoval např. Kouzelnou flétnu či Řecké pašije. Je dlouholetým propagátorem české hudby, ve Státní opeře Praha nastudoval Martinů operu Voják a tanečnice (2000), v Národním divadle v Praze Martinů Juliettu (koprodukce s Operou North v Leedsu, 2000) a Smetanovu Čertovu stěnu (2001). V sezóně 23/24 uvedl v Opera North v Leedsu Masque of Might – nové dílo, složené z hudby Henryho Purcella, v Teatr Wielki v Poznani inscenoval Otella. Pravidelně působil také v operních domech v Americe a Japonsku. Za svůj janáčkovský cyklus ve Walesu a Skotsku obdržel Janáčkovu medaili a za inscenace Julietty a Řeckých pašijí Martinů medaili (Opera North a Bregenz Festival). Jeho inscenace dvakrát získaly Olivierovu cenu. V roce 2019 byl jmenován Rytířem britského impéria (CBE) a Rytířem francouzského Řádu za umění a literaturu. V dubnu 2013 obdržel Rytířský kříž Řádu za zásluhy v Polské republice.
Robert Innes Hopkins je mezinárodně uznávaný scénograf a kostýmní výtvarník, který působí v Evropě, Americe i po celém světě. Je držitelem řady cen – např. TMA Designér roku (2007) za inscenaci Promises, Promises, Scénografie roku časopisu Opernwelt (2007) za Die Soldaten, TMA Designér roku (1997) za The Wasp Factory a My Mother Said, Designer roku Critics Circle (1996) za The Comedy of Errors a The Weavers. Jako výtvarník se podílí se na řadě operních i činoherních produkcí, např. Bludný Holanďan (2023, Teatro Comunale di Bologna), Orfeo a Eurydika/Dido a Aeneas (2023, The Grange Festival), The Children of Ataturk (2023, Zorlu Performing Arts, Istanbul), Konec dobrý, všechno dobré (2022, Royal Shakespeare Company), Tamerlano (2022, The Grange Festival), Tosca (2021, San Francisco Opera), Pericles (2020, Royal Shakespeare Company), Netopýr (2020, Royal Shakespeare Company), Casino Royal (2019, Secret Cinema / SMG, Šanghaj), Linz Klangwolke (2019, Brucknerhaus, Linec), Belshazzar (2019, The Grange Festival), Siegfried (2018, Lyric Opera, Chicago), Don Quixote (2018, Garrick Theatre), Vojna a mír (2018, Welsh National Opera), Tosca (2018, San Francisco Opera), Valkýra (2017, Lyric Opera, Chicago), Lady in the Van (2017, Theatre Royal Bath), Čarodějka (2017, Teatro di San Carlo, Neapol), Julius Caesar (2017, Teatro di San Carlo), Anthony and Cleopatra (2017, Royal Shakespeare Company), Titus Andronicus (2017, Royal Shakespeare Company), Coriolanus (2017, Royal Shakespeare Company) ad.
Kostýmní výtvarnice Marie-Jeanne Lecca se narodila v Bukurešti, kde studovala na Beaux Arts Institute, a nyní žije v Londýně. Za kostýmy do inscenací Julietta a Řecké pašije získala Martinů medaili, časopis Opernwelt ji nominoval na Kostýmní výtvarnici roku za Maškarádu, za Amahla a noční návštěvníky získala nominaci na cenu BAFTA a byla členkou britského týmu, který získal Zlatou trigu na Pražském Quadriennale. Spolupracovala se Sirem Davidem Pountneyem na mnoha inscenacích, navrhovala kostýmy pro Wagnerův Prsten Nibelungův (Lyric Opera, Chicago), Rusalku (Santa Fe Opera), Mistry pěvce norimberské (Oper Leipzig), Manon Lescaut a Francescu da Rimini (La Scala, Milán), Pierrota Lunaire a Sedm smrtelných hříchů (scéna a kostýmy, Strasbourg), Kouzelnou flétnu (Bregenzer Festspiele, kostýmy a loutky), Sicilské nešpory (Welsh National Opera a Opernhaus Bonn – kostýmy a loutky), Maškarní ples (Curych – kostýmy a loutky), Strašidelný zámek (Polská národní opera), Viléma Tella (Polská národní opera, Welsh National Opera a Ženeva), Krále Rogera (Bregenzer Festspiele / Varšava / Barcelona), Pasažérka (Bregenzer Festspiele / Varšava / ENO / (Lincoln Centre Festival / Houston / Chicago Lyric / New Israeli Opera), Mose in Egitto (WNO, Sao Carlos, Lisabon, Neapol), Sílu osudu, Vojnu a mír, Pelléase a Melisandu, Chovanščinu (Welsh National Opera), Macbetha, Ženu beze stínu, Židovku, Agrippinu, L’Etoile, Petera Grimese (Curych), Knížete Igora (Curych a Hamburk), Mojžíše a Arona, Káťu Kabanovou, Fausta (Bayerische Staatsoper), Juliettu (Opera North), Maškarádu, Řecké pašije (Bregenzer Festspiele, ROH), Turandot (Salzburger festspiele), Trójany (Deutsche Oper Berlin), Die Soldaten (Ruhr Festival a Lincoln Center Festival), Nos (Netherlands Opera) Její pastorkyňa, Rienzi (Wiener Staatsoper) a nejnověji Masque of Might (Opera North) a Výlety páně Broučkovy (Grange Park Opera). Mezi další režiséry, s nimiž Marie-Jeanne spolupracovala, patří Keith Warner – Prsten Nibelungů a Wozzeck (Royal Opera House, cena Laurence Oliviera za novou operní inscenaci), Carmen (scéna a kostýmy; Minneapolis, Houston, Seattle a Torino), Sedlák kavalír a Komedianti (Berlínská státní opera), Francesca Zambello – Salammbo (Opéra National de Paris, Bastille) a Therese Raquin (scény a kostýmy; Dallas Opera / San Diego Opera), Helmuth Lohner – Kouzelná flétna a Boccaccio (Volksoper Wien), Beate Vollack – Romeo et Juliette (scény a kostýmy; St. Gallen).
S více než 250 inscenacemi na kontě se Fabrice Kebour stal jedním z předních evropských světelných designérů. Svou kariéru zahájil v New Yorku, kde se podílel na řadě vlastních inscenací a také jako asistent zavedených profesionálů. Získal stáž v rámci programu United Scenic Artists, který mu umožnil pracovat s některými z předních amerických světelných designérů současnosti, a to jak na na Broadwayi tak mimo ni. Po úspěšném absolvování dvouleté stáže se Fabrice stal prvním zahraničním světelným designérem, kterému bylo na základě zkoušek uděleno členství v USA 829. Po pěti letech strávených v New Yorku, kde získal řadu zkušeností, se Fabrice Kebour vrátil do Paříže, v té době navrhl světelný design pro své první evropské inscenace, mimo jiné Hamleta v režii Terryho Handse, a také několik inscenací, které mu nabídl Gian Carlo Menotti pro festival ve Spolettu. Ve stejné době se stal spolupracovníkem světelného designéra inscenace Bídníků Camerona Mackintoshe, kterou připravil pro Madrid, Dublin, Edinburgh, Singapur, Duisburg a Hongkong, a také spolupracoval na inscenaci Miss Saigon ve Stuttgartu a Scheveningenu. Za posledních 20 let spolupracoval jako světelný designer s předními divadly, jako jsou La Comédie Française, Opéra National de Paris, Wiener Staatsoper, Bregenzer Festpiele, Teatro Alla Scala, Mariinské divadlo, Théâtre Royal de la Monnaie. Vytvořil světelný design pro inscenace Giorgia Barberia Corsettiho (Un Chapeau de Paille d’Italie, La Comédie Française; Macbeth a Turandot, La Scala; Don Carlos, Mariinské divadlo). Od roku 2007 spolupracuje s Davidem Pountneym a vytvořil světelný design pro většinu jeho inscenací, např. Síla osudu (Wiener Staatsoper), Die Zauberflöte (Bregenz Festspiele), světová premiéra opery Philipa Glasse Spuren der Verirrten (Linec). Spolupracuje také s režisérem Clausem Guthem (La bohème a Berenice, Opéra National de Paris). Rád se pouští i mimo své hlavní obory, kterými jsou divadlo a opera, a vždy vítá nové výzvy. Po celém světě navrhl světelný design pro řadu muzikálů a v roce 2006 navrhl zahajovací a závěrečný olympijský ceremoniál Asijských her v Dauhá. V roce 2009 spoluzaložil francouzskou asociaci světelných designérů „Union des Créateurs Lumière“, jejímž předsedou byl až do roku 2012. V roce 2011 byl na Pražském Quadriennale přizván k účasti na výstavě Light Speaks, která představila práci předních světových světelných designérů. Divadelní a designérská obec opakovaně ocenila jeho práci – v roce 2005 získal nominaci na cenu Molière za nejlepší světelný designér za Camille C (Théâtre de l’Oeuvre), v roce 2009 získal nominaci na cenu Molière za nejlepší světelný designér za Baby Doll (Théâtre de l’Atelier), v roce 2011 získal nominaci na cenu Molière za nejlepší světelný designér za Pluie d’Enfer (Théâtre de la Pépinière); v sezóně 2014/2015 obdržel Prix de la critique a Prix de l’Europe Francophone za Die Lustigen Weiber von Windsor (Opéra Royal de Wallonie) a v roce 2015 nominaci Nejlepší světelný designér za operu Mojžíš v Egyptě (Welsh National Opera).