Felix Černoch: Rozdělování a sjednocování

Téma dlouhodobě omílané a z různých pozic nastolované i přisuzované. Přitom daleko důležitějším je ptát se i odpovídat CO kdo říká či dělá než KDO co říká či dělá. Potom si musíme přiznat, že rozdělování platí za podmínku, dokonce předstupeň sjednocování. Napřed přece nutno vědět, jak a nakolik se společnost stihla sama sebou štěpit. Teprve po této reflexi může přijít na řadu přetahování mezi polarizovanými stranami. Jinými slovy řečeno – začne boj o většinu. Rozhodujícím pak bude sledování zmíněného procesu, ale zejména jeho faktických výsledků. V obou případech tedy stav reality v daném čase.

Jestliže adepti na uvolňovaný prezidentský stolec unisono přísahali, že budou aspirovat na sjednocování společnosti, nemohou postupovat jinak, než je naznačeno. Jsem zvědav, jak by si počínali, jde-li východiskově o neslučitelné postoje. Nezbývá, než se naprosto zjevně vyhranit a přesvědčovat o správnosti toho svého. Kritériem tu zůstává obecná volba, jejíž výsledky známe nejen v tomto případě, ale i na úrovni postu premiérského. Prosadit se z pozice aktuální menšiny, znamená usilovat o perspektivní převahu. Jinudy cesta nevede. Taková je zákonitost paradoxu demokracie.