Guzel Jachina: Vlak do Samarkandu
Praha 19. září 2022
Pět set hladovějících dětí. Cesta dlouhá šest týdnů a čtyři tisíce verst.Sto let od Povolžského hladomoru ožívá tragédie v uhrančivém románu Guzel Jachiny VLAK DO SAMARKANDU.
Téma Povolžského hladomoru (1921–1922) bylo dosud v ruské literatuře do značné míry opomíjeno, přitom jde o jeden z největších hladomorů v novodobé historii. Nejznámějším dílem na toto téma je román Ivana Sergejeviče Šmeljova Slunce mrtvých z roku 1927 (PROSTOR 2017). Nyní, o sto let později, je podle ruské spisovatelky Guzel Jachiny správný čas toto téma znovu otevřít: „Stále více je třeba vést upřímnou diskusi o sovětské minulosti. Myslím, že jsme na ni připraveni.“
Autorka, která píše o tragických zkušenostech etnických menšin v rané sovětské historii (Zulejka otevírá oči, PROSTOR 2017, a Děti Volhy, PROSTOR 2020), provedla rozsáhlý archivní výzkum, aby mohla hodnověrně vylíčit dramatický příběh sirotků evakuovaných z ruské Volžsko-uralské oblasti během hladomoru. Vše, co se v románu Vlak do Samarkandu děje s dětmi, vychází z historických reálií. „Například příběh chlapce jménem Jegor Hlínožrout, který během hladomoru jedl hlínu, je založen na skutečných faktech,“ prohlašuje Jachina, „stejně tak osud Seni Čuvaše, kterého ve snech pronásledovala obrovská veš, je pravdivý. Četla jsem o něm ve vzpomínkách sociální pracovnice Asji Kalininové.“ Jachina při psaní čerpala mj. z pamětí stranických a sovětských funkcionářů, kteří se ve dvacátých letech minulého století podíleli na odstraňování bezprizornosti a na boji proti hladu. „Když jsem se hlouběji ponořila do tématu a do historie, uvědomila jsem si, že občanská válka a hladomor určovaly v té době životy všech lidí.“ A tak se hladomor, který připravil o život více než 5 milionů lidí, stal hybnou silou její prózy.
Podobně jako předchozí romány Zulejka otevírá oči (PROSTOR 2017) a Děti Volhy (PROSTOR 2020) i Vlak do Samarkandu odráží autorčinu rodinnou historii – její dědeček z otcovy strany, Povolžský Němec, byl v roce 1922 transportován do Turkestánu.
Ačkoli je pro příběh zásadní perspektiva dětí, jeho ústřední postavou je mladý voják Rudé armády, velitel vlaku Dějev, který má za úkol na transport dohlížet: „Někdo musel děti z hladového města dostat. Ujmout se jich – pověsit si je na krk, vzít si na svědomí těchhle pět set dětských duší – na celou dobu cesty. Dějev se jich ujal. A teprve teď, když seděl ve štábním kupé sanitního vlaku, pochopil, jak moc se bojí – až se mu podlamovala kolena. A neměl na výběr. Musel ty děti nakrmit – vykroutit se jako had, rozkrájet se na kousíčky, ale nakrmit je.“
Postava Dějeva nejenže ztělesňuje složitost doby – v minulosti byl katem, v současnosti je zachráncem dětí –, ale také umožňuje Jachině pohrávat si s převrácením tradičních genderových rolí Dějeva a lidové komisařky Bílé. Velitel vlaku je ve srovnání s bolševičkou soucitnější, vstřícnější. „Současně mají čistě ideologický spor o laskavost a o to, co vlastně znamená ‚záchrana dětí‘,“ vysvětluje Jachina.
V minulosti byly reakce na literární díla Jachiny protichůdné – od chvály za to, že osvětluje příběhy etnických menšin, až po kritiku za pokus o „přepisování“ historie. Autorka se však polarizovanými reakcemi nenechala vyvést z míry a tvrdí, že výsledná diskuse pomáhá pomalu vytěsnit to „sovětské“ z ruského lidu. Na otázku, zda očekává, že Vlak do Samarkandu opět rozdělí čtenáře, říká: „Chápu, že román může opět vyvolat diskusi o tom, zda věrně zprostředkovává minulost a jak přesné je množství tragédie v něm obsažené, ale já mám svědomí čisté.“
Svědomí Jachiny bylo podrobeno zkoušce už při ruské invazi na Ukrajinu. Největší hvězda současné ruské literatury ji začátkem března veřejně odsoudila.
Román Vlak do Samarkandu stejně jako předchozí díla Guzel Jachiny přeložil vynikající rusista a překladatel Jakub Šedivý, dvojnásobný nositel Tvůrčího ocenění v rámci Ceny Josefa Jungmanna (mj. také za výše zmíněné Slunce mrtvých I. S. Šmeljova). Vydává nakladatelství PROSTOR.
Guzel Jachina: VLAK DO SAMARKANDU (anotace)
Kazaň 1923: v Povolží vypukl zničující hladomor. Mladý voják Rudé armády Dějev, veterán občanské války se soucitnou povahou, má za úkol transportovat vlakem pět set dětí ze sirotčince do „blahobytného“, čtyři tisíce verst vzdáleného Samarkandu, aby je zachránil před jistou smrtí hladem. Avšak chybí vše potřebné: zásoby, oblečení, topivo pro parní lokomotivu a léky.
Na měsíc a půl trvající cestě zničenou zemí, kde stále zuří občanská válka, Dějeva doprovází a na jeho práci dohlíží lidová komisařka Bílá, tvrdá bolševička. Přes zcela protikladné povahy se na čas stává jeden pro druhého nepostradatelným. Všude číhají nesmiřitelní nepřátelé: uprchlíci, bandité, čekisté, kozáci. Dějev, který skrývá i své vlastní temné tajemství, se nebojí rizika ani nebezpečí a je odhodlaný zachránit dětské životy za každou cenu.
Nejprodávanější ruská autorka se vrací k další hrůzné kapitole sovětských dějin.
Z ruského originálu Ešelon na Samarkand vydaného Nakladatelstvím AST v Moskvě roku 2021 přeložil Jakub Šedivý.
Redakce textu Jana Mertinová.
Jazyková korektura Hana Davidová.
Odpovědná redaktorka Lenka Vosičková.
464 stran, cena 497 Kč
Vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2022.
V českém jazyce vydání první.
Guzel Jachina (1977) se narodila v Kazani, hlavním městě Tatarstánu, do rodiny lékařky a inženýra. Na státní univerzitě vystudovala fakultu cizích jazyků, posléze absolvovala na filmové škole v Moskvě scenáristiku, kterou dokončila v roce 2015. Jako spisovatelka debutovala v literárních časopisech Něva a Okťabr dvěma krátkými povídkami Motyljok (Motýlek, 2014) a Vintovka (Puška, 2015). V roce 2017 vyšel v nakladatelství PROSTOR její román Zulejka otevírá oči, který se stal světovým bestsellerem a předlohou televizního seriálu. Stejnou literární senzací se stal další román Děti Volhy (PROSTOR 2020), dosud přeložený do sedmnácti jazyků. Jachina za něj posbírala několik významných cen, mezi jinými ruskou státní cenu Velká kniha. Rovněž Vlak do Samarkandu, který vzbudil velká očekávání čtenářů i kritiky ještě před svým vydáním v Rusku, se setkal se zaslouženým mezinárodním ohlasem, překládá se do dvaceti jazyků a je nominován na cenu Velká kniha.
Denisa Novotná, Denisa Hobbs