Kapradina jako přírodní detektiv
Průhonice, 28. července 2026
Vědci zkoumali, jaké prvky ukládá do svých listů
Rozsáhlý výzkum vědců z Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK) napříč Českou republikou ukázal, že běžná kapradina dokáže hromadit nejen živiny, ale i některé stopové prvky včetně vzácných zemin
Kapradinu papratku samičí najdeme v českých lesích téměř na každém kroku. Přesto o jejím chemickém složení věděli vědci dosud překvapivě málo, přestože se v odborném tisku uvádí, že některé druhy kapradin hromadí vysoké koncentrace řady chemických prvků. Tým odborníků z VÚK proto analyzoval vzorky této běžné lesní rostliny z různých částí České republiky a zjistil, že její listy dokážou hromadit celou řadu chemických prvků. Vedle živin nezbytných pro růst rostlin se v nich ve zvýšené míře objevují také některé kovy, rtuť nebo prvky vzácných zemin, které jsou důležité například pro výrobu moderních technologií.
„Kapradiny patří mezi rostliny, které jsou z hlediska příjmu a ukládání chemických prvků velmi zajímavé. Naše výsledky ukazují, že papratka samičí dokáže zachycovat a koncentrovat některé prvky výrazně více než většina běžných lesních rostlin. Díky tomu může sloužit jako cenný indikátor stavu životního prostředí,“ říká Ivan Suchara, vedoucí odboru biomonitoringu VÚK.
Kapradiny z 244 lokalit po celé republice
Vědci analyzovali vzorky kapradin z 244 lesních lokalit rozmístěných po celé České republice. Na vybraných 35 stanovištích s výrazně odlišnými podmínkami prostředí pak podrobně sledovali vztah obsahu 45 chemických prvků v listech kapradiny a porovnávali jej s místními vlastnostmi půdy, typy hornin geologického podloží i místních klimatických podmínek.
Tak rozsáhlý soubor dat je podle autorů studie v případě papratky samičí ojedinělý nejen v České republice, ale i v mezinárodním měřítku. Výzkumníci tak získali unikátní přehled o tom, jak se chemické složení papratky mění v závislosti na prostředí, ve kterém rostou.
„Chtěli jsme zjistit, zda obsah jednotlivých prvků v kapradinách souvisí s jejich koncentrací v půdě, geologickým podložím nebo například s klimatickými podmínkami. Ukázalo se, že některé vztahy jsou velmi výrazné, zatímco jiné prvky rostlina reguluje poměrně nezávisle na okolním prostředí,“ vysvětluje Ivan Suchara.
Vzácné zeminy i stopy znečištění
Nejzajímavější výsledky přineslo sledování stopových prvků. Papratka samičí se ukázala jako mimořádně schopná akumulovat takzvané prvky vzácných zemin, mezi které patří například lanthan, cer nebo neodym. Tyto prvky jsou dnes nepostradatelné při výrobě elektromobilů, větrných elektráren, baterií nebo elektroniky.
Výzkumníci zaznamenali také zvýšenou schopnost ukládat baryum, kadmium, rtuť, molybden, mangan, nikl či zinek. Naopak některé potenciálně rizikové prvky, například arsen, olovo nebo antimon, kapradina do svých listů přijímala jen omezeně. „Ale některé jiné cizokrajné druhy kapradin toxické prvky ve větší míře hromadí snad jako ochranu proti spásání zvěří,“ doplňuje Ivan Suchara.
Výsledky navíc ukázaly, že složení hornin pod lesní půdou ovlivňuje chemické složení rostlin více, než se dosud předpokládalo. Například lokality na žulovém podloží vykazovaly vyšší obsah některých specifických prvků než stanoviště na pískovcích či rulách.
Ostravsko se odlišilo vyšším obsahem železa
Mapování chemického složení kapradin odhalilo také regionální rozdíly. Výraznější koncentrace železa vědci zaznamenali zejména ve východní části republiky v okolí Ostravy, kde se dlouhodobě projevuje vliv průmyslové činnosti.
Přestože většina sledovaných lokalit vykazovala hodnoty odpovídající přirozeným podmínkám, výsledky potvrzují, že kapradiny mohou sloužit jako účinný nástroj biomonitoringu a pomáhat odhalovat dlouhodobé změny v kvalitě životního prostředí.
„Kapradiny představují jakýsi přírodní archiv informací o prostředí, ve kterém rostou. Dokážou zachytit vlivy geologie i lidské činnosti a poskytují nám cenné údaje o stavu lesních ekosystémů. To je důležité nejen pro vědce, ale i pro praktickou ochranu krajiny,“ uzavírá Ivan Suchara.
Rostlina, která pomáhá číst krajinu
Výsledky studie ukazují, že i běžné druhy rostlin mohou poskytovat překvapivě detailní informace o fungování krajiny. Papratka samičí se díky své schopnosti hromadit vybrané prvky stává zajímavým pomocníkem při sledování kvality životního prostředí, koloběhu živin i dopadů lidské činnosti na lesní ekosystémy. „Některé druhy rostlin, včetně některých druhů kapradin, ve větší míře dokážou přijímat a v biomase hromadit toxické a rizikové prvky v množství větším než jeden gram na kilogram. Takzvaní rostlinní hyperakumulátoři pak mohou být prakticky využívány k levnému snižování obsahu rizikových prvků například ze znečištěných půd,“ zdůrazňuje Ivan Suchara.
Pro vědce takovýto biogeochemický výzkum představuje nový zdroj informací o tom, jak se chemické prvky pohybují mezi půdou a rostlinami. Pro ochranu přírody pak další nástroj, který může pomoci včas odhalit změny v krajině a lépe porozumět procesům, jež se v lesích odehrávají často skrytě a bez povšimnutí.